Dřín je extrémně nenáročný opadavý keř, teplomilný a mrazuvzdorný. Často se využívá k živému plotu, ale lze jej použít i jako solitéra. Krásně kvete a navíc má i vynikající jedlé plody, z nichž si lze udělat rozličné pochutiny od zavařenin po džemy.
Charakteristika dřínu
Dřín je opadavý keř nebo i malý strom, který je mrazuvzdorný zpravidla do -20 až -30 °C. Jedná se o nenáročnou teplomilnou rostlinu, která se snadno pěstuje, jelikož nepotřebuje zvláštní druh půdy ani polohy. U nás se vyskytuje a pěstuje především dřín obecný, někdy také nazývaný dřín jarní. Jedná se o v celku rozložitý keř, který může dorůst i výšky 7 metrů a šířky 6 metrů, pokud jej necháte volně růst bez stříhání a ořezávání. Své velikosti doroste během 10 až 20 let.
Kvete v časném jaře jasně žlutými malými květy. Záhy se zalistí a v pozdním létě či na začátku podzimu (podle teplotní lokality) na dřínu vyrůstají jasně červené až purpurové plody, které jsou jedlé. Dorůstají velikosti kolem 3 cm, mají pecku a jejich chuť je sladkokyselá a lehce natrpklá. Podobně jako rakytník obsahuje větší množství vitaminu C. Vedle něj je to i obsah draslíku a fosforu. Nejčastěji se plody dřínu využívají na výrobu zavařenin, džemů a sirupů, ale plody lze použít i na výrobu moštu a vína. Někdo rovněž doporučuje, aby plody přešly mrazem, že pak budou více chutné.
V našich končinách je tento keř chráněnou rostlinou. Jedná se o starou a původní dřevinu, která má velmi tvrdé dřevo a je pro tyto vlastnosti také tradičně ceněna. Kdysi se dřín také využíval k léčbě zažívacích potíží a lze z něj uvařit čaj, podobně jako z šípků. Lze jej pěstovat dokonce jako živý plot či hustou zástěnu.
Zimolez je popínavka, jedovatý strom, ale i keř s jedlými plody
Temnoplodec neboli aronie. Jak zpracovat její plody a proč jsou tak zdravé?
Jak pěstovat dřín obecný
Byť se jedná o teplomilnou dřevinu, nenechte se zmást, i tak vyžaduje ke svému růstu spíše polostín. Dřínu však nebude vadit ani plné slunce, jen pozor na spálení – ocení zastínění alespoň kolem poledne. Jinak se jedná o naprosto nenáročnou dřevinu. Lze jej pěstovat v různorodé půdě – od jílu, hlíny a písku, až po vápenité či břidlicovité půdy. Toleruje také široké rozpětí pH a ke svému zdravému růstu potřebuje jen stále vlhkou a dobře odvodněnou půdu. Dřín sázejte na podzim či v časném jaru. Vyhněte se vysazení v létě, aby nedošlo ke spálení tenkých listů. Sázejte v prostoru, kde bude mít dostatek místa k růstu.
Při péči o dřín je vhodné jej v prvních letech po zasazení řádně zalévat, aby zakořenil. Déle mu totiž trvá, než se v půdě usadí – proto po dobu tří až čtyř let pravidelně a silně zalévejte v suchých měsících. Jakmile zakoření, nevyžadují již tolik pozornosti jako ve svých začátcích. Pokud jej necháte bujně růst, možná bude potřebovat v pozdějších letech podporu či vztyčování, aby se nenakláněl a případně nezlomil vlivem silnějšího větru. Jestliže se přikloníte k řezu zásadně stříhejte v období vegetačního klidu – od pozdního podzimu do časného jara. Neprořezávejte příliš, špatně totiž reagují na silné stříhání a čím silnější větev, tím hůře to snáší. Pokud můžete, omezte stříhání dřínu na lehké estetické úpravy.
Jak poznat jedlé jeřabiny a co si z nich připravit? Zkuste i dřišťál nebo dřín!
Mučenka připomíná Kristovo utrpení, ale umí léčit utrpení naší duše
Choroby a škůdci
Dřín není takřka náchylný na nemoci a škůdce. Pozor si dejte především na houbové onemocnění antraknóza, které ve většině případů vede k úhynu keře.
Jestliže se objeví padlí, bakteriální popálení listů, popřípadě skvrnitost listů, jde si s tím hravě poradit dostupnými prostředky.
Druhy dřínu
Dřín obecný – je v Česku nativním druhem, a také nejčastěji pěstovaným. Dnes nejčastěji roste v jižních částech Evropy, nebo i na teplejších místech. U nás ho lze tedy vysadit především v teplých oblastech Moravy a v severozápadních Čechách. Často se využívá k živému plotu, méně známý je jako keř s chutnými plody. Čím více tepla dřínu poskytněte, tím bude mít plody sladší a méně trpké.
Dřín japonský – jak už název odrůdy napovídá, pochází z Japonska či Koreje, kde roste především v horských lesích. Jedná se o poměrně rychle rostoucí keř či strom dorůstající výšky maximálně 5 metrů. Vykvétá v jarních měsících od dubna do května růžovobílými listeny. Barva listu je zelená a na podzim se zbarvuje do fialové. Oproti dřínu obecnému má preferenci pH půdy neutrální až kyselé a také preferuje spíše půdu polosuchou. Plody dřínu japonského připomínají jahody.
Dřín květnatý – pochází ze Severní Ameriky, kde přirozeně roste na slunných stanovištích, ale snese i polostín. Má rád neutrální a dobře odvodněnou polosuchou až vlhkou půdu. Kvete v období od května do června bílými květy. Oproti dřínu japonskému roste pomalu. Listy má zelené a na podzim opadávají. V případě dřínu květnatého se rozmyslete, kam jej nasadíte, nemá totiž rád přesazování.
Můžete se také setkat s pojmem dřín krvavý, nicméně se jedná o svídu krvavou, která spadá do stejného rodu Cornus jako právě dřín. Svída krvavá má typické plody v bílé a černomodré barvě, oproti tomu dříny mají plody vždy červené.
Zdroje: gardenersworld.com, cs.wikipedia.org, plzen.rozhlas.cz, plants.ces.ncsu.edu, zahradnictvi-flos.cz/cornus, zahradnictvi-flos.cz/cornus-florida, nkz.cz
5 fotek 
