Bohužel se mnoho lidí, kteří nás v životě zraňují, vůbec neobtěžuje s omluvou. Kterých omluv se nikdy nedočkáme, ačkoliv je potřebujeme slyšet, zejména od lidí, kteří pro nás hodně znamenají? Sice bez nich dokážeme fungovat, ale po jejich vyřčení bychom se stali silnějšími jedinci.
1. „Omlouvám se, že jsem tě celé roky šikanoval.“
Děti dokážou být velmi kruté, přestože si dopad svého jednání nemusí vůbec uvědomovat. Ačkoliv to vypadá, že kradení svačiny nebo malování po lavici jsou malé prohřešky, může to „oběť“ poznamenat na celý život. Omluva by pocit méněcennosti určitě spravila.
2. „Omlouvám se, že jsem své přátelství jen předstíral.“
V nouzi poznáš přítele. Falešný přítel ale k omluvě nikdy nedospěje.
Jak neurazit kamarádku? Nelžete a vsaďte na pravdu
3. „Omlouvám se, že jsem ti nikdy nedal najevo, jak moc tě miluji.“
Platí pro rodiče i děti. Jedno objetí udělá víc než tisíc slov!
4. „Omlouvám se, že jsem nikdy neodepsal a nechal jsem tě čekat.“
Přestože to nebylo oboustranné, stačilo napsat půl slova a nenechat danou osobu v nejistotě. Zbabělci stále žijí mezi námi.
Jak se domluvit s puberťákem? Na výchovu už je pozdě!
5. „Omlouvám se, že jsem tě opustil.“
Takových omluv se nedočkáme asi opravdu nikdy, přestože zlomené srdce nám to už neslepí, ale i tak po nich budeme toužit ještě roky.
6. „Omlouvám se, že jsem sliboval, co jsem nikdy nemohl splnit.“
Sliby chyby! Moudří lidé už přišli na to, že nejlepší je spoléhat se sami na sebe, než zážívat nová a nová zklamání.
7. „Omlouvám se, že jsem tě nerespektoval.“
„Vím, že jsi člověk stejně jako já, ale pořád jsem věřil, že jsem lepší než ty; věřil jsem, že si zasloužím lepší práva než ty.“ Těmto typům lidí asi nikdy nedojde, jakou svým chováním dokážou nadělat paseku.
Můj manžel mě už nemiluje. Co teď?
8. „Omlouvám se, že jsem nevěřil v tvé sny.“
Pokud někdo nevěří ve vaše schopnosti a neustále vás podceňuje, není to úplně příjemný pocit. Někdy nedosáhnete ocenění po celý život. O to více to bolí, pokud vás shazují lidé, které milujete.
9. „Omlouvám se, že ti nikdy neodpustím.“
Chybovat je lidské, odpouštět božské. Nemělo by to být spíše naopak? Proč bychom měli celý život platit za své chyby, kterých litujeme?
2 fotky 
