Rozhovor s transsexuálem. Cítím se jako kluk, nelíbí se mi v tomhle těle!

Theodor Štreit (*1993) je charismatický mladý muž se svalnatým tělem. Ve svém těle muže se konečně cítí jako doma, věnuje se mnoha sportům a rád by pokračoval v boxu, který je mu blízký. Ke štěstí mu chybí už jen dokončit úplnou změnu pohlaví. Narodil se totiž jako Tereza…

Které události ze svého dětství byste vypíchl jako nezapomenutelné a „předurčující“ váš další život v těle muže?

Začal bych asi tím, že jsem nesnášel dívčí oblečení a ze všeho nejvíc sponky do vlasů. Maminka si přála holčičku, chtěla mě strojit do šatiček, česala mi vlasy a dávala nejrůznější sponečky. To se jí dařilo s mým odporem tak do předškolního věku. Vždy to byl boj, tak to naštěstí po čase vzdala. Zrovna si vybavuji besídku ve školce. Maminka mě chtěla ustrojit jako holčičku. Myslím, že kvůli tomu mi nechala ušít speciální kus. Bylo to odporné, vypadalo to jako sukně, jenomže to mělo sešitý rozkrok, takže pro mě to byly kraťasy a já svolil, že si to tedy na besídku vezmu.

A ještě jedna situace se mi vybavuje. Byli jsme na návštěvě u příbuzných v Polsku, s bratrancem a jeho kamarády jsme hráli fotbal. Já měl svou oblíbenou soupravu – kraťasy a tričko. Na hřišti jsem si dovolil sundat vrchní díl a běhal jsem mezi klukama nahoře bez. Cítil jsem se přirozeně.

Kdy jste se poprvé cítil nekomfortně ve svém těle?

Ze začátku jsem ani tak neřešil svoje tělo, spíš to, jak se ke mně chovají ostatní. Vadila mi dívčí role, postavení ženy ve společnosti a to, jak se ke mně chovali kluci, například „s holkama se nebiju“ apod. Nejvíc mi moje tělo začalo vadit asi když jsem měl menstruaci a od té doby (puberty) to bylo horší a horší…

Období dospívání není jednoduché pro nikoho. Jak to bylo s vámi dál?

Od malička jsem miloval pohyb, sport. Protože jsem byl drobný vzrůstem, maminka mě v mých 7 letech přihlásila do kroužku sebeobrany. Miloval jsem to. Tím chci říct, že díky sportu a posilování jsem měl relativně mužnou postavu. Od puberty jsem na sobě víc a víc makal, abych měl svaly. Okolo 15. roku jsem začal s reálnou sebeobranou. Našim časem přišel tenhle sport příliš drsný a moje totální nadšení nerespektovali. Od puberty jsem měl taky poruchy příjmu potravy, protože jsem neměl rád své tělo. Není lehké to překonat a musím uznat, že s jídlem bojuji dodnes. Ale díky tomu se hodně vzdělávám v oblasti výživy.

Když mi bylo asi 19, našel jsem si pokoj ve studentském bytě, kde jsem pak nějakou dobu bydlel. Hodně jsme se hádali s našima, nerozuměli jsme si. Zhruba od mých 16 let, když přišli na můj úplně první „vztah“ (se ženou), jsme měli neustálé konflikty. Po odstěhování se to zklidnilo, celou dobu mě podporovali finančně. Ale skoro vůbec jsme nekomunikovali…

Příběh: Přeměna muže na ženu. Stejně mě přitahují ženy

Dostalo se vám později patřičné podpory ze strany rodičů? Dokázal jste i vy pochopit své rodiče a soucítit s nimi?

Naši mě podporovali finančně, ale chybělo mi víc chvály a pochopení v tom, co dělám, co mě baví. Naopak mi neustále předhazovali jejich opačný názor. To se časem rozplynulo. Řekl bych, že mi začali více důvěřovat a vše zpětně chápat tehdy, až když jsem se rozhodl zahájit proces přeměny. Ze začátku to pro ně samozřejmě bylo velmi těžké, to ano. Bojovali. Ale od té doby, co jsem já, Teodor, a jdu si za svými sny, jim to asi nějak došlo, že není v jejich moci to změnit. A tak mi víc naslouchají a tak trochu i se mnou trpí. Mají opravdovou starost, ale i víru ve mě, v to, co dělám. To mi dřív chybělo…

Kdy jste se rozhodl pro změnu pohlaví a co tomu předcházelo?

