Uvažovali jste někdy nad tím, že čím je člověk inteligentnější, tím nižší má úroveň emoční inteligence? Není to samozřejmě pravidlem, ale vyskytuje se to často. Víte jak se to říká – kde je na jedné straně přidáno, bývá zpravidla na druhé ubráno. Takovým příkladem může být například Albert Einstein a mnozí další géniové, kteří ledacos vynalezli a udělali mnohé pro svět, ale v soukromí byli takzvaně na zabití a nerozuměli ani vztahům k lidem, ani svým vlastním emocím. Jak je to vlastně s IQ a EQ, a co o tom soudí psychologové?
Jak se měří IQ?
Inteligenční kvocient (IQ) určuje mentální schopnosti daného jedince v konkrétním věku. Tento pojem zavedl v roce 1912 německý psycholog William Stern, který míru inteligence definoval vzorečkem: IQ = (mentální věk : chronologický věk) x 100. Aby byl výsledek přesnější, používá se ještě takzvané deviační IQ, které porovnává rozumové schopnosti člověka vůči průměru dané skupiny.
Ovšem hlavní problém, který byl již několikrát pozorován, se týká toho, že lidé s velmi vysokým IQ sice v ledačems vynikali, například ve vědě a technice, avšak selhávali v běžném životě a v sociálních vztazích. Proto ještě existuje pojem emoční inteligence, kterou udává emoční kvocient (EQ). Teprve poměr mezi IQ a EQ vysvětluje poněkud složitější vztah mezi inteligencí a emocionalitou. Ten se týká celé osobnosti člověka – nejen mentální sféry, hlavy a rozumu, ale také lidského srdce, schopnosti vytvářet vztahy a v podstatě existovat mezi ostatními lidmi…
Je EQ důležitější než IQ?
Emoční inteligence vyjadřuje schopnost člověka zvládat své emoce a rozumět jim, ale také chápat emoce druhých lidí. Je to takzvané vcítění se do prožívání ostatních z našeho okolí a je to i schopnost člověka navazovat sociální vztahy s ostatními lidmi. V případě mezilidských vztahů se emoční inteligenci také někdy říká sociální inteligence.
Vědci zjistili, a obecně to chápeme asi všichni, že právě emoční inteligence je někdy mnohem důležitější než mentální inteligence, tedy IQ člověka. Konkrétně americký psycholog Goleman tvrdí, že až 80 % EQ rozhoduje o tom, co ve svém životě dokážeme. Zkrátka člověk je tvor společenský, a bez spolupráce s druhými lidmi by mu jeho samotná inteligence nebyla k ničemu.
A právě tady vzniká věčný rozpor mezi rozumem a citem, tedy hlavou a srdcem. Obojí zároveň funguje stejně dobře pouze ve vzácnějších případech, často spíše existuje nerovnováha a vnitřní konflikty mezi inteligencí a lidskou emocionalitou. Navíc praxe ukazuje, že prudce inteligentní lidé někdy vůbec nerozumí pocitům, a to ani těm svým, ani pocitům druhých lidí. A proto z nich někdy bývají samotáři žijící ve vlastním světě, odtržení od svého okolí. Setkávají se s neporozuměním, a sami díky své inteligenci nechápou, proč jsou ostatní lidé jiní a proč nerozumí tomu, co jim samotným připadá zcela banální a samozřejmé.
Emoční inteligence v pracovní oblasti a ve vztazích
I pro dosažení úspěchu v profesní oblasti, je kromě IQ důležité EQ a také vlastnosti jako jsou schopnost kolektivní spolupráce, umění dobře vycházet se svým šéfem, přizpůsobit se v dané situaci, umět se ovládat, předvídat problémy a podobně. Podle psychologů se dá EQ naučit, kdežto inteligence je vrozená.
V partnerských vztazích je nedostatek EQ katastrofa. Člověk s nízkým EQ mívá problémy nejen navazovat vztahy s druhými lidmi, ale také je udržet. A co si budeme povídat, pro partnera takového inteligenta s nedostatečným EQ je vztah většinou utrpením. Existuje dvojí řešení. Buď člověk s nízkým EQ zůstane nadobro sám a bude upřednostňovat pouze krátkodobé a povrchní vztahy, kde to tolik nevadí, anebo se, třeba prostřednictvím svého partnera, začne emoční inteligenci učit.
Jak propojit srdce a hlavu? Pomáhá komunikace!
A je tady ještě jedna možnost – protože si více emocionální ženy (srdce) často stěžují na to, že více racionální muži (hlava) nechápou jejich pocity, je třeba zapracovat především na komunikaci. Pokud druhý člověk nechápe, jak se zrovna cítíte a co pro sebe potřebujete, je třeba mu to říct.
Právě prostřednictvím komunikace můžeme vyjadřovat své myšlenky (hlava) a pocity (srdce). K porozumění můžeme dospět i prostřednictvím druhého člověka, ať už třeba partnera či kamaráda, který nám nabídne možnost interpersonální výměny.
Inteligentní člověk to pochopí na mentální úrovni, pakliže to přímo “necítí” na úrovni srdce. I tohle může být cesta k tomu, jak najít most a propojit úroveň srdce a rozumu, v tomto případě duše dvou zcela odlišných jedinců. Stačí jen chtít…
