Halucinogenní blín podle Matthioliho uráží mysl. K jakým účelům se dříve využíval?
Taťána Kročková
21. 4. 2022
Blín černý patří mezi silně halucinogenní a jedovaté lilkovité rostliny, podobně jako třeba rulík zlomocný nebo durman obecný. A stejně jako tyto rostliny je i blín spojován s čarodějnictvím a patří k rostlinám, které se v dávné historii využívaly k rituálním a magickým účelům. Kde můžeme na blín narazit a jak se využíval v lékařství?
Jak vypadá blín a kde roste?
Blín černý (Hyoscyamus niger) je vzhledem krásná a majestátní rostlina, která už zdálky budí respekt. Vyskytuje se po celé Evropě a Asii. Často jej najdeme v příkopech, na rumištích, kolem cest nebo jako plevel na zahradách. Dosahuje výšky až 80 cm. Má bílé nebo lehce nažloutlé květy s temně fialovým středem a tmavým síťováním, odtud rostlina vzala přízvisko “černý”. Celá lodyha i s listy je lepkavá a chlupatá, listy zubaté. Všimnou si také můžeme, že rostlina má typický nepříjemný pach.
Mandragora pro plodnost a do nápoje lásky. Funguje ale jen ta z šibeničního vrchu
Kdy kvete blín?
Blín kvete přibližně od června do září a patří mezi jednoleté nebo dvouleté rostliny. Jednoletá rostlina kvete dříve, někdy už v květnu a v červnu odkvétá. Dvouletá rostlina začíná kvést později, nejčastěji začátkem července a odkvétá začátkem podzimu. Důležité je vědět, že pokud najdeme blín, můžeme leda tak obdivovat jeho krásu. I když se dříve využíval k léčebným účelům, je prudce jedovatý a navíc dnes už i chráněný.
Jaké látky obsahuje blín černý a jaké má účinky?
Blín obsahuje jedovaté alkaloidy a glykosidy (hyoscypikrin), dále také steroidy, aromatické kyseliny (kyselinu tropovou), aromatické laktony (kumarin, eskuletin, skopoletin), karboxylové kyseliny (kyselinu stearovou, palmitovou, olejovou, linoleovou). Z alkaloidů jsou nejvíce obsažené atropin, L-hyoscyamin a skopolamin, které najdeme i v rulíku, mandragoře či durmanu. Nejvíce jedovaté jsou kořeny a semena nacházející se v tobolkách, ale jedovaté látky obsahuje celá rostlina.
Durman byl spojován s čarodějnictvím. Na zahradě před ním chraňte děti
Jak se projevuje otrava blínem?
Otrava blínem se projevuje podobně jako otrava rulíkem zlomocným. Mezi příznaky otravy patří: rozšíření zorniček, zvýšené slinění, neklid, zmatenost, poruchy srdečního rytmu, halucinace, závratě, zvracení, bezvědomí až smrt v důsledku ochrnutí dýchacího centra. Po otravě často ještě dlouho přetrvávají poruchy chování a ztráta paměti.
K čemu se v minulosti využíval blín?
V lékařství se blín používal proti bronchiálnímu astmatu, kdy účinkoval i formou kouření blínových cigaret. Zabíral i na vředovou chorobu žaludku, při neurologických poruchách, neuralgiích a revmatu. V těchto případech pomáhal masážní olej s obsahem blínu proti bolesti. Pro svůj anestetický účinek se blín využíval i při bolesti zubů. Nejzajímavější využití (či spíše zneužití) blínu bylo v podobě séra pravdy, které zdárně praktikovali někteří představitelé totalitního režimu. Blín se dal velmi solidně zneužít k různým psychickým manipulacím a po jeho požití si pak člověk nic nepamatoval. Kromě toho se prý kdysi blín přidával i do piva, čímž se zesilovaly opojné účinky piva.
Rulík zlomocný používaly ženy pro sexy pohled, vy to však nezkoušejte
Blín byl ale už od starověku také spojován s magickými účinky a používán při rituálních obřadech a věštění. Ve středověku s ním dokonce usvědčovali čarodějnice, takže opět docházelo ke zneužívání jeho účinků pro účely získání moci. Z blínu se vyráběly též pověstné létající masti.
Blín podle Matthioliho herbáře
Matthioli se ve svém herbáři o blínu vyjadřuje jako o rostlině, která “uráží mysl”. Uvádí, že je smrtelně jedovatý pro lidi i zvířata. Zaznamenal případ, kdy se blínem otrávily děti, které se začaly chovat „jako smyslu zbavené“ a lidé si mysleli, že jsou posedlé zlým duchem. Nedoporučuje blín k vnitřnímu použití, ale popisuje různé jeho kombinace s jinými léčivými rostlinami na mnohé závažné neduhy. Nejčastěji se blín používal jako anestetikum a analgetikum, proti bolestem zubů nebo v podobě blínového oleje zevně při silných revmatických bolestech, v obkladech též proti otokům. Vnitřně se dával při studené zimnici a chrlení krve.
Zdroje: wikipedie, bylinky pro všechny, knihy: Naše rostliny v lékařství, autoři Endris a Korbelář, Matthioliho herbář