Bylo to tak roztomilé miminko. Na všechny se usmívalo a plakalo jen když k tomu mělo důvod. A jen o pár let později je z něj malý zuřivec. Hází věcmi, rozčiluje se, kope, křičí a vztekle bouchá do dětí i dospělých. Všichni se mu snaží vycházet vstříc, ale ani to nezabírá. Co tedy dělat, když je dítě agresivní?
Období vzdoru nebo přílišná agrese?
Je třeba si uvědomit, že tzv. obdobím vzdoru prochází každé dítě. Nastává kolem 18. měsíce věku dítěte a jeho délka i intenzita jsou velice individuální. V některých případech může trvat až do pěti let. Malý človíček si v této době poprvé uvědomuje své vlastní „já“ a rychle nabývá vědomostí a zkušeností, které chce také sám ihned praktikovat. Jakékoli násilné zásahy do jeho aktivit, včetně snahy o pomoc, bere jako útok. Poprvé také nesouhlasí s příkazy, zejména jde-li o přerušení činnosti, do které je naplno zabrán. Pak může velmi rychle nastat pláč, zuřivé kopání a bouchání pěstičkami, někdy dokonce urážející slova mířená na adresu rodičů či dalších momentálních ničitelů dobré zábavy.
Pokud jsou ale návaly vzteku a zuřivosti příliš časté a jejich intenzita je pro dospělé nezvladatelná, je v takovém případě vhodné vyhledat pomoc odborníka. Řada dětských psychologů dokáže s dětmi velmi citlivě pracovat a pomocí povídání, hraní her a malování obrázků zjistit, jestli dítě něco vnitřně netrápí. Může se například jednat o vypjatou situaci v rodině nebo ve školce, kterou dítě neumí přijmout. A protože neumí na své úrovni řešit situaci jinak, vzrůstá v něm bolest a napětí, které přerostou v agresivní chování.
Dítě je velmi citlivé na projevy svého okolí
Mnoho dospělých si neuvědomuje, jak moc vztah mezi rodiči ovlivňuje jejich děti. Někteří se dokonce před svými dětmi hádají nebo dokonce fyzicky napadají. A nedochází jim, jak hluboce děti tyto konflikty vnímají. Dítě, které nemůže zasáhnout a situaci pomoci, v sobě pak dusí pocity strachu a beznaděje. A tyto vzrůstající emoce se dostávají ven nejčastěji v podobě smutného zamlklého chování, nebo právě v podobě agrese.
Situace přitom nemusí být tak dramatická. Malé děti si neumějí poradit s mnoha menšími problémy v mezilidských vztazích. Projev agrese tak může být reakcí na vyčlenění z dětského kolektivu, nepříjemnou paní učitelku, nového partnera maminky či tatínka nebo dlouhodobá nepřítomnost někoho, koho mělo dítě rádo.
Jak dítěti pomoci?
Nejdůležitější je určit příčinu dětské agrese. Jakmile ji zjistíme, měli bychom pokud možno příčiny odstranit. Ne vždy to půjde nebo to budeme ochotni udělat. Pokud má například tatínek novou partnerku, neopustí ji pro „rozmary“ dítěte. Ale je velmi důležité, aby dítě cítilo, že je stále tatínkem milováno a bude pro něj i nadále v životě na důležitém místě. Se začleněním do dětského kolektivu a dalších složitých vztahových situací, pomůže dítěti i jeho rodině zkušený psycholog a pedagog.
Jde-li o běžné období vzdoru dá se překonat, když se obě strany naučí spolupracovat. Dítě si v této době stanovuje vlastní hranice. Půjde stále dál, až kam ho dospělí pustí. Řada rodičů a prarodičů dělá chybu v tom, že dítěti stále ustupují. Doufají, že v dítěti tak posílí jeho osobnost. Ale dítě přitom tápe a ve svém věku nerozumí odpovědnosti, kterou si svým chováním vlastně vydobilo. Dětem je proto potřeba dát jasná pravidla a pevně za nimi stát. Dítě tak překvapivě získá pocit jistoty a bezpečí. Bude vědět, že na dospělácké záležitosti jsou tu rodiče a ono že má roli a povinnosti malého dítěte.
Kdo vše úspěšně zvládne ve vztahu s dítětem a jeho projevy agresivity nastavit, bude odměněn v podobě posílené osobnosti a může spokojeně žít a připravovat se až jeho milovaný potomek dosáhne sladkého období puberty.
