Už jste se někdy setkali s maniodepresivní psychózou? V jednu chvíli jste na vrcholu a máte pocit, že zvládnete všechno na světě, a pak zase nastává hluboký propad až na samé dno. Přichází lítost, výčitky, deprese a sebevražedné sklony. Jak se žije s tímto onemocněním a koho nejčastěji postihuje?
Bipolární porucha se objevuje už v mládí
Bipolární porucha, nebo také maniodepresivní psychóza – jak se tato diagnóza dříve nazývala, představuje závažný celoživotní problém. Diagnostikovat ji lze už od doby rané dospělosti, tedy přibližně okolo 25 – 30 let. Zásadní roli hraje dědičnost, ale třeba i velký životní stres, který si mladý člověk prožil.
Pokud má někdo k tomuto psychiatrickému onemocnění dispozice, může se u něj bipolární porucha snadno rozvinout. Někdy se ale objeví už v průběhu dospívání, anebo třeba až v úplné dospělosti po mnoha letech spokojeného života.
Základní charakteristikou maniodepresivní psychózy je střídání nálad, které zacházejí do velmi výrazných extrémů. Střídají se mánie a deprese. V praxi to znamená, že člověka v mánii klidně můžete najít ve stavu, kdy předvádí striptýz přímo na ulici, vykřikuje politická hesla, anebo se rozhodne pro nějaký vyšší cíl a neúnavně dělá všechno pro to, aby ho dosáhl. V tu chvíli neuvažuje o tom, že by měl zvolnit a odpočívat, nejí, nespí, většinou všechno velmi přehání bez míry či hranice, která by jej zastavila.
Syndrom explodující hlavy, chodící mrtvoly nebo cizí ruky. Znáte je?
Mánie a deprese se střídají jako na houpačce
V manické fázi se můžeme setkat s různými typickými projevy. Například dochází k expanzi sexuality, člověk se přestane ovládat, chodí nahý nebo svádí každého a chová se promiskuitně. Dochází k návalu energie, člověk je aktivní, má obrovské sebevědomí a věří, že všechno zvládne. Najednou má spoustu plánů a cílů, kterých chce dosáhnout. Stává se maniakem. Jedná, myslí a funguje zrychleně, tedy je v jakémsi excitovaném stavu jako by byl na drogách.
Umělcům se v této fázi neúnavně daří tvořit velká díla. To je ale asi jediné pozitivum manické fáze. Dochází ke ztrátě sociálních zábran, k riskantnímu chování, přehnanému utrácení peněz a podobně. Určitě si dovedete představit, jak to asi vypadá…
Ve fázi útlumu je to ovšem zcela naopak. Člověk se ocitá na samotném dně, ztrácí sebevědomí, lituje se, trpí pocity viny a nenávisti vůči sobě samému, stěžuje si na celý svět, cítí tíhu a propad do neskutečné deprese, která však může vyústit až v sebevražedné sklony. V tu chvíli pro člověka s bipolární poruchou nemá nic cenu, jeho život je marný, zbytečný a bezcenný. Věří tomu, že nic nedokáže a je druhým jen na obtíž.
Bezpříznakové období u bipolární poruchy
Obě fáze se střídají po několika dnech či týdnech, výjimečně i několikrát v průběhu jediného dne. V mezidobí často bývá klid, je to tedy stav remise – období bez příznaků. Někdy ale přechází jedna fáze do druhé, takže se maniodepresivní člověk dostane z totálního dna na vrchol, a pak zase pěkně zpátky. K žití to ovšem moc není, ale těchto problémů se člověk jen tak nezbaví. Ideálním stavem je dosažení bezpříznakového období a jeho dlouhodobého trvání.
Hormony štěstí a koktejl euforie v našem mozku. Zfetovat se můžete i z jídla.
Léčba maniodepresivní psychózy
Maniodepresivní psychóza je závažné onemocnění, které se nedá vyléčit. Člověk s ním zpravidla bojuje celý život. Pomáhá psychoterapie a zvládání období mánie nebo deprese pomocí léků, které vracejí náladu do normálu. Medikace člověka dle potřeby tlumí, anebo mu dodává chuť do života. U člověka s bipolární poruchou je potřebné, aby se snažil žít poměrně stereotypně a v klidném rodinném zázemí, jakýkoliv stres totiž onemocnění jen zhoršuje.
Bipolární porucha a vztahy
Partnerské a mezilidské vztahy u člověka s bipolární poruchou jsou náročné a komplikované, ale pokud má pevnou oporu v partnerovi, který jej podrží, může být pro něj velkou pomocí ve chvílích návratu nemoci. Právě blízký člověk z rodiny, partner nebo manžel, může rozpoznat příznaky manické či depresivní fáze včas, a podle toho k nemocnému přistupovat.
Maniodepresivní psychóza se nevyhýbá nikomu. Poměrně často se vyskytuje u umělců a známých osob, které dokáží v manické fázi tvořit a zvládat velkou pracovní zátěž. Z našich oblíbených osobností to byli třeba zpěvák Petr Muk a herec Miloš Kopecký, ze zahraničních například herečka Catherine Zeta Jones.
