Bulimie patří mezi poruchy příjmu potravy a projevuje se velkými stravovacími extrémy včetně přejídání a následnou snahou zbavit se přijaté potravy všemi možnými prostředky, především zvracením. Nejčastěji se objevuje u mladých dívek, ale může přetrvávat až do zralejšího věku. Výjimkou není ani Emina kamarádka Iva, u které se bulimie projevila znovu po porodu. Její dceři nedávno bylo jedenáct let a pomalu vstupuje do puberty. Iva se bojí, aby si z ní dcera nevzala špatný příklad…
Chtěla vždy vypadat perfektně a být ve všem nejlepší
Moje kamarádka Iva byla vždy pěkná holka. Známe se od základní školy a vyrůstaly jsme spolu. Když jsme začaly chodit na různé diskotéky, koncerty a akce, Iva se vždy chtěla líbit. I ve škole chtěla být úspěšná, byla perfekcionistka, hodně si brala sebemenší kritiku a měla hrůzu z pocitu vlastního selhání. Iva měla hezkou postavu, ale pořád jí to nebylo dost. A tak třeba před plánovaným koncertem dva dny nejedla, aby se vešla do svého připraveného outfitu a cítila se dobře. Po koncertu se někdy druhý den, když jsme se šly projít a prodiskutovat kluky, nezřízeně cpala máminým nedělním koláčem, anebo jsme si zašly na pizzu a hranolky a ona si dvakrát přidávala.
Můj život s anorexií a bulimií. Příběh ženy, která váží 23 kg
O tom, že se doma tajně přejídá, jsem nevěděla
Že má problém s poruchou příjmu potravy jsem dlouho netušila, protože nebyla nijak extrémně štíhlá a normálně jedla. Teda normálně, jak se to vezme. Výkyvy tam právě byly. Většinou to bylo tak, že jídlo odmítala. Když se něco dělo a byly jsme v terénu nebo ve škole, nikdy jsem ji neviděla jíst. Ani na obědy ve škole, a pak i na gymplu, nechodila. Anebo ano, ale ďobala se v tom jako vrabec. Když jí někdo něco nabízel, nikdy si nevzala. O tom, že se doma přejídá a následně zvrací, jsem vůbec nevěděla.
Vyšlo to asi najevo v osmnácti, kdy byla hodně zamilovaná do jednoho kluka. Když se s ní rozešel, úplně se psychicky zhroutila a její problémy s bulimií se dost prohloubily. Rodiče to tehdy zjistili a zařídili jí léčení. Myslím, že všechno ustála dobře. Následující roky jsme se moc nestýkaly, studovala vysokou, pak se zamilovala, vdala a otěhotněla. Byla jsem jí na svatbě, ona mi potom o pět let později taky. Začaly jsme se znovu stýkat a taky naši muži si spolu dobře rozuměli. Po svatbě Iva žádné problémy s bulimií neřešila, anebo o tom nevím. Pak se jí ale narodila holčička Gita.
Nároky na to být dobrou matkou a skvěle vypadat
Stres, změna životního stylu a problémy s kily po porodu ale udělaly své. Iva opět začala mít problémy. Kojila sotva tři měsíce, protože vlivem různých diuretik a projímadel ztratila mléko. Úplně se jí to zase vymklo z rukou. Vím to od jejího muže a sestry. Ona sama to tají, protože se za to stydí. Když jsem jednou naznačila, okamžitě změnila téma. Příští schůzku se už naštvala a odešla, ať prý se starám o sebe a někoho si najdu. Tehdy jsem ještě nebyla vdaná, to až když její Gituška měla asi pět.
Když její malá nastoupila do školky, vím, že Iva ještě stále chodila na psychoterapii a nějak to řešila. Problému se ale úplně nezbavila. Bývají lepší a horší období.
Droga a anestetikum ketamin. Proč a jak se využívá k léčbě depresí?
Svěřila se mi, že se za sebe stydí a bojí se to jednou říct dceři
Vždycky jsem si myslela, že za to může Ivina matka. Ale tyto podrobnosti si nechám raději pro sebe. Teď je důležité, aby byla dobrou mámou pro své dítě. Její dcera Gita už je velká, teď jí bylo jedenáct a pomalu jí začíná puberta. Je to bystrá holka a mohla by si všimnout, co se s mámou děje. A právě v tomto věku bude matku potřebovat nejvíc. Myslím, že momentálně je Iva relativně v pohodě a všichni doufáme, že se bulimie už zbavila navždy. Má ale problémy a stresy v práci, takže riziko tu pořád je. Proto o tom už taky mluví.
Když jsme byly nedávno na delší procházce s kočárkem v přírodě, nedávno se mi totiž narodilo druhé dítě, Iva se mi konečně otevřeně se vším svěřila. A vyjádřila své obavy. Nepřeje si, aby se její dcera dozvěděla, že měla problémy s bulimií. Řekla mi ale, že při pohledu na svou dceru a představu, že by na tom mohla být úplně stejně, se jí dělá zle.
Myslím si, že to má Iva velmi těžké. Řekla mi, že nenávidí své tělo a samu sebe za to, že mu tak ubližuje. A že chce, aby její dcera nikdy tohle nepoznala a byla lepším člověkem, než je ona. Jsem alespoň klidná, že podstupuje léčbu, chodí na psychoterapii a že už o tom konečně mluví. Ve svém manželovi má taky velkou oporu. Další dítě už neměli. Ale kdoví, třeba ještě přijde. Každopádně si myslím, že až Gita trochu povyroste, měla by jí to Iva říct a nestydět se za to. Tím, že bude upřímná a otevřená sama k sobě i k dceři, nic nezkazí.
Půjde dceři dobrý příkladem a ukáže jí svou špatnou zkušenost, aby dcera neopakovala její chyby.
Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla kvůli zachování anonymity změněná.
