Animus a anima. Jak zvládnout svou mužskou a ženskou stránku?

Podle jedné z dávných mytologických teorií jsme se kdysi narodili jako androgynní bytosti, které se skládají z mužské i ženské poloviny. Proto k sobě potřebujeme dokonalý protějšek, po němž nepřestáváme po celý svůj život toužit a který nepřestáváme hledat. Tato naše druhá část opačného pohlaví, která má takové vlastnosti a schopnosti, jež nám chybí, se nazývá anima u mužů a animus u žen. Tyto pojmy zavedl švýcarský psychoanalytik C. G. Jung.

Co je anima a animus?

Pojmem anima a animus analytičtí psychologové označují dle C. G. Junga (1875 – 1961), který tyto pojmy popsal, část naší vlastní duše opačného pohlaví, která doplňuje to, co nám chybí. Anima a animus se řadí mezi základní archetypy, které Jung popsal ve svém rozsáhlém unikátním díle. Anima i animus spadají do oblasti našeho nevědomí, kde probíhají skryté a neuvědomělé procesy. Kde se schovávají další části naší duše, s nimiž se také můžeme setkávat ve svých snech.

Transgenerační přenos. Jak moc nás ovlivňuje to, co prožili naši předkové?

Animus je nevědomý mužský protějšek vědomé části ženské duše a anima je zase naopak nevědomá žena ukrytá ve vědomé části mužské duše. Oba tyto archetypy kolektivního nevědomí představují mocné aspekty tvořivé síly. Tyto nevědomé součásti v podstatě vyrovnávají nerovnováhu v projevech mužské či ženské osobnosti a poukazují na vnímání protikladné ženské a mužské energie obecně. Jejich silný vliv má velkou roli i při výběru našeho životního partnera. Máme totiž tendence volit si takový protějšek, který je co nejvíce v souladu s naši vnitřní animou či animem.

Co je persona a jak souvisí s animou a animem

Máme tedy různé složky naší osobnosti, ve kterých někdy není snadné se vyznat. Jednou z dalších významných složek osobnosti, které popsal C. G. Jung, je takzvaná persona. Co to vlastně je? Je to naše osobnost, kterou se prezentujeme navenek. V podstatě je to nějaká naše póza nebo role. Je to naše ochranná maska. Bez problémů ji přijímáme a líbí se nám, proto takoví chceme být. Mnohdy se persona utváří i na základě toho, co od nás vyžaduje naše okolí a jak chceme před svým okolím vypadat. Persona je pro nás nesmírně důležitá, protože udržuje naše ego v dobrém stavu. Chrání ho. Cítíme se být přijímáni a sebevědomí. Neukazujeme své slabosti. Ale to všechno je jenom maska. Uvnitř jsme úplně někdo jiný. Opakem persony je podle Junga bytostné Já.

A jak souvisí persona s animou či animem? Je to jednoduché. Čím více se budeme prezentovat navenek prostřednictvím persony a budeme utlačovat naši přirozenost a opravdovost, tím více umožníme nevědomým procesům, aby si žily svým vlastním životem a tlačily se na povrch. Toto potlačení a nepřijetí svého skutečného Já umožňuje animě, aby se projevovala více, a tedy i nezdravě. Proces nalezení a osvobození svého bytostného Já nazývá Jung procesem individuace.

Co je Stín a proč bychom jej neměli opomíjet

Další součástí našich nevědomých složek duše je takzvaný Stín, který představuje naše temné já, odvrácenou stránku naší hodné duše. Patří pod něj všechny naše slabosti, touhy, pudy a instinkty, které ve výsledku nemusí mít vždy negativní charakter. Je to zkrátka ale něco, co přirozeně odmítáme a za co se stydíme. Něco, co jsme už od dětství měli zafixované jako špatné. Něco, co se nedělá. Každý člověk si v sobě nese nějaký ten stín, který představuje odvrácenou stránku světla. Tento Stín bývá zpravidla hodně potlačen, proto i v rámci individuace je důležité se s ním seznámit. Vědět o něm.

Animus a anima ve snech

Anima se ve snech muže často objevuje jako svůdná žena vamp, která představuje naprostý vrchol sexuálního zájmu. Podněcuje tak touhu a noční obcování se svou vlastní animou muže zpravidla velmi vyčerpává. Může to být vysněná žena, po které neskutečně toužíme, protože právě žena jako taková v mužích probouzí nezřízenou vášeň a dělá z nich zvířata. Na druhou stranu můžeme ve snech vidět i zcela jinou animu, poddajnou, slabou, bezbrannou, anebo pak tu silnou a nebezpečnou, které se muži bojí. Všechny animy mají ale společné to, že v mužích vyvolávají sexuální touhu. Pokud ne, tak očividně není něco v pořádku.

Ve snech žen se zase objevuje animus. Je to muž, který nás přitahuje, toužíme po něm. Náš vysněný idol podobný třeba Bradu Pittovi nebo některým současným mladším dívčím idolům. Pokud je problém, ukazuje se v extrémech, tedy buď jako slaboch a ubožák, anebo jako násilník, kterého se žena bojí.

Jak se projevuje neintegrovaná anima

Animus a anima ale mohou i poněkud zlobit. Například čím více muž potlačuje svou přirozenou podstatu a snaží se být silným a odvážným mužem, o to více se bude projevovat jeho anima, která bude naopak ukazovat jeho zženštilou a emotivní stránku ve své horší podobě, než kdyby svou přirozenou ženskou část osobnosti přijal. O to více se bude jeho anima snažit o pozornost a zjevovat se mu ve své negativní podobě. Problémová anima u muže může být také zapříčiněna jeho negativním vztahem k vlastní matce a nepřijetím její osobnosti, protože anima se formuje dle mateřského principu.

