Gaslighting jako nejhorší manipulace ve vztahu. Jak z vás váš partner může udělat trosku?

Možná jste se už setkali s pojmem gaslighting, který se týká zejména manipulace a pojí se s toxickými partnerskými vztahy. O co vlastně jde a jak se takovému manipulativnímu chování bránit? Rozhodně to není jednoduché, což dokazuje i příběh čtenářky Ilony, který si můžete přečíst v závěru našeho článku.

Co je gaslighting?

Gaslighting se považuje za psychické týrání a citové zneužívání nejhoršího kalibru. Jde o nejhorší typ manipulace, která probíhá skrytě a velice těžko se dokazuje. Jejím cílem je rozvrátit oběť zevnitř. Manipulátor se zkrátka chová tak, že z vás udělá naprostého blázna, nebo si tak minimálně budete připadat. Ze strany partnera se tak můžete například dozvědět, že vaše vzpomínky jsou úplně mimo, protože všechno se odehrálo úplně jinak, anebo třeba, že jste zapomněla udělat spoustu věcí, o které vás požádal a tudíž máte nejspíše Alzheimerovu chorobu nebo začínáte být dementní. Opak je však pravdou. Druhá strana si s vámi nepěkně zahrává, jenomže zaseje semínko pochybností a vy začnete pochybovat sama o sobě. Obzvláště, pokud jste takovému chování vystavena dennodenně a dlouhodobě.

Gaslighting se neobjevuje pouze v partnerských vztazích, i když právě tato domácí oblast představuje pro tuto manipulaci nejúrodnější půdu. Narazit na tento druh chování je možné dost často i na pracovišti nebo zkrátka v jakémkoli kolektivu. Pojem gaslighting byl převzat z filmu Gaslight z roku 1944, v němž hrála slavná herečka Ingrid Bergmanová. Scénáristou této původní divadelní hry, která vznikla v roce 1938, byl Patrick Hamilton. Bergmanová si ve filmu zahrála citlivou a důvěřivou ženu Paulu, kterou se její manžel snažil přesvědčit o tom, že je duševně nemocná. Měnil intenzitu plynových světel v domě a vnucoval své ženě názor, že si tyto změny ona sama pouze představuje a že nejsou skutečné. Nakonec Paula manžela prokoukla, uvěřila svým vlastním instinktům a překazila mu jeho plán nechat ji zavřít do blázince.

Kdo je gaslighter a co dělá

Můžeme se nyní zamyslet nad tím, proč to útočník vlastně dělá a co z toho má. Manipulátor či narcis je totiž automaticky zvyklý zacházet s lidmi tak, že je využívá jen ke svému prospěchu. Ve vztazích potřebuje hodně obdivu, uznání, často má strach z opuštění, komplexy méněcennosti, nebo si nese nějaké trauma z dětství. To jej vede k tomu, že nemá v úmyslu nechat partnera, aby se projevoval přirozeně a svobodně. Proto ho potřebuje oslabit, ponížit, připoutat k sobě, a to mu činí neskonalé potěšení, když se jeho psychické násilí daří. Posiluje to totiž jeho moc a vliv na danou osobu, ve svých očích se mu zvyšuje sebevědomí o to více, čím více sebevědomí partnera klesá.

Často si pak manipulátor připadá důležitý a jako zachránce či ochránce této „duševně choré trosky”, která jej potřebuje. Zároveň se tímto způsobem snaží o to, aby je partner nikdy neopustil, nebo aby třeba neprozradil nějaké jeho tajemství či jeho slabiny, případně aby například po rozvodu nepřišel o děti, majetek a podobně.

