Strašilky jsou proslulé především díky svému neobvyklému vzhledu. Vypadají jako větvičky nebo suché lístky, a tak jsou perfektně maskovány před predátory. Pokud chcete tento zvláštní hmyz chovat jako domácí mazlíčka, máme pro vás dobrou zprávu – chov strašilek je velmi jednoduchý a bez problému ho zvládnout i ti, kteří nikdy žádné domácí zvíře neměli.
Strašilky – základní informace
Tento nenáročný hmyz exotického vzhledu se přirozeně vyskytuje ve všech oblastech subtropického a tropického pásu. S některými druhy se však můžeme setkat i v oblastech s mírným podnebím.
Řád strašilky (Phasmatodea) zahrnuje velké množství druhů býložravého hmyzu, z nichž většina měří více jak 5 cm. Největším druhem je Phryganistria chinensis, která dosahuje až 60 cm.
Většina druhů strašilek nelétá, popřípadě létají pouze samci. S letuschopnými samicemi se setkáváme jen u několika málo druhů.
Jaké druhy strašilek lze chovat?
Existuje skutečně velké množství druhů strašilek, ovšem v našich podmínkách lze chovat pouze některé z nich. Záleží především na tom, zda se živí výhradně rostlinami vyskytujícími se v jejich domovině, nebo jim lze potravu zajistit i z našich zdrojů. Níže lze vidět některé druhy strašilek, které se běžně chovají jako domácí zvířata.
Druhy strašilek, které lze chovat:
- strašilka australská
- strašilka ďábelská
- strašilka drsná
- strašilka obrovská
- strašilka ostruhatá
U nás se nejčastěji chová strašilka australská. Zároveň roste obliba strašilky ďábelské, která pochází z Jižní Ameriky a která byla objevena až relativně nedávno. Ve volné přírodě ji lze vidět výhradně v Peru, konkrétně v přírodní rezervaci, jež byla založena právě za účelem ochrany strašilky ďábelské.
Strašilka ďábelská je zajímavá především svým vzezřením. Má černé tělo a dva páry drobných černých křídel s bílou kresbou. Část křídel a okolí úst má červenou barvu, což tuto strašilku činí ještě pozoruhodnější.
Chov strašilky australské
Strašilka australská je zřejmě úplně nejoblíbenějším a nejčastěji chovaným druhem u nás. Svými nároky na péči se strašilka australská od ostatních druhů v podstatě nijak neodlišuje. Je s ní však spojen jeden méně obvyklý jev, a sice tzv. kousání nohama – při napadení se predátora pokouší sevřít ohnutou zadní nohou, která je porostlá trny.
Šnek africký – netradiční mazlíček pro milovníky výstřednějších zvířat
Co obnáší chov strašilek?
Jak jsme již zmínili, chov strašilek není nic náročného. Potřebovat budete dostatečně prostorné insektárium, které by mělo být alespoň třikrát vyšší, než je vaše největší strašilka. Důvodem je, že při svlékání strašilky potřebují určitý manévrovací prostor. Dostatek místa je skutečně klíčový, protože pokud jej strašilka nemá a nemůže se kvůli tomu zbavit staré kůže, může zahynout nebo utrpět vážné tělesné deformace.
Insektáriem může být například:
- klasické terárium
- vyšší akvárium s víkem nebo pletivem na jedné straně
- pletivové klece
- umělohmotné/skleněné nádoby zakryté punčochou
Domov pro strašilky není nutné nijak zdobit či do něj přidávat další prvky. Strašilky si bez problému vystačí s listím, které bude zároveň představovat jejich potravu. Na dno insektária obecně není nutné nic dávat, nicméně pokud chcete, můžete jej pokrýt běžným substrátem, rašelinou, papírovými ubrousky apod. – tato spodní vrstva pak pomůže udržet optimální míru vlhkosti a zároveň absorbuje nadbytek vody z rosení.
Osvětlení do insektária není potřeba řešit. Strašilky jsou ostatně převážně noční tvorové a světlo příliš nemusí. Každý den je však nutné insektárium rosit rozprašovačem. Používejte odstátou vodu a roste večer. Dejte však pozor, abyste to s množstvím vody nepřehnali – přílišná vlhkost by mohla vést ke vzniku plísní.
Obydlí strašilek je nutné pravidelně čistit od trusu a případných plísní. Substrát každý týden vyměňte za nový a odstraňte veškerý trus, suché listy apod. Pravidelně čistěte také nádobu, do které umisťujete větvičky.
Čím strašilky krmit?
Potravou strašilek jsou listy různých rostlin. To, jaké rostliny budou vaší strašilce vyhovovat, záleží na jejím druhu. Jednotlivé druhy strašilek se totiž živí určitými druhy rostlin, ačkoliv existují i takové, které spořádají prakticky vše.
Většina druhů strašilek se krmí ostružiníkem, jelikož některé jeho druhy mají listy i v zimě. Ke krmení vždy vybírejte zdravé a zelené (tzn. nikoliv hnědé, skvrnité či uschlé) listy. Za nevhodné jsou považovány mladé jarní listy, jelikož obsahují vyšší množství toxinů.
Některé druhy konzumují například břečťan nebo dubové listy, jiné spořádají pouze specifičtější druhy rostlin. Vždy je tedy nutné se řídit nároky a požadavky konkrétního druhu, který chováte.
Strašilky by měly mít neustálý přístup k potravě, na což je třeba pamatovat. Listy zároveň musí být čerstvé, jinak je strašilky budou odmítat.
Větvičky vložte do nádoby s vodou. Poslouží k tomu například menší plastová nádoba, kterou jednoduše vložíte do insektária. Na dno můžete nasypat třeba kamínky, aby zůstala stabilní. Pokud chováte malé nymfy, měli byste nádobu s vodou něčím zakrýt (punčochou, síťkou), jinak hrozí, že se utopí. V případě chovu dospělců není dle zkušeností chovatelů takové opatření nutné.
Chameleon vyžaduje spoustu péče, ty barvy ale stojí za to!
Zajímavost: Ochranné mechanismy
Strašilky vykazují celou řadu zajímavých způsobů chování. Už jen samotné vzezření tohoto hmyzu, jehož účelem je maskování a tím ochrana před predátory, rozhodně stojí za pozornost. Strašilky jej navíc umocňují tím, že natahují zadní nohy, čímž se jejich tělo prodlouží a ještě více připomíná větev.
Pokud k napadení predátorem přece jen dojde, je dalším obranným mechanismem prostý pád z rostliny. Okřídlené druhy k zastrašení nepřítele používají svá pestrobarevná křídla. O tzv. kousání zadníma nohama, ke kterému se při napadení uchyluje například strašilka australská, již byla řeč výše. Spočívá ve skřípnutí predátora v ohybu zadní končetiny, která je pokrytá trny. Některý druhům k obraně slouží také zapáchající tekutina.
Zdroje: wikipedia.org, keepinginsects.com, insectkeeper.com
3 fotky 
