4 fotky 
Čemeřice (Helleborus) je oblíbená trvalka s velkými miskovitými květy, které se objevují od prosince až do konce května. Díky tomu, že začíná kvést už v zimě, si také vysloužila označení zimní královna či vánoční růže. Pěstování čemeřice je relativně nenáročné, je však nutné znát a dodržovat jistá pravidla, aby řádně prospívala. Jak o čemeřici pečovat, co si s ní počít po odkvětu a proč byla již v antice považována za rostlinu s magickými schopnostmi?
Jaký druh čemeřice vybrat?
Mnozí z nás si čemeřice oblíbili proto, že rozkvétají mnohem dříve než většina ostatních rostlin na záhoně. Svůj půvab neztrácejí ani po odkvětu, jelikož jejich květy neopadávají, pouze zezelenají. Jejich velké, tmavě zelené listy navíc zůstávají zelené po celou dobu. Pokud mrzne, jsou květy čemeřice svěšené, nicméně v okamžiku, kdy se oteplí, se opět vzpřímí. Právě tím je čemeřice zajímavá – stačí, aby se jen na pár dní oteplilo, a hned rozkvete, popřípadě se již rozkvetlé květy opět napřímí a krásně ozdobí zimní zahradu.
Existuje hned několik odrůd čemeřice, které se od sebe vzájemně liší především vzhledem. Mezi nejoblíbenější patří čemeřice černá (Helleborus niger), čemeřice východní (Helleborus orientalis) a čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus).
Čemeřice černá (Helleborus niger)
Helleborus niger
Název této odrůdy je poněkud zavádějící. Čemeřice černá své označení nezískala na základě barvy květů, které jsou mimochodem bílé jako sníh, ale podle černé barvy oddenku. Čemeřice černá v některých případech rozkvétá již před Vánocemi, nicméně běžně lze její květy spatřit spíše v průběhu února a března. Její domovinou jsou východní Alpy a Balkánský poloostrov, proto jí nevadí ani sněhová pokrývka.
Hortenzie na zahradě i v květináči: Jak je pěstovat a na co si dát pozor?
Čemeřice východní (Helleborus orientalis)
Helleborus orientalis
Také čemeřice východní je u nás velmi rozšířená. Barva jejích květů může být od bílé, žluté, růžové, červené, zelené až po černou, většinou je rovněž zdobí kresba nebo tečkování. Čemeřice východní pochází z Balkánského poloostrova a oblasti Malé Asie a nejčastěji kvete od března do května.
Čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus)
Helleborus foetidus
Nepříliš atraktivní název této čemeřice by nás rozhodně neměl odradit od jejího pěstování. Jedná se o velmi zajímavou rostlinu s velkými zelenými květy, které zdobí vínové lemování a které jsou uspořádané do bohatých vrcholíků. Čemeřice smrdutá páchne, jak napovídá už samotný název. Domovinou této rostliny je západní a jihozápadní Evropa, rovněž se s ní lze setkat v severní Africe, Anglii, Rakousku a Německu. Kvete od února do dubna zvonkovitými květy.
Pravidla pro pěstování čemeřice
Péče o čemeřice není náročná, nicméně na jisté zásady je při jejím pěstování potřeba pamatovat. Velmi důležitý je především výběr stanoviště, podcenit bychom pochopitelně neměli ani výběr substrátu, zálivku a pravidelné hnojení.
Stanoviště
Ideální je čemeřici zasadit na místo v polostínu či stínu, jelikož slunce jí příliš nesvědčí. Můžeme ji umístit například pod strom, keř nebo do blízkosti jiné vyšší rostliny. Vzhledem k tomu, že se čemeřice postupem času rozrůstá, je důležité jí dopřát dostatek prostoru. Více čemeřic bychom nikdy neměli sázet těsně vedle sebe.
Zálivka
Pokud nemrzne, vyžaduje čemeřice pravidelnou zálivku. V létě je však třeba dát pozor na to, abychom ji nepřelili, protože by mohlo dojít k rozvoji plísňových onemocnění. V létě čemeřicím sucho nevadí. Od zimy do jara (během kvetení) tedy čemeřice zaléváme pravidelně, ideálně dešťovou vodou.
Substrát a hnojení
Čemeřicím vyhovuje půda s velkou zásobou živin a bohatá na humus. Kvetení je dobré podpořit hnojením, přičemž nejlepší formou je kompost. Půdě, ve které čemeřice rostou, je také vhodné dodávat vápník.
Množení čemeřice
Množení čemeřice se provádí pomocí semen, což je však velmi zdlouhavé, nebo dělením starších rostlin. Kořenový systém čemeřic je poměrně náchylný k poškození a s dělením je tedy potřeba počkat alespoň pět let, aby měl dostatek času řádně zakořenit. Mezi nově zasazenými rostlinkami necháváme dostatečné rozestupy, jelikož se budou postupně rozrůstat.
Čemeřice po odkvětu
Velkou výhodou čemeřice je, že po odkvětu neopadává, a zahradu tedy zdobí i dlouho po něm. Květy pouze změní svou barvu na zelenou a ve středu se vytvoří tobolky plodů. Čemeřice nevyžadují nijak náročnou péči, je však nutné čas od času odstraňovat odumírající listy. Čemeřice se řadí mezi trvalky a po odkvětu opět obnoví svůj růst.
Choroby a škůdci čemeřice
Nejčastější chorobou čemeřic je tzv. černá skvrnitost, což je houbové onemocnění, které se objevuje na listech. Začíná jako malé tmavé tečky, které se postupem času slévají do velkých skvrn. Příznaky této choroby jsou přitom nejznatelnější od jara do podzimu, tedy především v období, kdy čemeřice nekvete. Následkem je předčasný úhyn listů, v horším případě celé rostliny, proto je nutné napadené listy ihned odstranit, a nejlépe je také ošetřit postřikem proti plísním. Rozhodně bychom měli dávat pozor na to, abychom čemeřici nepřelili, jelikož přílišná zálivka vznik této choroby podporuje.
Využití čemeřice pro léčebné účely
V současném léčitelství se čemeřice nevyužívá, protože je silně jedovatá. Jedy jsou obsaženy v celé rostlině, především pak v semenech a oddencích. Jedná se o kardiotoxické glykosidy (jmenovitě pak o heleborein, heleborin a helebrin). Ty mají dráždivé účinky a působí na sliznice, trávicí ústrojí i nervovou soustavu. Helebrin se dříve uplatňoval v lékařství, protože zesiluje srdeční stah.
Nicméně mnoho jedovatých rostlin se v minulosti používalo k léčbě různých onemocnění a ani čemeřice není výjimkou. Její účinky byly známy již v antice. V oblastech obývaných Kelty se používala například pro výrobu šípového jedu, který byl nezbytný při lovu zvířat. Keltové zároveň čemeřici využívali k léčbě hospodářských zvířat a různým magickým rituálům, které měly odehnat zlé duchy a ochránit domácí domácí zvířata před chorobami.
Ve středověku se čemeřice používala také k léčbě lidí, konkrétně jejich psychických problémů a epileptických záchvatů. Je nasnadě, že léčba pomocí jedů čemeřice byla velmi nebezpečná, a není tedy divu, že je z moderního léčitelství zcela vyloučena.