Jak žít s narcisem. Občas je lepší včas utéct, a to hodně daleko

Mnozí manipulátoři ale mají zcela pokřivený charakter a mohou to být narcistní nebo psychopatické osobnosti, které nemají ani empatii, ani schopnost mít k někomu opravdový citový vztah. A protože se snaží tyto své, řekněme „nedostatky” před druhými skrývat, vytvoří si určitou personu a mají naučené chování, které odpovídá běžnému chování člověka v různých situacích, i když to tak sami vůbec necítí. Protože je u nich citová složka hodně potlačena, vše vychází z jejich inteligence, promyšleného jednání a vypočítavosti.

Skryté domácí násilí, které se těžko dokazuje

Gaslighting se velice těžko dokazuje, ostatně jako manipulativní chování a psychické domácí násilí. Pokud nejsou vidět modřiny, okolí si může myslet, že je u vás doma všechno v pořádku, když je váš manžel přece tak milý a sympatický člověk. Co se však děje s obětí gaslightingu? Zmanipulovaná osoba, nejčastěji žena, ztrácí sebevědomí a začne o sobě pochybovat, protože partnerovi neskonale věří a je zcela pod jeho vlivem. To znamená, že uvěří tomu, že manipulátor má pravdu a ona je neschopná, zapomnětlivá nebo duševně nemocná. Těžko si duševně zdravý jedinec s empatií milující svého partnera připustí, že by jeho partner mohl mít manipulátorské a sobecké úmysly a chtít mu ublížit.

Obětí gaslightingu se nejčastěji stávají ženy, a to především s ohledem na tradiční uspořádání rodiny nebo společenské vztahy, ale také s ohledem na větší citlivost žen a jejich vrozenou oddanost ve vztazích.

Jak poznat manipulátora? Někdy to zjistíme až po letech vztahu, říká psycholožka

Jak poznat gashlighting a na co dávat pozor

Co všechno patří pod projevy chování označené jako gaslighting? Je to nejčastěji:

• překrucování pravdy a lhaní
• zatajování pravdy
• přepisování a překrucování společné historie
• pomlouvání oběti před druhými
• vzbuzování pocitů viny v oběti
• vzbuzování pocitů nejistoty a pochybování o sobě samotné u oběti
• ponižování a zesměšňování oběti
• sugerování že oběť trpí duševním onemocněním
• předstírání neporozumění tomu, co se oběť snaží sdělit
• ignorace oběti a jejích pokusů o komunikaci
• zveličování svých vlastních zásluh
• nadměrná reakce na kritiku vlastní osoby
• házení viny na druhou osobu
• kontrolování druhých
• potřeba vytvářet závislé vztahy

Jak odejít od manipulátora

Jak z toho ven? Důležité je neztratit zdravý rozum a kontakt se sebou, s vlastním nitrem. Psychologové doporučují zapisovat si nebo nahrávat situace a vzájemné komunikace, abyste měli přehled o tom, co se děje a důkaz toho, co vám partner říká. Tohle samozřejmě není dlouhodobě udržitelné, ale v krizi to pomůže. Neztrácejte kontakt se svým okolím, udržujte styky s přáteli a rodinnými příslušníky, kterým se zavčasu snažte se svou situací svěřit. Dále není na škodu vyhledat psychoterapeuta, který vám může pomoci nalézt ztracenou nebo vytrácející se duševní rovnováhu a posílit vaše sebevědomí. To, že vyhledáte terapeuta neznamená, že má váš manžel pravdu a že jste se zbláznila a není to projev žádného selhání, naopak. Citlivá terapeutka umí rozpoznat vaši situaci a může vám pomoci ji vyřešit a od manipulátora, gaslightera, odejít.

Gaslighting může trvat celé roky a vy jako oběť si nemusíte vůbec ničeho všimnout. Spousta žen prokoukne svého partnera teprve po mnoha letech manželství, a pak tyto ženy ještě dlouho sbírají sílu a odvahu na to, aby mohly z takového toxického vztahu odejít. V případě tohoto neviditelného domácího násilí je to ale to nejlepší řešení. Člověk, který se k vám chová takto, si nezaslouží vaši lásku.

