Blíží se Dušičky. Vyrobte jednoduché dekorace a zavzpomínejte na své blízké

Svátek zesnulých, Památka všech věrných zemřelých, Vzpomínka na všechny věrné zesnulé či lidově Dušičky. Den, ve který si po dlouhá staletí připomínáme ty, kteří nás opustili. Zavzpomínejte na své zesnulé přátele a příbuzné, navštivte jejich hrob a ozdobte jej. Efektní dušičkovou výzdobu si snadno vyrobíte doma, a to i z toho, co v tomto období najdete venku.

Svátek zesnulých u nás a ve světě

Dušičky, které připadají na 2. listopadu, jsou dnem, ve který pozůstalí vzpomínají na své zemřelé blízké. Dle tradice se vydávají k jejich hrobům, na kterých zapalují svíčky a které zdobí věnci a květinami. V katolické církvi jsou Dušičky významným dnem, protestantské církve se je v minulosti snažily potlačit a církev anglikánská je zcela zrušila.

Svátek zesnulých na území dnešní Evropy nahradil původní keltský svátek Samhaim, během kterého se údajně mrtví vraceli do světa živých a živí se naopak mohli dostat do říše mrtvých. Zapalovaly se ohně, aby se duše zemřelých mohly ohřát, a na prahy domů se umisťovaly svítilny vyrobené z vydlabaných řep a dalších druhů kořenové zeleniny, které duším svítily na cestu a ukazovaly jim, kudy domů. Zde se pravděpodobně nacházejí kořeny anglosaského svátku Halloween, pro který je typické dlabání dýní.

Od 10. století byly postupně pohanské svátky nahrazovány svátky křesťanskými. Dušičky byly původně vzpomínkou na zesnulé, kteří procházejí fází očišťování v Očistci, naopak Svátek všech svatých, který připadá na 1. listopad, připomíná svaté, tedy ty, kteří se již dostali do nebe.

Svátek zesnulých se slaví v celém křesťanském světě, nicméně v jednotlivých zemích mohou v závislosti na místních tradicích existovat různé odlišnosti. Například na Slovensku a v Polsku se na Dušičky zapalují svíčky a zdobí hroby stejně jako u nás, kdežto s mexickým svátkem El Día de los Muertos jsou spojeny bohaté hostiny, průvody a večírky.

Duchové ve snech – proč se nám ve snech zdá o zemřelých?

Jak vyzdobit hrob na Dušičky? Tipy na dekorace, které zvládnete sami

Dušičkovou výzdobu hrobu si lze poměrně jednoduše vyrobit svépomocí. Při použití materiálů, které na podzim najdeme v přírodě, navíc nemusí vyjít vůbec draho. Jaké dekorace na hrob si můžeme vyrobit sami doma?

Věnec

Právě při výrobě věnců je možné využít nejrůznější přírodní materiály, které působí decentně a navíc odolají nepříznivým klimatickým podmínkám. Postačí nám koupený korpus (polystyrenový, slaměný apod.), tavná pistole, pomocí níž připevníme zvolené dekorace, drátek a poté cokoliv dle vlastního výběru – skvěle poslouží například kůra, suché listy, šišky, kaštany, žaludy, mech, šípky či jeřabiny, břečťan a podobně. To vše lze doplnit například sušenými květinami nebo větvičkami jehličnanů.

Výroba věnce není složitá – s pomocí drátku a tavné pistole jednotlivé materiály připevníme na koupený korpus. Ideální je začít tím, že si celý korpus pokryjeme chvojím, poté věnec dozdobíme dalšími dekoracemi dle libosti. Na závěr lze celé dílo přestříkat lakem na vlasy, větvičky a další přírodní materiály poté budou vypadat lépe.

Hřbitovní kytice ze sušených či živých květů

K výrobě hřbitovní kytice můžeme využít sušené i živé květiny. Jako základ kytice je vhodné použít chvojí – cca 5 plochých větviček libovolné velikosti, které svážeme provázkem či drátkem a vytvoříme tak podklad pro další dekorace. Drátek či provázek je možné převázat například stužkou v barvě dalších použitých dekorací.

