Lepek je zlo – to nám často tvrdí bezlepkový byznys, který je stále na vzestupu. Bezlepkové diety drží často i lidé bez celiakie. Je to ale skutečně prospěšné?
Lepek jako lepidlo
Lepek už svým jménem odkazuje k funkci, kterou v potravinách plní – lepí je dohromady. „Gluten“, anglický název pro lepek, znamená ostatně latinsky „lepidlo“. Chemicky se jedná o skupinu složitých, nestravitelných glykoproteinů, které se nacházející zejména ve zralých semenech mnoha druhů obilí, například v pšenici, ječmenu, žitu a ovsu. Díky svým pojivovým vlastnostem se elastický lepek používá dokonce i v některých zubních pastách nebo lacích na vlasy.
Hubnutí a lepek. Je bezlepková dieta zdravá?
Nová potravina
Zvýšení konzumace lepku lze datovat už do doby, kdy lidé přešli z loveckého na zemědělský způsob života (tedy někdy před 10 000 až 12 000 lety). Z pohledu celkového vývoje lidstva je to doba poměrně nedávná, což může vysvětlit i to, proč jsou někteří lidé na tuto potravinovou „novotu“ alergičtí. Lidé, u nichž se po požití jakkoli malého množství lepku objeví alergická reakce, jsou takzvaní celiakové. Jejich množství je odhadováno přibližně na jedno procento populace v každé zemi.
Hygiena i mateřské mléko
Výzkumy potvrdily, že množství lidí netolerantních na lepek v posledních dvou stoletích průběžně stoupalo – v současné době trpí celiakií 4-5krát více lidí než v polovině minulého století. Vědci debatují o tom, co je příčinou tohoto nárůstu. Jednou z možností je, že jde paradoxně o důsledek lepší hygieny. V čistším prostředí rozvinutých, prosperujících zemí se lidé nedostanou do styku s mnoha mikroby, a jejich tělo tedy neví, jak si s nimi poradit.
Nebo jde o to, že v potravě sníme více lepku. Je pravda, že konzumace bílého pečiva, které ho obsahuje, je u většiny lidí nadměrná. Další příčinou může být to, že čím dál méně matek – zvláště v západních zemích – kojí své děti nejméně po dobu šesti měsíců. Mateřské mléko totiž obsahuje bifidobakterie, které chrání dětská střeva. To může vést k tomu, že je člověk poté i v dospělosti odolnější vůči působení lepku v metabolismu.
Genetické predispozice
A nakonec může jít i o něco, co těžko ovlivníme – o genetické vlivy. Výskyt celiakie v široké rodině zvyšuje pravděpodobnost výskytu u jedince o 2,5%, v nejbližší rodině dokonce o 4,5%. A zdá se také, že určitou roli hraje i etnický původ. U afričanů, hispánců a asiatů je pravděpodobnost výskytu celiakie přibližně o půl procenta nižší než u bělochů.
Lepek není jen zlo
U celiaků je jasné, že lepek jíst nemohou. Nicméně často nám dnes leckdo radí, abychom ho z jídelníčku zcela odstranili i v případě, že na něj alergičtí nejsme. To je ale problematické. Žádný empirický výzkum totiž ještě neprokázal, že pro běžného člověka je zdravější bezlepková dieta než ta, která lepek obsahuje.
Například podle studie z roku 2012 je zbytečné se lepku zcela vyhnout, pokud na něj nejsme alergičtí. Je navíc možné, že s vynecháním lepek obsahujících potravin zároveň přijdeme o příjem některých důležitých vitamínů. Pro lidi bez celiakie tedy zřejmě platí doporučení „všeho s mírou“.
