Taky vás občas přepadne osamělost? Říkáte si, že byste raději tento moment s někým sdílel, zároveň ale nepatříte k těm, kteří mají spoustu známostí na každém rohu? Občas vám připadá, že nakonec jen tak sedíte bokem a necháváte svět jiným?
Tak dost s těmito smutnými myšlenkami. Pojďme se společně podívat na to, jak se tvoří přátelství.
Buďte sami sebou
Možná vám ta věta bude zní jako nejvíc otřepané klišé, avšak věřte, že na tomto opravdu vše stojí a padá. Znát sám sebe a vědět, kde se cítím komfortně je klíčový první krok k veškerým vztahům. Přesto, že to může zní tak jednoduše, rozhodně to není banální. Mnoho lidí neví, co chce ani v důchodu.
Jak tedy být sám sebou? Je dobré poslouchat své potřeby. Máte občas pocit, že teď se nejradši chcete stočit na gauči, hladit kocoura, sledovat romantický film a nikoho k tomu nepotřebujete? Proč ne?
Umět identifikovat ty momenty, kdy chcete být sami je také důležité. Nutit se do toho být společenský může velmi dobře skončit podrážděností nebo naopak smutkem, že nevíte, co říct. Ve chvíli, kdy se budete dobře znát, vědět, co máte rádi, co vás baví, a kde je naopak vaše hranice přes kterou nejede vlak, bude pro vás jednodušší dávat se dohromady s podobně smýšlejícími lidmi.
Jak si vybíráme nejlepší přátele. Máte stejný mozek jako vaše kamarádka?
Buďte členem skupin
I ten největší introvert potřebuje mít kolem sebe lidi, na které se může spolehnout či sem tam s nimi něco podniknout. Jak na to? Občas je dobré dostat svého stínového extroverta do společnosti.
Možností, kde potkat lidi je mnoho. Spoustu kamarádství začíná ve škole či v práci. Tam prostě všichni musíme, že ano? Co je tedy to velké tajemství, co nám zde pomáhá navázat kontakty?
Především je to místo, kde máme možnost se s lidmi pravidelně potkávat. Čím více se pak takto s původně neznámými potkáváte, tím bližší si můžete být. Máte více času a prostoru hledat, co máme společného a naopak.
Důležité taky je, že se jedná o vaši skupinu. Určitě taky znáte takové vychloubání ze školy: „My z áčka jsme nejlepší,“ nebo „Náš tým to vyhraje.“ Skupina je pro nás jako lidi důležitá. V rámci skupiny se cítíme dobře, protože do ní patříme. Identifikujeme se s našimi kolegy, společně řešíme úkoly a porážíme soupeře. To nám dává společný cíl. Máme pak něco společného, na čem dále můžeme stavět.
Ve škole a v práci se ale kamarádství vyčerpala a s danými nemáte tolik společného? Nebo vám dál chybí přátelství na nějakou aktivitu, kterou sami dělat nechcete? Překročte svoji komfortní zónu. Důležitým krokem je jít do sebe a hledat. Chci dělat jógu, ale moje kamarádky jsou líné? A co najít, kde se poblíž cvičí jóga, a vytvořit si skupinu novou?
Buďte sdílní
Sdílejte to, o čem jsme se bavili v kroku jedna. To, co máte rádi, co nemáte. „Fuj, ta koprovka od oběda byla ale pěkný blaf.“ Na společných tématech vzrůstá společná důvěra. Můžete tak také narazit na lidi, se kterými třeba budete moct vyrazit na kolo nebo na lyže.
Ale co ve chvíli, kdy se s někým bavíte a na mysl vám přijde nějaké ožehavé téma. „Ne, to je trapné,“ mihne se vám hlavou a radši nic neřeknete. Ano, někdy to může být přes čáru a rozhodně myslete na sebe, co vše ještě sdílet chcete. Co když ale druhá osoba myslí podobně? Co když tím, že se teď svěříte, prolomíte ledy. Přemýšlejte o tom.