Pro změnu pohlaví jsem se rozhodl docela pozdě, asi když mi bylo 22 let. Když jsem se trochu osamostatnil, odstěhoval od našich, pořádně trénoval, studoval, měl jsem brigádu, a vyvíjela se i má sportovní kariéra rozhodčího ledního hokeje. Dá se říct, že se mi všechno dařilo. Bojoval jsem i se svou poruchou příjmu potravy. Vyhledal jsem nutriční poradkyni, která mi pomohla zhubnout a sestavit jídelníček, který zohledňoval mé sportovní vytížení. Makal jsem na sobě extrémně. Dosáhl jsem stavu, který se dá nazvat orthorexií – hlídal jsem si každou kalorii.

Extrémním tréninkem jsem si přivodil artrózu na palci u nohy. Musel jsem omezit trénink, postupně odcházela fyzička a svaly, začal jsem tloustnout a byl jsem nešťastný. Rozešla se se mnou i tehdejší přítelkyně, u které jsem bydlel. Neměl jsem kam jít. Vrátil jsem se tedy k našim. Byl jsem vyčerpaný ze života a z veškerého snažení. Naši mi pomohli sehnat bydlení – malý byteček 1+1, kde žiji dodnes.

Po 10ti dnech ve svém novém bytě (1. 4. 2015) jsem se pokusil o sebevraždu. Protože jsem si nakonec přivolal pomoc sám, usoudili, že chci žít a nejsem blázen. Tehdy jsem to v nemocnici při vyšetření psychiatrem poprvé řekl někomu nahlas – „Cítím se jako kluk, nelíbí se mi v tomhle těle.“ Psychiatrička mi doporučila 6týdenní terapeutický pobyt na psychiatrickém oddělení. Není úplně jednoduché se tam dostat, ale za rok (velmi zajímavý rok mého života, kdy jsem byl třeba i ve tmě) jsem si prošel touto terapií a právě tam mi pomohli kontaktovat mou paní doktorku sexuoložku, se kterou jsem dne 27. 7. 2016, přesně na mé narozeniny, zahájil změnu pohlaví.

Zmiňujete, že jste absolvoval pobyt ve tmě. Jak na vás tento druh terapie zapůsobil?

Poprvé jsem byl ve tmě v období mezi sebevražedným pokusem a pobytem na otevřeném psychiatrickém oddělení. Přihlásil jsem se na 7 dní, ale vydržel jsem 5 a půl dne. Tehdy jsem jedl jen jablka. Měl jsem jedinečnou příležitost být opravdu jen sám se sebou a uvědomit si, kdo doopravdy jsem. Podruhé jsem byl ve tmě poměrně nedávno. To jsem se postil. Celkově jsem byl už v té době mnohem klidnější a spokojenější.

Syn Čecha, který býval ženou, prodělal stejnou operaci pohlaví

Co všechno je potřeba udělat a zařídit, pokud se někdo rozhodne pro změnu pohlaví?

Je třeba kontaktovat odborníka – sexuologa, u kterého by měl být člověk minimálně rok v péči a projít si tzv. Real Life Testem. To znamená rok vystupovat na veřejnosti ve své „vysněné“ roli. Aby tento test byl pro jedince jednodušší, může na základě doporučení sexuologa změnit své jméno na neutrální tvar. V mém případě, to bylo Theodore Štreitů.

Když projdete tímto pozorovacím obdobím/testem, je vám pak „nabídnuta“ hormonální terapie. Je třeba absolvovat psychologické vyšetření a vyšetření na endokrinologii, zda jste způsobilí užívat HRT. Dále, pokud máte zájem o operativní změnu, je třeba žádat u odborné komise na Ministerstvu zdravotnictví v Praze o povolení. K tomu je třeba dalších formalit, vyjádření sexuologa, doporučení psychologa a také vaše písemná žádost a osobní účast na jednání – „obhajobě“ sebe sama před odbornou komisí. S povolením od komise je třeba do dvou let zahájit operativní změnu. Když vás chirurgové zbaví sterilizací zdroje vlastních pohlavních hormonů, můžete žádat o oficiální úřední změnu dokladů, opět na základě vyjádření lékařů.

