Někdo má rád masírování, někdo rád mačká beďary, druhý má zase rád, když mu je někdo mačká. Někomu zarůstají chloupky, proto si puchýřky vymačkává, někdy si na pomoc vezme jehlu. Někdy se prostě nutnost stane posedlostí a člověk s tím nemůže přestat. Jednou je člověk vystresovaný a zjistí, že mu vlastně škrábání, například holení či předloktí, dělá velmi dobře.
Nemůžete přestat
Stejně tak s jakoukoli jinou závislostí. Nemůžete s tím zkrátka přestat, ani přestože máte pokožku hodně zjizvenou. Ani přesto, že vás to bolí. Je to nemoc a říká se jí porucha narušování kůže, dermatilománie anebo v anglitině excoriation. Jde prostě o patologické škrábání, strhávání anebo mačkání kůže.
Jak vlastně porucha narušování kůže vznikne?
Porucha narušování kůže se může vyskytnout u kohokoli. U dítěte i dospělého. Pacienti s dermatilománií různým poškozováním kůže řeší stresové situace, napětí či rozrušení. Ani jim to tak nepřijde, prostě se škrábou automaticky, nehledě na to, že je to bude bolet a možná hnisat, že budou mít pokožku zjizvenou. Ta potřeba je jednoduše silnější.
Dědičnost či příliš přísná výchova
Toto škrábání může souviset také s nepříjemnými vzpomínkami na dětství. Odborníci se také domnívají, že velký vliv na dermatilománii má i dědičnost. Mnohdy za tuto poruchu mohou také příliš přísní rodiče, jejichž děti trpěly v důsledku pedantské výchovy potlačovaným vztekem.
Může to začít nevinně
Jako děti jsme to dělali často. Zkrátka jsme si strup na hojícím se koleni odškrábli, protože jsme si mysleli, že je to bobino už zahojené. Jenomže nebylo a možná začalo znovu krvácet. A další zranění bylo na světě.
Trháte si vlasy? Možná trpíte poruchou známou jako trichotilománie. Co s tím?
Projevuje se nejčastěji během stresových situací
Také vás trápí záděry? Že si na ně raději ani nesaháte, protože to bolí? Dobře děláte, protože kdybyste si je strhávali například ve chvílích, kdy zažíváte stresové situace, patrně poruchou narušování kůže trpíte. Lidem, kteří toto dělají, se po odtrhnutí kůže výrazně uleví a udělají si tak z toho návyk. Někteří lidé, kteří trpí podobnou poruchou, jako lidé, kteří si poškozují kůži, si například trhají a tahají vlasy či odtrhávají nehty.
Dermatilománie jako typ obsedantně kompulzivní poruchy
Porucha narušování kůže je klasifikována v DSM-5 (Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch) jako typ obsedantně kompulzivní poruchy, kdy má člověk nutkavou potřebu své chování opakovat. Dermatilománie bývá rovněž srovnávána se závislostí na návykových látkách.
Dermatilománie není samostatná porucha
Dermatilománie nebyla nikdy klasifikována jako samostatná porucha, a proto patří do kolonky body-focused repetitive behaviors, kde se vedle ní nachází také například trichofágie, onychofagie, trichotilománie apod.
Kožní nemoci hlavy, které se skrývají pod našimi vlasy. Čím možná trpíte?
Není to pouze o škrábání
Závažnost dermatilománie se liší člověk od člověka. Někdo poškozováním kůže stráví několik hodin denně, někdo jen pár chvil. Když to na vás přijde, máte nezkrotnou potřebu se poškrábat, nebo spíše určité místo na těle do krve rozškrábat.
Z malinkého pupínku obrovský bolák
Uvidíte maličkatý pupínek, strup, jizvu a nemůžete na to přestat myslet, zkrátka to uděláte, i když víte, že byste neměli. Nakonec z maličkého pupínku máte na obličeji obrovský bolák. Někteří si to možná pamatujeme z dob puberty. Jenomže u dermatilománie s tím mačkáním nemůžete přestat.
Raději to už mačkat nebudu, jinak to bude ještě horší
Kdyby se vám udělalo dalších deset pupínků, vymačkáte je stejně. Za normálních okolností byste se přece podívali do zrcadla, viděli, jak vaše tvář hrozně vypadá a namísto mačkání byste si řekli to teda ale vypadám! Raději to už mačkat nebudu, nebo to bude ještě horší.
Sebevražedné tendence
Dokonce se za toto počínání cítíte provinile, a právě takto se trestáte. Mnoho lidí dermatilománií má dokonce sebevražedné myšlenky, mnoho se jich o to již pokusilo a někteří tak skončili v nemocnici, anebo se jim to bohužel povedlo.
