11 fotek 
„Krasobruslení připomíná balet, ale je brutální,“ říká herečka Margot Robbie. Ví, o čem mluví. V novém filmu Já, Tonya hraje kontroverzní krasobruslařku Tonyu Harding, která se ze šampionky stala vyvrhelem díky útoku na svou soupeřku. Svou nominaci na Oscara si Margot Robbie zasloužila nejen hereckým talentem, ale i tvrdým a drsným tréninkem.
Každý den na ledě
Kvůli přípravě na film podstoupila slavná herečka přípravu jako skuteční sportovci. Čtyři měsíce téměř každý den vstávala v 5 hodin ráno, aby šla na led. „Hodně často jsem si říkala, bože, dneska ne, mám ještě modřiny ze včerejška i z předvčerejška,“ vzpomíná Margot Robbie. Jako malá dělala balet a hrála dokonce lední hokej, náročnost krasobruslení ji ale překvapila. „Vyžaduje hodně fyzické síly a odolnost. Při hokeji máte chrániče, ale tady, když spadnete, padáte často ze skoku z výšky a bolí to opravdu hodně,“ říká Margot. „A když bolestivě spadnete, musíte prostě vstát a skočit znovu. Na skok potřebujete fyzičku. Na to, abyste po pádu pokračovala, potřebujete neuvěřitelnou psychickou sílu.“
Tisíce dřepů
Pro filmové sekvence na ledě připravovala herečku trenérka, která kdysi spolupracovala s Nancy Kerrigan. S tou Nancy Kerrigan, která se stala obětí útoku, o němž film pojednává. „Ano, to je jedna z šílených věcí toho filmu,“ směje se Margot Robbie, která během příprav udělala tisíce dřepů. „Hodně jsem posilovala nohy, ale když jsme potkala skutečnou Tonyu Harding a říkala jí to, ona odpověděla „Na to zapomeň, důležitá je síla v těle.“
Ani ta nejnáročnější příprava, kterou Margot Robbie podstoupila, nepřípraví běžného člověka tak, aby takhle těžký skok mohl zvládnout. V některých scénách na ledě proto bylo nutné, aby Robbie krasobruslařské skoky co nejvěrněji napodobila, včetně trojitého axela. O zbytek se postarala filmová kouzla.
Producenti pročesali celou zemi, aby nalezli dvojnice, které by mohly Robbie zastoupit při složitějších krasobruslařských prvcích, včetně trojitého axela. Ukázalo se ale, že pouze dvě krasobruslařky v celých Spojených státech jsou v současné době schopné skok provést, a ani jedna nebyla dostatečně vysoká. Tým zvažoval i zařazení mužských krasobruslařů v parukách, ale nakonec se rozhodl pro profesionální krasobruslařky, které byly schopné trojitého axela téměř dokončit – o zbytek se postaraly vizuální efekty.
Robbie vždy provedla první část prvku, dvojnice v něm pokračovaly a digitální efekty následně pomohly dotáhnout a zvýraznit to, co Tonya Harding tak ladně předváděla na vrcholu své kariéry na světových kluzištích. „Až když jsme našli naše dvojnice, jsem doopravdy pochopila, jak neuvěřitelně talentovaná Tonya byla,“ říká Robbie. „Sport se za posledních dvacet let výrazně posunul, ale trojitý axel i nadále zůstává tím šíleně těžkým skokem, který zvládne jen velmi málo lidí.“