Psychologické výzkumy ukazují, že se více líbíme lidem, pokud uděláme malou chybku. Náš protějšek se totiž pak cítí komfortněji. Ukazujeme tím, že nejsme neomylní, ale že se snažíme. Sdílením malého trapasu tak můžete paradoxně dospět k lepšímu přátelství.
Existuje přátelství mezi mužem a ženou? Vědci v tom mají jasno
Buďte to vy, kdo si lidi kolem sebe vybírá
Lidí, kterých za svůj život potkáme, je velká spousta. Teorie však tvrdí, že přesto, že jsme společenské bytosti, v našem životě dokážeme udržovat kontakt jen s okruhem asi sto lidí tak, abychom si pamatovali o koho se jedná.
Zkusme si představit prostor okolo nás jako tři velké kruhy. V tom největší, který je nejdál od nás, se nacházejí lidé, které můžeme označit za známé. Víme, o koho se jedná. Známe jejich jména nebo alespoň přezdívky. Víme, co dělají. Nejsou nám ale tolik blízcí.
Podívejme se do kruhu, který je nám blíže. Tam najdeme naše přátele. Jsou to lidé, kteří s námi sdílejí mnohem více, než předchozí skupina. Jejich názory jsou pro nás mnohem důležitější a mají tak větší vliv na náš život.
A pak je zde kruh úplně nejužší. To jsou naši nejbližší. Partneři, nejlepší přátelé, rodina. Dokážou nás ovlivnit nejvíce a taky je necháme dostat se nám „nejblíže k tělu“.
Je na nás, koho se do jakého kruhu rozhodneme pustit. Stane se, že by nás někdo chtěl mít v zóně přátelské, ale my jej tam nepustíme. Pamatujete na toho pošťáka, co si chtěl vždy tak dlouho povídat, ale vy jste se už už těšili, jak zabouchnete dveře, roztrháte balík a zjistíte, co teda z toho Asosu přišlo?
Jindy naopak chceme dostat někoho do zóny nejbližší, ale nejde to. Jako ten hezký kluk, se kterým byste chtěli chodit, ale on má holku. No, holt ne vždy můžeme mít vše, že.
Jak správně trávit volný čas. Nezapomínejte na rodinu, přátele ani sebe
Důležitý je zde ale návrat k bodu jedna. Znejte se a buďte sami sebou. Tak bude jednodušší poznat, koho kam umístit. Co třeba holka, co označujete za nejlepší kamarádku? Vždycky si od vás jen půjčuje peníze, ale když vy si potřebujete poplakat, má vždy rande. Takového člověka byste měli rychle a bez milosti odmést do té poslední zóny.
Buďte kamarádi
Tím, že máte kamarády ještě rozhodně nic nekončí. Vztahy je nutné také udržovat. Je to asi stejné, jako když máte doma krásně rozkvetlé fialky. Chvíli je z nich radost na pohled, ale pak zapomenete. Pokud je nebudete zalévat, zvadnou a uschnou.
Stejné je to i s přátelstvími. Pokud tam pro své kamarády nebudete, brzy se odsunou do skupiny známých, a nakonec někam daleko do zapomnění. Vzpomeňte si na ně a sem tam jim napište. Zajímejte se. Ptejte se. Jak se mají? Jaké jsou jejich zájmy? Co mají rádi? Co jsou jejich sny? Co je tak naštvalo? Jak to, že jsou dnes tak smutní? Co pro ně můžete udělat?
Nebo pro ně něco hezkého rovnou udělejte. Naplánujte společný výlet. Návštěvu kina. Doneste jim čokoládu. Každý takový moment je jako pohlazení. Čím více pohlazení dáte, tím více jich pak můžete očekávat zpátky.
Buďte ale upřímní. Když se vás kamarádka zeptá, jak v těch šatech vypadá, nelžete. Bude to její velké rande a v těchto šatech jí docela leze zadek ven. Děláte to pro ni. Proto radši opatrně řekněte: „Víš tydle ti úplně nelichotí. Mě se víc líbily ty zelené.“
Taky znejte nejdřív sami sebe a nechoďte přes své hranice. Nic se nemá přehánět.
Ohodnoťte tento článek:
Diskutovat