Co máte v občanském průkazu?

Theodor Štreit, M – male.

Na základě čeho jste si vybral své křestní jméno? Pomáhal vám s tím někdo?

Chtěl jsem zachovat iniciály. Tereza – Teodor. Nikdo mi s tím nepomáhal, respektive při volbě neutrálu jsem musel chvíli pátrat, jaké jsou možnosti. Vždy se mi líbila jména Tomáš, Tadeáš, Tobiáš (hlavně kvůli tomu Š na konci, končila a začínala opačnými písmeny jako moje příjmení), jenže tato jména nemají adekvátní alternativu pro neutrální tvar. Volil jsem tedy neutrál Theodore (v Řecku žena, v USA muž – tedy světově neutrální). Do žádosti o mužský tvar jsem napsal Teodor, úřední chybou jsem Theodor. Už jsem to neřešil a písmeno “h” si ve jméně ponechal.

Které operace již máte za sebou a co vás ještě čeká?

Mám za sebou 6 operací. Mastektomii, opravu jizev po mastektomii, hysterektomii, faloplastiku z předloktí, rekonstrukci chybějícího úseku urethry, první pokus napojení močové trubice.

Zbývají mi další pokusy pro úspěšné napojení močové trubice. Podle lékařů je to tak na 3 až 4 operace, než to vyjde.

Dále plánuji kolpektomii. Chtěl bych i implantáty varlat. A možná ještě další úpravy dle možností moderní medicíny…

Ty operace si platíte sám?

Ne, vše je plně hrazeno zdravotní pojišťovnou. Sám si budu platit jen implantáty, tedy vytvoření varlat a případně vyztužení penisu, protože to už patří mezi kosmetické úpravy, které mi pojišťovna nehradí.

Všimla jsem si, že máte na hrudníku rozsáhlé originální tetování, je to kvůli zakrytí jizev?

Ano, tetování jsem volil tak, abych zakryl jizvy. Nejen hrudník, ale i rukáv.

Jak změna pohlaví ovlivnila váš osobní a sexuální život?

Na tuhle otázku asi není stručná odpověď. Ale pokusím se to zjednodušit. Můj osobní život byl ovlivněn hlavně ve vztahu s rodiči – vyjasnily se nám vztahy a už se v podstatě nehádáme, naučili jsme se spolu komunikovat. Já osobně jsem motivován dál žít. Lépe se mi žije ve společnosti. Mám větší pochopení. Mé vztahy z dřívějška, kromě jednoho, to nijak neovlivnilo. Nepohodl jsem se s bývalým trenérem, což jsem nesl ze všeho nejhůř, protože to byl pro mne velmi důležitý člověk.

Sexuální energie je moje životní téma. A musím říct, že změna pohlaví toto téma ovlivňuje hodně! Tohle je téma na samostatnou knihu. Nedokážu to zestručnit a nechci vytrhávat úryvky. Jen bych chtěl zmínit, že člověk, který je cis – je spokojený se svým pohlavím – nemá ani ponětí, jak obrovské téma to je. Dává nám to úplně nový pohled na věc. Je to pestrobarevná škála, umění…

Máte dlouhodobý vztah? Jak vás vnímá partnerka/partner?

Udržuji již delší dobu milenecký vztah. Ale partnerský vztah nemám a dokonce tvrdím, že se na to nehodím. Ano, od dětství toužím po pochopení a splynutí světů do jednoho vzájemného působení a podporování se navzájem. Obávám se však, že je to nemožné. Cítím se příliš komplikovaný na to, aby mě někdo pochopil. Příliš ztrápený, abych po někom mohl chtít, aby mi naslouchal a mou bolest sdílel.

Co zaměstnání a životní cíle? Čeho byste chtěl v životě (jako muž) dosáhnout?

Mým největším a snad dosažitelným cílem je dokončení operativní změny. Kvůli covidu teď má cílevědomost velmi trpí. Chtěl bych se stát boxerem, ještě jsem neměl příležitost nastoupit do ringu. To bych si chtěl splnit. Toužil jsem, po dokončení operací, utéct/ujet v obytném autě a na cestách napsat knihu. Kdo ví, co bude…

Přál bych si více volnosti a svobody ve vyjádření vlastního bytí, ale to, myslím, je už na dobré cestě.