Dominantní muž ve vztahu. Jaké ženy po něm touží a které by ho nejraději zabily?

Dominance a submisivita, aniž bychom teď zrovna zabíhali do nějakých extrémních sexuálních praktik, patří k životu stejně jako noc a den. V každém vztahu je vždy někdo ten, kdo větší či menší měrou určuje to, co se bude dít, mívá poslední slovo v zásadních záležitostech, určuje pravidla a nastavuje hranice. Žádný vztah není tak rovnocenný, aby mezi oběma partnery probíhal dokonalý soulad a vzájemné nekonfliktní prolínání pocitů, myšlenek a chování. Zeptali jsme se několika žen, zda preferují dominantního partnera, anebo jsou ony samy rády dominantní. Jak dopadl výsledek naší ankety? Přesvědčte se sami a přečtěte si také, kde spočívají kořeny dominantního a submisivního chování ve vztahu!

Někteří lidé preferují dominantního partnera, který bude tak trochu řídit jejich život. A často se očekává, že ten dominantnější ve vztahu bude právě muž dle tradičního rozdělení ženských a mužských rolí. Pokud tomu tak není, hned je muž označován hanlivě za podpantofláka a dominantní žena – třeba za fúrii. Důležité je ale vycházet ze vzájemného souladu či nesouladu lidských povah a uvědomit si, že vztahy mohou být různé – a nic není špatně. Každý může mít to, co mu vyhovuje. Kořeny toho, jakého partnera budeme jednou v životě preferovat, tkví někde opravdu hodně hluboko – a to nejen v našem dětství a vlivu soužití našich rodičů.

Trable v ráji: Adam a Eva, nebo Lilith?

Začít můžeme třeba u Adama a Evy. Zatímco dle tohoto tradičního rozdělení je Adam ten, jehož Eva, pocházející z jeho levého žebra – což už je sám o sobě důkaz jakési méněcennosti a podřízenosti, svedla k dědičnému hříchu, pak je tu ještě první Adamova žena Lilith, která nějakou podřízenost vůči muži měla skutečně, jak se říká, na salámu. Zatímco Eva doplatila na svou ženskou zvědavost (a nástrahy hada – Lilith), v bolestech rodila a poslouchala na slovo svého muže, Lilith již dávno předtím odmítla ležet pod Adamem slovy: „Proč bych měla ležet pod tebou? I já jsem byla stvořena ze země a jsem ti rovna!” (midraš 8. – 11. století připisovaný Ješuovi ben Sirovi).

Takové ženy ovšem nekončívají dobře – Lilith se stala démonem s nejhorší pověstí a jako pomstu za smrt svých vlastních démonických dětí sváděla muže, přiváděla je k šílenství a zabíjela jejich děti ihned po narození, což se pak ztotožňovalo například se syndromem náhlého úmrtí kojenců. Lilith však není příkladem ženy, která by byla ze své vlastní podstaty dominantní a zlá, ona jen chtěla rovnocennost v partnerství, které se jí nedostalo.

Test pro ženy: Jste dominantní nebo submisivní ve vztahu?

Freud: Ženy si vybírají partnera podle svého otce

Dominantní muž ve vztahu může být i následovníkem dominantního otce. Podle psychoanalytika Sigmunda Freuda si ženy vybírají budoucího muže dle vzoru svého otce a totéž také platí pro muže. Ale pozor! Pouze tehdy, pokud jim taková povaha a chování rodiče opačného pohlaví imponují. V opačném případě se žena bude spíše snažit hledat si pro život pravý opak svého otce. Na základě výsledků výzkumu prezentovaného v roce 1987 Wilsonem a Barrettem byl potvrzen vztah mezi vnímanou dominancí otce a partnera, což i odpovídá poznatkům psychoanalytické teorie těchto autorů.

První žena světa Lilith nechtěla ležet pod Adamem. Co se s ní stalo?

V další podobné studii, která proběhla o dva roky dříve (Šípová, 1985) se řešila i podobnost partnera s jedním z rodičů v přívětivém chování. U spokojených manželství bylo zjištěno, že si skutečně muži i ženy vybírali svůj protějšek dle rodiče opačného pohlaví. To bylo patrné zejména v laskavosti, co se však týká dominantního a despotického chování partnera dle vzoru svého rodiče, tam ženy nejčastěji vyhledávaly pomoc manželské poradny, protože tyto vztahy rozhodně spokojené a harmonické nebyly.

Výběr partnera totiž silně ovlivňuje to, do jaké míry se identifikujeme s jedním z rodičů a jak přijímáme druhého rodiče – do jaké míry nám imponuje. Pokud nám imponuje pouze rodič stejného pohlaví, volíme si svůj protějšek podle něj. Jestliže nám neimponuje žádný z rodičů, volíme si partnera náhodně a neuspořádaně.

Proč dominantní muž vadí některým ženám?

Dominance bývá často spojována s egoismem a nelaskavým chováním. Dominantní muž je obvykle ten, který poroučí a přeje si, aby bylo vždy po jeho, řídí kroky ženy, rozhoduje. To ale nemusí mít nic společného s despotickým chováním nebo týráním ženy. I dominantní muž může být pravý muž, o kterého se žena může opřít, který se jí umí zastat a na kterého se může ve všem spolehnout – a přitom se k ní bude chovat hezky a pozorně. Pokud je žena vyloženě ženského typu a potřebuje nějaké vedení a oporu, pak ji toto uspořádání ve vztahu bude plně vyhovovat.