Jak poznat toxický vztah a vyřešit jej jednou provždy

Příběh gaslightingu: stala se ze mě troska zcela závislá na svém muži

„Vdala jsem se z lásky za muže, který byl pro mě spíše nedostupný. Tehdy jsem měla osobní problémy a ukončila jsem pro mě toxický vztah. Martin mě v podstatě vytáhl z bahna a byl si toho dobře vědom. Postupem času mě přesvědčil o tom, že je pro mě ten jediný a pravý, tak jsme se vzali a narodila se nám dcerka. Martin byl vždycky velmi okouzlující a před druhými ukazoval svou nejlepší tvář. Měl dobrou práci, peníze a vždy se snažil každému pomáhat. Navenek vystupoval jako světec. Doma mi ale dával často najevo, jak jsem neschopná.

Vždy poukazoval na to, že jsem příliš citlivá a slabá, neschopná se o sebe postarat. Rád mi ve všem pomáhal, ale za tu cenu, že mě shazoval, ponižoval a dával mi najevo, že sama nic nedokážu, nebo že všechno dělám špatně. Kritizoval moje vlastnosti, všechno to, co mám ráda. Nic mu nebylo dost dobré. Neměl rád mé přátele, ba přímo jimi pohrdal. Nelíbila se mu ani hudba, kterou jsem poslouchala. Kritizoval to, jak se starám o dcerku a rád přebíral péči o ni.

Vysmíval se mi, že žiju ve svém schizofrenním světě

Za pět let manželství jsem od Martina neslyšela nic pěkného. On musel mít vždycky pravdu. Po porodu mi začal často opakovat, že jsem šílená a měla bych se jít léčit. Když jsme si povídali, něco řešili nebo vzpomínali, zvláštní bylo, že mi všechny minulé události popisoval tak, jak se vůbec nestaly a vysmíval se mi, že si nic nepamatuji nebo že žiju ve svém schizofrenním světě a úplně jsem ztratila kontakt s realitou. Protože jsem tohle všechno špatně snášela, často jsme se hádali a já usínala s pláčem. Věděla jsem, že nejsem šťastná. Pomohla mi až kamarádka, která mi doporučila dobrou psychoterapeutku. I když jsem tam šla řešit svoje problémy, které jsem psycholožce popsala přesně tak, jak mi manžel určil, teprve po půl roce terapie jsme společně přišly na to, kde se ukrývá skutečná pravda.

Mezitím se problémy doma stupňovaly. Když jsem Martinovi řekla, že bych chtěla odejít, začal proti mě štvát dceru a o to více ze mě dělal labilní hysterku a stále opakoval, že mi ji soud nikdy nesvěří. Zcela jsem o sobě pochybovala a nakonec odešla od psycholožky z terapie a znovu manželovi podlehla, abych nepřišla o dceru. Rozvedla jsem se až po dalších pěti letech, mezitím se nám narodilo další dítě, kterým jsem se snažila s Martinem udobřit. Stále jsem věřila, že si jen něco namlouvám, že mě Martin miluje a všechno bude v pořádku.

Přijala jsem všechno to, co mi o mně říkal a dělala jsem jen to, co po mně chtěl. Stále jsem ho obdivovala a chválila, jak je skvělý, sama sebe zatracovala. Nebyla jsem schopná si ani po druhém porodu najít práci, dostávala jsem se do větší a větší krize, deprese, závislosti na Martinovi. Ztratila jsem sama sebe. Pomohlo mi až to, že jsem se zamilovala do nového souseda odnaproti, se kterým jsem chodila běhat, abych zhubla a líbila se Martinovi, který mi říkal, že jsem úplná troska. Teprve pak jsem odešla, ale celé další roky to bylo hodně těžké, nastal boj o děti a spousta příkoří. Dnes už je konečně klid.” (Ilona, 37 let)

Zdroje: wikipedie, verywellmind.com, medicalnewstoday.com, psychologytoday.com, zkušenost čtenářky