Na větvičky poté připevníme sušené nebo živé květy. Tradičně se používají chryzantémy, které lze sehnat v celé škále barev od bílé přes žlutou, oranžovou a růžovou až po fialovou, nicméně zvolit lze prakticky jakékoliv květiny. Na závěr můžeme spodní část kytice (tedy té, která je blíže stužce) dozdobit šiškami, kaštany či jinými dary přírody, které se k využitým dekoracím hodí.

Ozdobný svícen

Svícen je ideální volbou pro každého, kdo není zrovna zručný či na vyrábění dekorace nemá příliš času. Budeme potřebovat pouze zavařovací sklenici, svíčku, chvojí a cokoliv dle vlastního výběru – malé šišky, žaludy, šípky, kaštany a podobně. Nachystáme si také provázek nebo tavnou pistoli.

Zavařovací sklenici zvenku ozdobíme větvičkami jehličnanů tak, aby byla celá zakrytá. Chvojí buď přitavíme tavnou pistolí nebo ovážeme provázkem. Na větvičky poté jednoduše připevníme šípky, žaludy či to, co máme zrovna po ruce. Nakonec do sklenice vložíme svíčku a máme hotovo.

Vzpomínkové citáty a citáty o zemřelých

1. „Ty, které ztratíme, nemůžeme učinit nesmrtelnými, když o nich píšeme. Jazyk pohřbívá, ale nekřísí z mrtvých.“
   (John Green)
2. „Užijme si požehnání dne… a trpělivě snášejme zlo. Protože jen dnešní den je náš. Pro včerejšek jsme mrtví a do zítřka se nenarodíme.“
   (Jeremy Taylor)
3. „Jen mrtví viděli konec války; jen mrtví vědí co to znamená žít.“
   (Platón)
4. „Některým je lépe vsedě než ve stoje, lépe vleže než vsedě, a jiným lépe mrtvým než zaživa.“
   (Martin Monestier)
5. „Nebojím se smrti, byl jsem mrtvý už miliony a miliony let předtím než jsem se narodil a nebylo to nic hrozného.“
   (Mark Twain)
6. „Mrtví jsou svobodní. Hřbitovní plot je tu pro živé.“
   (Valeriu Butulescu)
7. „Láska je magická moc, jež křísí věci mrtvé, věci, jež se zdály býti mrtvými, věci, jichž jako by už ani nebylo.“
   (Vítězslav Nezval)
8. „Žijícímu člověku jsme povinováni ohledem, mrtvému pravdou.“
   (Voltaire)
9. „Živých je třeba se bát, ne mrtvých.“
   (Anton Tammsaare)
10. „Uctívat mrtvé znamená povzbuzovat živé.“
    (José Martí)

7 rad, jak dítěti ulehčit smrt blízkého člověka

Tradice a pověry spojené s Dušičkami

Nikoho pravděpodobně nepřekvapí, že se s Dušičkami pojí celá řada pověr a lidových zvyků. V první řadě se věřilo, že v podvečer 2. listopadu vystupují duše mrtvých z Očistce, aby si odpočinuly od utrpení. Jejich blízcí proto měli do lampy na olej vložit máslo, aby si jím tito mrtví mohli potřít spáleniny. Pozůstalí také pili mléko nebo se jím pokropili, aby se duše mohly zchladit.

V některých oblastech se dříve pekly tzv. „dušičky“ neboli speciální pečivo pro chudé, pocestné a žebrající u kostelů. Někde mělo dokonce tvar kostí a nazývalo se „kosti svatých“. Rovněž se vhazovaly různé pokrmy do ohně jako jídlo pro mrtvé a zároveň pomoc pro vykoupení z hříchů.

V současnosti již většina lidí zmíněné tradice nedodržuje a pověrám spojeným se Svátkem zesnulých nevěří. Hlavní smysl Dušiček však přetrval – i dnes se řada lidí vydává k hrobům blízkých, zapálí svíčku a popřemýšlí o (ne)konečnosti života.