Žena, která má v sobě více typicky mužských vlastností, je velmi nezávislá, soběstačná, rozhodná, anebo potřebuje mít pocit kontroly a nerada se přizpůsobuje, však bude mít s dominantním mužem velké problémy. Dominantního muže vedle sebe nesnese stejně, nebo více dominantní žena, která naopak potřebuje, aby se jí muž podřizoval, poslouchal ji a uměl se velmi dobře přizpůsobit jejím potřebám, ale také žena, která jednoduše touží po zcela rovnocenném vztahu, nehodlá se nikomu podřizovat a ráda si dělá, co chce.

Jak poznat manipulátora? Někdy to zjistíme až po letech vztahu, říká psycholožka

Ne vždy se sejdou takové povahy v partnerství, které se krásně doplňují a které spolu ladí. Mezi dvěma dominantními partnery vzniká silná vášeň, třaskavina, boj o to, kdo z koho. Takový vztah ale v dlouhodobém horizontu nemůže moc dobře fungovat – nebo je naopak velmi cennou životní zkouškou nutnou k tomu, aby se oba partneři něco od sebe navzájem naučili. Pokud naopak muži vyhovuje dominantní žena, neutrpí tím jeho ego a klidně se s rolí podpantofláka smíří, i tento vztah může být velmi spokojený, stejně tak jako vztah submisivní ženy a dominantního muže.

Anketa: Dominance ve vztahu versus submisivita

A jak dopadla naše anketa? Většina žen uvádí, že preferují rovnocennost ve vztazích a zároveň chtějí mít takový protějšek, který má svůj vlastní názor, umí třísknout pěstí do stolu a není to zkrátka žádná bačkora. A pak už záleží jen na ženách, jakými zbraněmi si své názory a svá malá vítězství prosadí…Pokud byste si chtěli zkusit zahrát na Anu Steele a Jamie Dornan z padesát odstínu šedi, nezapomeňte na erotické hračky. Rozhodně je to něco, čím okořeníte váš vzájemný vztah s partnerem. Existuje jich velké množství a určitě si něco vyberete, co bude vyhovovat.

Imponuje mi, když muž umí udělat to zásadní rozhodnutí, bouchnout pěstí do stolu a říct co a jak. Podpantofláka ani generála prostě ne. Jsme partneři, ne poddaní a diktátoři. (Lenka, 40 let)

Já třeba chci, aby chlap měl svůj názor a stál si za ním, prostě žádná papuča, ale zase to musí být podepřené logikou a zdravým rozumem a schopnosti vnímat toho druhého a přistoupit po uvážení i na názor partnera. Čili netrvám nikdy na svém, ale ve výsledku jsem nejradši, když je všechno podle mě, neboli když partner dojde sám k tomu, že jeho názor se shoduje s tím mým. (Míša, 34 let)

U nás to funguje vyváženě. Umíme dělat kompromisy bez scén. Za mě – podpantoflák je na houby a s diktátorem se nedá žít. Prostě normálního chlapa s mozkem, to je potřeba. (Andrea, 36 let)

Nejhorší je, když chlap nemá vlastní názor. Pro mě je to bačkora. Já potřebuju půl napůl. Musí si umět dupnout, ale být i otevřený pro kompromisy. (Veronika, 38 let)

Mě přitahují muži, kteří vědí, co chtějí, nesmí být ale arogantní sobci. Bohužel znám jen smíšené varianty. (Lenka, 34 let)

Jsem submisivní. Jsem ráda, když je po mém, ale opravdu potřebuji, aby mi přítelkyně ráno řekla, co chci snídat. Po svém boku oceňuji dominantní partnerku, která mě směřuje… (Markéta, 31 let)

Proč si narcističtí lidé rádi hrají na oběti a dokáží tak s námi snadno manipulovat?

Já jsem zastáncem toho, ať má každý takové partnerství, které funguje, ať už je v tradičním pojetí, či nikoli. Mezi ženami i muži jsou submisivní a dominantní typy, tak si to často nějak komplementárně sedne. Osobně potřebuju muže, kterého můžu obdivovat pro to, co dělá, musí být nějak aktivní, pokud možno kreativní. Jinak vyznávám rovnocenné partnerství, ale muž mi musí dát mantinely, jinak ho přejedu a to je konec. Pokud jde o zásadní věci, tak jsme se vždycky domluvili, pokud jde o takové běžné provozní záležitosti, většinou rozhoduju já, ale spíš proto, že partner nemá vyhraněný názor (kromě záclon) a já jo. Dělbu práce nemáme podle genderu, ale podle toho, kdo má víc času. Muž většinou vaří oběd (když je doma), já večeři. Na úklidu se podílí, i když ne rovným dílem. Nedávno jsem se rozhodla pro paní uklízečku, protože většinou padám na hubu a úklid už fakt nezvládám, tak tím je to vyřešené. Kvůli úklidu někdy vznikaly třenice, protože při rovnocenné dělbě práce – i příspěvcích na domácnost – by i ten měl být rovnocenný, ale nikdy nebyl – mimo jiné z důvodu rozdílné tolerance nepořádku. Postupem času jsem v tomto směru dost slevila – nic jiného mi nezbylo. (Zuzana, 37 let)

Po svých zkušenostech bych raději přizpůsobivějšího muže… Jednoduše potřebuju, aby měl svůj názor, ale taky abych většinou měla poslední slovo já… (Hana, 33 let)