Jako učitelka na základní škole měla často problémy s bolestí hlavy, tentokrát to však bylo jiné. Pavlu Obstovou ve čtyřiačtyřiceti letech zasáhla mozková mrtvice. Zásluhou lékařů přežila a po více než půl roce statečně bojuje s následky onemocnění.
Přestože má s mrtvicí rodinnou zkušenost, nenapadlo ji, že se může i v jejím případě jednat o tak závažný zdravotní problém. „Příznaky mozkové příhody znám, jelikož před dvěma roky postihla moji tetu. Pořád jsem si ale říkala, že mi nic není a jsem jenom přepracovaná,“ vypráví, jak nedala na první varování.
Pavla udělala obvyklou chybu těch, které potká mrtvice: šla si lehnout s přesvědčením, že se ráno bude cítit lépe. Opak byl ale skutečností. „Chtěla jsem si v koupelně vzít ručník, ale nedokázala jsem zvednout ruku. A pak jsem zkolabovala,“ přibližuje Pavla situaci, kdy náhle ochrnula na pravou polovinu těla. Její manžel zavolal záchrannou službu, která Pavlu převezla do Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Snažila se komunikovat s personálem nemocnice, nicméně její vyjadřování bylo nesrozumitelné. „Sestřička mě chtěla povzbudit a řekla mi, že do Vánoc budu v pořádku. Mně však hlavou problesklo: Co tím myslí? Vždyť je teprve říjen! Nepřipouštěla jsem si nic vážného. Byla jsem přesvědčená, že se to za pár hodin musí zlepšit a půjdu domů,“ vzpomíná paní Pavla.
Skutečný příběh: První mrtvice ji zasáhla v 25 letech. Jak ji změnila?
Až vyšetření v nemocnici odhalilo nepříjemnou pravdu
Vyšetření však odhalila, že u Pavly došlo k uzavření mozkové tepny krevní sraženinou. Lékaři přistoupili k nejmodernější metodě léčby mrtvice, mechanické trombektomii, která spočívá ve vytažení krevní sraženiny přes tříslo z těla ven. Zásluhou toho se podařilo postiženou mozkovou tepnu opět zprůchodnit. Pavla se dostala z nejhoršího, boj s následky mrtvice však teprve začal.
„Věděla jsem, že nechci být ochrnutá, jak se to stalo mojí tetě. Rozhodla jsem se, že udělám všechno, abych mohla zase normálně žít,“ popisuje své odhodlání. Ve spolupráci s rehabilitačními pracovníky procvičovala postiženou pravou ruku, znovu se postavila na nohy a učila se samostatně chodit, naplno se také pustila do tréninku hybnosti jazyka a úst. Díky poctivé rehabilitaci se mnohé zlepšilo.
Příznaky mozkové mrtvice. Kdy máte volat sanitku?
Důsledků mrtvice se Pavla zatím stále nezbavila
Za pět měsíců od nástupu mrtvice tak Pavla opět začala učit, zatím jen na poloviční úvazek. „Rychleji se unavím a jsem choulostivější na hlučné prostředí. Je pro mě náročnější dlouho mluvit. V pravé ruce mám sníženou citlivost,“ vypočítává Pavla omezení, s nimiž se v důsledku mrtvice musí potýkat, zároveň však dodává: „Vzhledem k tomu, co mě potkalo, jsou to relativně malé problémy.“ Za záchranu života a postupné zmírňování následků mrtvice vděčí lékařům a rehabilitačním pracovníkům.
„Velice si vážím jejich pomoci a také lidského přístupu. Hodně pro mě znamená i obrovská podpora rodiny a nejbližšího okolí. Když jsem ležela v nemocnici, děti mi posílaly obrázky a od příbuzných a přátel jsem dostávala přání, ať se brzy uzdravím. Takové věci mi dodávají sílu a optimismus,“ říká Pavla. Znovu se tak naplno věnuje rodině, když společně s manželem vychovává desetiletého syna a patnáctiletou dceru, a těší se z každodenních maličkostí – procházek do přírody či posezení s kamarádkami u kávy.
