Chirurgická ocel patří mezi běžně užívané materiály jak ve šperkařství, tak v lékařství. Za oblibou tohoto materiálu stojí jeho vynikající vlastnosti a také příznivá cena. Z čeho se chirurgická ocel skládá? Proč jsou šperky z chirurgické oceli tou správnou volbou? A má chirurgická ocel také nějaké nedostatky?
Co je chirurgická ocel?
Chirurgická ocel je slitina několika kovů – především železa, chromu a uhlíku. Každý z těchto kovů chirurgické oceli dodává specifické vlastnosti. Například díky chromu je lesklá a nehrozí, že by v důsledku různých vlivů zrezavěla.
Běžně se chirurgická ocel používá pro výrobu šperků, především prstenů, přívěsků, náušnic nebo piercingových šperků. Každý, kdo má nějaký piercing, o ní zcela jistě alespoň slyšel. Chirurgická ocel je totiž společně s titanem a bioplastem považována za úplně nejvhodnější materiál. Vyrábí se z ní jak běžné, tak méně tradiční piercingové šperky, například šperky pro tzv. mikrodermály.
Proč jsou šperky z chirurgické oceli tak oblíbené?
Proč je chirurgická ocel tak široce využívaná? Mezi hlavní důvody patří odolnost, kompatibilita s lidským tělem a příznivá cena. U šperků z chirurgické oceli nehrozí změna barvy ani poškrábání, navíc nevyžadují prakticky žádnou údržbu. Po několika letech může chirurgická ocel ztrácet lesk, to je však možné jednoduše vyřešit rozleštěním. U šperků, které mají matnou povrchovou úpravu, nic podobného nehrozí.
Vedle toho, že je chirurgická ocel velmi odolná a barevně stálá, má v porovnání s mnoha jinými kovy také nízkou hmotnost. Šperky z chirurgické oceli jsou tedy lehké a nehrozí, že by jejich nošení bylo nepříjemné. Nízká hmotnost je výhodou především u velkých náušnic, které by v opačném případě mohly způsobovat bolest a vytahání dírek.
Určitě se také hodí podotknout, že výroba chirurgické oceli nezatěžuje životní prostřední do takové míry jako výroba jiných kovů, navíc jde o zcela recyklovatelný materiál.
Výhody chirurgické oceli:
- odolnost
- nízká hmotnost
- příznivá cena
- nezpůsobuje alergie
Skutečnost, že jde o hypoalergenní materiál, je dalším důvodem oblíbenosti chirurgické oceli. Šperky z chirurgické oceli mohou nosit například i lidé, kteří jsou alergičtí na nikl nebo jiné materiály, z nichž se vyrábí bižuterie. Kromě toho se dnes z chirurgické oceli vyrábějí různé typy tělních implantátů. V minulosti se používala zejména k výrobě chirurgických nástrojů (odtud také její název).
Nevýhody chirurgické oceli:
- lesklé šperky mohou po letech ztratit lesk
- jsou možné jen některé opravy
Pro šperkařský průmysl je důležitá také možnost různých povrchových úprav. Šperky mohou být jak matné, tak lesklé.
U lesklých šperků z chirurgické oceli je třeba počítat s tím, že po letech mohou svůj původní lesk ztratit. Chirurgickou ocel je však možné opět naleštit s využitím běžně dostupných pomůcek na leštění šperků nebo čisticích přípravků. Popřípadě lze šperk nechat vyleštit ve zlatnictví, kde nabízejí opravy.
Zřejmě největší nevýhodou je, že šperky z chirurgické oceli nelze upravovat. To může být problém například u prstenu ve špatné velikosti. Zpravidla nebývají možné ani jiné úpravy nebo opravy (vyjma opětovného rozleštění).
Jak vyčistit šperk z chirurgické oceli?
Šperky z chirurgické oceli mohou postupem času zmatnit. Důvodem bývá například zanesení potem nebo kosmetickými přípravky (krémy, oleji, laky na vlasy apod.). Do jisté míry tedy ztrátě lesku zabráníte tím, že si šperky budete nasazovat až po učesání a nalíčení.
Čištění šperků není nic složitého a budete k němu potřebovat v podstatě jen pomůcky, které s velkou pravděpodobností máte doma. Mějte však na paměti, že níže uvedený způsob čištění nemusí být vhodný tehdy, když je součástí vašeho šperků drahý kámen nebo komponenta z jiného materiálu.
Budete potřebovat:
- měkký hadřík
- prostředek na nádobí
- vlažnou vodu
Připravte si misku s vlažnou vodu a trochou přípravku na nádobí. Šperk do ní vložte a nechte ho alespoň půl hodiny ponořený. Poté jej vyjměte, osušte a měkkým hadříkem krouživými pohyby vyleštěte. Po chvilce by se měl opět lesknout jako nový.
U hodně zašlých šperků může být nutné využít služeb zlatníka či šperkaře, popřípadě si vzít na pomoc alespoň speciální přípravky, které jsou k leštění chirurgické oceli přímo určené.