Že váš blízký trpí dermatilománií možná ani nepoznáte
Dermatilománie může být rozpoznána na první pohled, jelikož se pacienti velmi často škrábou právě na obličeji anebo jiných viditelných místech. Stejně tak rozpoznatelná být nemusí, jelikož dotyčný může místo svého poškozování skrývat, může se jednat o záda, třísla, břicho apod.
Čím se pacienti poškozují?
Když se to řekne hloupě, každý má svou oblíbenou techniku. Nejčastěji k poškozování používají vlastní nehty, pomoci si však mohou čímkoli jiným, ať už jehlou, skalpelem, nožem, pinzetou, nůžkami či zapalovačem, prostě co vás napadne.
Transplantace kůže i smrt
Potřeba škrábat se vzniká zejména ve stresových situacích anebo z pocitu znečištění kůže. Ovšem právě to škrábání kůži znečišťuje, vede k infekci, poškození tkáně či k septikemii. V pokročilých fázích dermatilománie bývá potřeba poškozenou kůži dokonce i transplantovat. V těch nejzávažnějších případech může dermatilománie vést až k smrti.
Dysmorfofobická porucha
Lidé, kteří si kůži poškozují za účelem zlepšení svého vzhledu, trpí dysmorfofobickou poruchou. Takový člověk je se svým vlastním tělem velmi nespokojený a za tímto účelem vyhledává lékaře, zejména pak plastické chirurgy či právě dermatology, aby jim tyto nedokonalosti odstranili či upravili.
Trpěl jí i Michael Jackson
Jsou to právě ti lidé, kteří i přes četné plastické operace nejsou se svým vzhledem stále spokojeni a podstupují další a další zákroky, že pak vlastně už ani lidskou bytost nepřipomínají. Příkladem může být Michael Jackson, který trpěl poruchou hodnocení vlastního těla. Aby své nedokonalosti zakryl, nosil roušku, líčil se a stranil se lidí, o množství plastických operací nemluvě.
Jak se porucha narušování kůže léčí?
Stejně tak jako většina poruch, i dermatilománie se dá léčit, a to za pomoci behaviorální psychoterapie v kombinaci s farmakologickou léčbou.
Psychoterapeut vám pomůže
Za pomoci psychoterapeuta identifikujete situace, které ve vás spouští toto sebepoškozovací chování. Jakmile je budete znát, lékař vám pomůže najít si jinou činnost, když přijde onen spouštěcí moment. Například budete mít po ruce balónek, který můžete mačkat. Snížíte tak stres a zaměstnáte ruce.
Pomůže změna prostředí
Také mohou pomoci změny prostředí, ve kterém žijete. Co si pod tímto představit? Pokud vás rozčiluje pohled do zrcadla na vaše pupínky, strupy a jizvy, zkrátka odstraníte veškerá zrcadla, abyste neměli potřebu mačkat nové pupínky a odlupovat strupy ze starých ran. Nebo budete nosit rukavice.
Výskyt dermatilománie
Dermatilománií trpí překvapivé množství lidí. Právě protože v mnoha zemích nejsou projevy dermatilománie považovány v praxi za nemoc, nelze ji uspokojivě procentuálně vyjádřit. Odhaduje se, že dermatilománie postihuje přibližně 3 % světové populace. Velké množství případů však není evidováno, nebo sami pacienti nemají ani ponětí, že nějakou poruchou trpí. Výskyt dermatilománie proto může být mnohonásobně vyšší.
Netrpíte náhodou dermatilománií? Zkuste si odpovědět
Je těžké určit, kdy přesně se z takového toho zvyku stane závažný problém, který vyžaduje léčbu. Možná právě takovou mírnou poruchou trpíte. Navíc v České republice, i v řadě dalších zemí, není dermatilománie brána příliš vážně a spíše než za vážnou poruchu bývá považována za zlozvyk. Jenomže hranice mezi zlozvykem a dermatilománií může být velmi tenká.
- Zabere vám různé narušování kůže během dne poměrně hodně času?
- Máte v důsledku toho po těle viditelné jizvy?
- Zabere vám hodně času a úsilí rány zamaskovat?
- Škrábete se nevědomky i během spánku?
- Máte z narušování kůže špatný pocit?
- Omezuje vás narušování kůže ve vašem sociálním či profesním životě? Například pokud raději nejdete na pláž nebo do fitka jenom proto, aby ostatní neviděli vaše jizvy?
- Když máte nějakou poradu nebo firemní akci, trávíte hodně času maskováním těchto jizev?
Ohodnoťte tento článek:
Diskutovat
