Na takovou téměř filozofickou otázku mě napadá jen další filozofická otázka: „Proč?“
Ani se nemusíme vracet v historii příliš daleko na to, abychom si uvědomili, že v současné době a v zemi, ve které žijeme, je náš život žitý jako v bavlnce. Máme co jíst, kde spát, nejsme ohroženi nemocemi, na které se dřív běžně umíralo a nehrozí nám žádné bezprostřední nebezpečí v podobě rabování, války, znásilňování, …
A přesto si často nevážíme toho, co máme. Většina z nás je relativně zdravých, vcelku zabezpečených, máme své bližní, které máme rádi. A stačí nám to? Odpovědět si musí každý sám.
A přesto … Dnešní doba je pro mnohé lidi náročná zase jinak. Ze všech stran na nás dýchá všude přítomný stres. Obáváme se nemocí, na které nejsou dosud známé účinné léky. Spousta lidí je osamělých nebo svůj život nežije, ale naopak jen přežívá.
A přece … Téměř každý člověk, který se vrátil z cesty do některé z rozvojových zemí, kde životní úroveň, vzdělání a hmotné bohatství zdejších lidí nesahá ani po paty našim poměrům, je zaskočen, jak šťastní dokáží tito lidé být a kolik radosti a vstřícnosti jsou schopni předat lidem, kteří k nim zavítají. A to navzdory tomu, že žijí v chudobě nebo bídě.
A tak … Hledejme tedy vlastní radost a štěstí a krédo: Jak žít a nezbláznit se zase jen u sebe a nechme vstoupit následující myšlenky do svého srdce. Třeba nalezneme odpověď, kterou hledáme.
1. Dnešek má své problémy
Už v Bibli se praví, že dnešek má své problémy a ty zítřejší patří zítřku. Jinými slovy, žijme dneškem neřešme dopředu to, co se možná stane (ale dost možná také nestane) zítra. Často jsou to jen nafouknuté bubliny, které nás dopředu stresují a nakonec stejně zjistíme, že jsme se obávali zbytečně.
2. Udělám vše, co mohu
Vědomí, že jsme pro správnou věc udělali vše, co bylo v našich silách, posílí naše sebevědomí, ale také důvěru. Důvěru v to, že ten zbytek, už dokončí jiní, nějak to dopadne, děj se vůle Boží… A tak dělejme vše s plným fyzickým i psychickým nasazením a budeme vždy večer uléhat s pocitem dobře vykonané práce.
3. Jsem jen člověk
Přiznat si někdy, že i já mám svá omezení, chyby, moje síly nejsou nekonečné a mohu požádat o pomoc, je nedocenitelné v tom, abychom svůj život žili dobře a spokojeně.
Lidé se často ženou za cíli, které ani nejsou jejich. Jen se prostě chtějí někomu vyrovnat (mít stejně krásný dům jako má soused, být tak úspěšný jako moje kamarádka, jet na dovolenou snů – vždyť to je přece dneska in). Ale vlastní životní cesta, byť ta nejskromnější, je ta pravá právě pro vás. Je vaše.
4. Dělám něco pro druhé
To, že děláme něco pro druhé lidi, nás odvádí od sebe samých. Často zjistíme, že jsou lidé, kteří potřebují pomoc mnohem víc než my, jsou méně šťastní… A i oni nás něco naučí. Vážit si toho, co máme a o čem možná nevíme. A zároveň nás udělá šťastnými a radostnými to, že jsme mohli být užiteční, pomoci, rozesmát, pohladit …
5. Dělám něco pro sebe
Myšlenky a rady psychologů o vlastní psychohygieně jsou také na místě – věnujte se proto zájmům, relaxujte, cvičte, tvořte, bavte se … Každý člověk zajisté najde něco, co dělal ve volném čase, ale bylo to už dávno, něco, co by si chtěl vyzkoušet, ale nenašel k tomu odvahu a tak dál. Dnešní doba skýtá spoustu možností.
6. Hledejme naději
Dnešní doba je chudá na důvěru. Lidé ztratili pevné zázemí i pevné hodnoty. Zlé skutky zůstanou často bez odplaty a dobro, jako by se ze světa vytrácelo. Přesto však věřme, že vše, co se děje, má nějaký důvod i smysl (v životě celého světa, i v tom našem).
Zkusme se alespoň jednou za den ztišit, hledejme klid ve svém srdci a s očima i srdcem otevřeným pak běžme do světa. Možná uvidíme, co nám bylo dříve skryto. A nezapomeňme na úsměv. S tím jde všechno lépe.
2 fotky 
