„Mamííí! Já chci maminkůůůů!!“ naříká srdceryvně malé dítě a slzičky se mu kutálejí po tvářích. Matka stojící opodál zdvihne zklamaně oči v sloup a unaveně vzdychne: „Proč nemůžu mít aspoň chviličku pro sebe?“ Vrátí se k dítěti, od kterého se chtěla na chvíli vzdálit a sehne se k jeho vztaženým ručičkám. Poznáváte tento model? Pak zřejmě také máte zkušenosti s dítětem závislém na matce.
Matky, které mají doma malého „závisláčka“, shodně uvádějí, jak je péče o takové dítě vyčerpávající. „Nemám ani chvilku pro sebe.“ svěřuje se maminka Markéta. „Pořád musím být malému k dispozici. Jakmile se vzdálím z jeho dohledu, začne plakat.“ Maminka Soňa doplňuje: „Nezabírá nikdo jiný. Dcerka je nespokojená, i když se jí snaží věnovat manžel nebo babička. Připadám si někdy jako její zajatec.“
Závislost dítěte na matce. Kde může být chyba?
Děti jsou jako naše zrcadla. Když se na ně smějeme, usmívají se také. Když se zamračíme, většina dětí se rozpláče. Stejným způsobem nám zrcadlí i svoji „závislost“. Málokteré dítě je závislé na spokojené a vyrovnané matce. V pátrání po příčině dětské upjatosti je tedy potřeba začít u sebe. Jak se cítíte, když zrovna nemáte své dítě u sebe? Jste klidná, když je dítě v péči manžela, chůvy nebo babičky? Máte-li více dětí, dáváte všem stejnou míru lásky a pozornosti? Odpovědi na tyto otázky by měly snadno rozklíčovat, kde může být tzv. zakopaný pes ve vztahu s dítětem, které se násilím domáhá vaší pozornosti.
Jak naučit dítě, aby spalo celou noc
Řešením je láska
Je již i vědecky dokázáno, že malé děti nutně potřebují zažívat každodenní projevy lásky a mít jemný fyzický kontakt se svými nejbližšími. Pokud se jim těchto základních potřeb nedostává, začnou se jich dožadovat po svém. Nezabírají-li mírnější formy projevu, začnou děti přitvrzovat. Nakonec se z roztomilých andílků mohou stát nepříjemní řvouni, kteří k sobě touží přitáhnout pozornost kohokoli, kdo bude ochotný se jim věnovat. A nejčastěji na jejich „volání“ zareaguje právě matka. Nevědomky si tak na sebe plete bič. Jakmile si dítě totiž spojí svůj pláč s příchodem matky, začne této nově nabyté vědomosti užívat s tvrdou pravidelností.
Jak z toho ven?
Nejlepší je se do této situace vůbec nedostat. Nastavit si již od začátku vztah se svým dítětem na rovině vědomí, že je milované a naučit ho, že jsou mu k dispozici i ostatní lidé a věci, které mu zpříjemní den. Když svěřujete potomka do péče jiného dospělého, snažte se s tím být v pohodě. Věřte pevně tomu, že i jiní lidé mu poskytnou dobrou péči a obohatí ho o nové poznatky a zkušenosti. Dítě touto pestrostí sbírá zkušenosti a rozvíjí se rychleji.
Když už jste v situaci, kdy máte doma dítě závislé na matce, zkuste pozvolna začít nastavovat nový řád. Nedělejte žádné prudké změny. Dítě si potřebuje na vše nové zvyknout a přizpůsobit se jiným průběhům situací, na které bylo doposud zvyklé. S dítkem se častěji mazlete. Dotýkejte se ho a dejte mu srozumitelně najevo, že ho máte rádi. I velmi malé děti jsou chápavé, a jakmile ucítí, že jsou milovány, přestanou se dožadovat pozornosti po zlém.
Potřebujete-li se od dítěte na chvíli vzdálit, dejte mu to jasně najevo. Klidným hlasem mu řekněte, co jdete dělat (uvařit oběd, dát si sprchu, nalakovat nehty). Slibte mu, že se určitě vrátíte a pokud jdete pryč z místnosti nebo bytu, sdělte mu, kdo se o něj nyní bude dočasně starat. Budete-li ve svém projevu rozhodná a zároveň klidná, dítě nebude mít důvod protestovat. Dítěti se nikdy neomlouvejte a neciťte se provinile, že ho na chvíli opouštíte. Máte nárok i na čas pro sebe a o dítě přeci bude v době vaší nepřítomnosti dobře postaráno.