Jak se zbavit komplexu méněcennosti a proč máme komplexy?

Problémové stránky animy u muže se mohou projevovat jako:

• vnitřní nejistota
• rozpolcenost
• hádavost, podrážděnost
• nevyrovnanost, změny nálad
• nadměrná emotivita až hysterie

„Mladí muži, kteří jsou přemoženi svými matkami se často ponoří do říše intelektu, aby unikli mateřské moci a nepřátelskému tlaku tím, že se dostanou do říše knih a filozofických diskusí – kterým si myslí, že matka nerozumí. Zachrání sice svou mentální mužnost, ale obětují svůj falus (penis): svou pozemskou mužnost a kreativitu. Tuto sílu, která utváří realitu, nechávají za sebou, protože to je příliš obtížné; a místo toho unikají do říše filozofie. Takoví lidé však nemají žádné skutečné filozofické otázky. Je to pro ně jen druh hry se slovy a pojmy a zcela postrádá jakoukoli přesvědčivou kvalitu.“ (pokračovatelka C. G. Junga Marie L. von Franz, Problém
Puer aeternus – problém věčného chlapce, archetyp dítěte neboli syndrom Petra Pana)

Tímto je v podstatě řečeno, že muž, který nepřijímá svou animu (vzor matky), nemusí vůbec dospět v muže a únikem od své mužnosti někam jinam tak zůstane navždy nedospělým chlapcem, tedy dítětem. Negativní vliv má samozřejmě i opačný protipól a sice nadměrná připoutanost k matce. Na jednu stranu je mamánek závislý na matce a zůstává stále chlapcem, na druhou stranu ji vlastně nesnáší. Ženy se pak pro něj často stávají pouhým sexuálním objektem, protože k nim nenašel jiný vztah.

Proč se díky animě může muž bezhlavě zamilovat?

Pokud muž bere ženy pouze jako své sexuální objekty a postrádá k nim citovou vazbu, jde pouze o naplnění jeho pudových záležitostí. Právě anima ale umožňuje muži bezhlavě se zamilovat a mít pocit, že to je ona, ta jediná pravá, kterou celý život hledal. Je to způsobeno projekcí těch nejlepších vlastností a předpokladů do své nevědomé ženské stránky.

Jak se projevuje neintegrovaný animus

U žen se zase projevuje animus, jehož podstata vychází z toho, jaký má žena vztah ke svému otci a jakou má představu o mužích obecně. Každá žena si především přeje, aby ji muž miloval. Pokud není přijata svým vlastním otcem, nastává problém. Představu negativního anima zosobňuje například takový Modrovous nebo třeba i panovník Jindřich VIII., který nechal popravit některé ze svých žen. Žena, která má potřebu se mstít zlému animovi, se stává upírkou a čarodějnicí, která žije pro nenávist k mužům, za to, co ženám udělali. Zde se objevuje nepřijetí anima a jeho zosobnění v té nejhorší destruktivní podobě.

Ženské archetypy podle Junga a Wolfové. Který pasuje právě na vás?

Animus se u ženy může projevit v pozitivním i negativním smyslu. Pozitivní animus ženě dává mužské vlastnosti jako je odvaha, ctižádost, síla, iniciativa, objektivita, racionalita nebo nadání pro sport. V negativním smyslu se žena sama stává mužem a naplno přebírá mužské vlastnosti a odmítá svou slabou a zranitelnou ženskou stránku. V dalším extrému zesiluje ženské negativní vlastnosti (intriky, svůdnost, prolhanost, nestálost, hysterii, emotivitu) a tím ubližuje animovi, kterého se snaží zničit a pokořit. Tím se v ní může probouzet o to větší agresivita, touha po boji a přehnaný negativní mužský aspekt.

Jak pracovat se svou vnitřní ženou a vnitřním mužem

Jak je vidět, naše mužské a ženské stránky se projevují různě a řada z nás si v sobě nese dávná zranění i v rámci transgeneračního přenosu. Svou mužskou a ženskou část musíme nejprve uzdravit. Proto také psychologové často pracují nejen s vnitřním dítětem, ale také s vnitřní ženou a vnitřním mužem, které máme v sobě oba bez ohledu na naše skutečné pohlaví. Nerovnováha je dost patrná už v našem primárním projevu chování, například v tom, že nepřijímáme svou pohlavní identitu nebo máme jinou sexuální orientaci. Proto je potřeba pracovat se svou duší, i třeba prostřednictvím našich snů nebo meditace a vizualizace.

Vnitřní dítě v nás zůstává navždy. Ne vždy se cítí šťastné, proto mu musíme pomoct

Ať už je to jak chce, podle Junga je zásadní dosáhnout celistvosti osobnosti a sjednotit naše nevědomé složky, které si často poněkud rozházené žijí svým vlastním životem. Tohle je práce na celý život, ale vyzrálost, přijetí sebe sama a uvědomění si své vlastní vnitřní podstaty a bytostného Já je velmi cenným pokladem, který si zaslouží najít každý z nás.

Zdroje:

wikipedie, dílo Junga a Marie L. von Franz,

Anima and Animus – Eternal Partners from the Unconscious