Holotropní dýchání Stanislava Grofa přináší silné zážitky. O čem to celé je?

Už jste někdy vyzkoušeli holotropní dýchání nebo alespoň víte, o co se jedná? I když si uznávaný profesor a zakladatel transpersonální psychologie Stanislav Grof vysloužil od skeptického spolku Sisyfos dva Bludné balvany, ve svém celoživotním výzkumu dokázal neskutečně věci a dočkal se i ocenění Vize 97 manželů Václava a Dagmar Havlových. Holotropní dýchání, které Grof vyvinul v 70. letech 20. století, označuje techniku, na které pracoval společně se svou ženou Christinou a která může pomáhat se starými traumaty i v boji se závislostmi. Pojďme si tuto techniku blíže představit.

Co je holotropní dýchání a jak funguje

Holotropní dýchání je metoda, která umožňuje vyvolat změněný stav vědomí stejně spolehlivě jako třeba drogy. Na rozdíl od psychotropních látek by však mohla být považována za mnohem bezpečnější, protože na ní nevzniká žádný návyk. Je však ale opravdu tak bezpečná? A pro koho je vlastně vůbec vhodná a v čem spočívá? Jejím základem není nic jiného než hyperventilace, tedy zrychlené dýchání, a také zadržování dechu či jiná práce s dechem dle vzoru starých šamanských praktik. Neobejde se ani bez vhodné hudby a různých zvuků, které dýchání doprovázejí, v podstatě jde o navození jakéhosi transu.

K čemu slouží holotropní dýchání a jaký má přínos

K čemu je vlastně holotropní dýchání dobré? Má sloužit především k sebepoznání a využívá se také k léčbě závislostí. Především umožňuje niterný kontakt člověka samotného se sebou, se svým podvědomím a vnitřními duševními procesy. Dochází k uvolnění a odblokování nahromaděného stresu, potlačených emocí, vzpomínek a traumat. To je doprovázeno silnými emočními prožitky, například pláčem, křikem, vydáváním různých zvuků, všelijakými pohyby a záškuby a mnohdy i dalšími fyzickými příznaky jakými jsou křeče, závrať nebo dokonce i žaludeční nevolnost se zvracením.

Jak probíhá terapie holotropním dýcháním?

Terapie holotropním dýcháním se provádí většinou ve skupinách, v níž se utváří dvojice, které už se mohou dobře znát, protože třeba přišly spolu. Jeden z dvojice dýchá a druhý na něj dohlíží, případně s ním komunikuje, zajišťuje mu podporu, fyzický kontakt a bezpečí. Pak se dvojice vymění. Je třeba být naprosto otevřený, uvolněný, je vhodné mít na sobě volné oblečení a cítit se zkrátka svobodně a pohodlně. Ideální je během holotropního dýchání ležet a mít zavřené oči, případně je mít zavázané šátkem. Následně je možné zážitky zpracovat pomocí arteterapie, provádí se třeba malování mandal, sdílení prožitků s ostatními a podobně.

Soňa (32): Při holotropním dýchání jsem prožila svoji smrt. Pak se mi změnil život

Jak se připravit na holotropní dýchání?

Před absolvováním holotropního dýchání je vhodné nejíst žádná těžká jídla a nejlépe vyzkoušet alespoň den či dva pouze rostlinnou stravu, nekouřit a nepít alkohol. Lze absolvovat i celkovou detoxikaci, vystříhat se sexu a psychicky se na terapii připravit.

Může být holotropní dýchání nebezpečné?

Holotropní dýchání skutečně může být pro někoho nevhodné nebo až nebezpečné. Může dojít k odkrytí hluboko uložených traumat a problémů nebo k takovým prožitkům, které člověk jen obtížně zvládne zpracovat, proto je to pro jeho křehkou psychiku velké sousto. Někdy mohou přetrvávat následky těchto zážitků a zkušeností a ovlivnit psychiku natolik, že hrozí ztráta kontaktu s realitou a rozvoj duševního onemocnění. Terapie holotropním dýcháním určitě není vhodná pro každého a je to na individuálním zvážení. Na pozoru by se měli mít lidé se srdečním onemocněním, vysokým krevním tlakem, epileptici, těhotné ženy nebo lidé s vážným psychickým onemocněním.

Holotropní dýchání by nikdy nemělo být prováděno bez odborného dohledu a jen tak ze zvědavosti s nedostatečně zaškoleným vedením. To pak může napáchat opravdové škody na lidské duši. Někdy totiž nepřirozeně a na sílu odkryje to, co by raději mělo zůstat skryté a s čím si člověk sám nedokáže poradit.

Minulé životy a reinkarnace. Věříte, že existuje život po smrti?

Odpůrci holotropního dýchání to vidí jinak

Odpůrci holotropního dýchání argumentují tím, že nejde o nic jiného než o hyperventilaci, kdy dochází k překysličení mozku, což může způsobovat halucinace a celkově působit pro organismus škodlivě i po fyzické stránce. V roce 2000 obdržel Stanislav Grof od skeptického spolku Sisyfos bronzový Bludný balvan za „přetavení šamanských praktik hyperventilace do takzvaného holotropního dýchání, skrze něž lze způsobit v mozku chemickou bouři a navodit tak přiotrávenému mimořádné pocity a zážitky“.

Kdo je Stanislav Grof?

Stanislav Grof (*1931) je psychiatr českého původu žijící v Americe. Celoživotně se věnoval transpersonálním zážitkům, zážitkům mimo tělo (OBE), položil základy transpersonální psychologie a holotropního dýchání. Věnoval se experimentálním výzkumům s LSD a popsal pojem psychospirituální krize. Pracoval také společně se svou manželkou Christinou. Velkým oceněním byla Vize 97 manželů Havlových, postupně si získal respekt dalších uznávaných psychologů a psychiatrů, napsal velkou spoustu knih, v nichž předává své zkušenosti a snaží se celoživotně ukazovat jinou cestu přístupu k lidské duši a léčbě duševních potíží a onemocnění. Vychází z C. G. Junga, s jehož učením a názory Grofova práce koresponduje a harmonizuje.

Zatímco klasická psychiatrie diagnostikuje a nabízí léčbu psychoterapií a psychofarmaky, Grof ukazuje něco navíc. Podle jeho poznatků nestačí o problémech pouze mluvit, ale je třeba je vědomě zpracovat a prožít, což umožňuje dostat se do velkých hloubek vlastní psychiky, a to především pomocí LSD nebo dostupnějšího a legálnějšího holotropního dýchání. Grof je velkým zastáncem parapsychologie a zkoumá a popisuje transcendentní zážitky z doby vlastního zrození, zážitky z kontaktů se zemřelými i ze svých minulých životů. Ve svých knihách popisuje, že tyto prožitky jsou natolik autentické, že je člověk považuje za vlastní a také se v mnoha případech daly prakticky ověřit. Například šlo o uschované a nalezené předměty, o nichž byly získány informace prostřednictvím zážitků mimo tělo.

Zkušenosti s holotropním dýcháním

„Nejsem zastáncem žádných skupinových terapií. Nikdy nevíte na koho narazíte, jsou to prostředky získávání velkého výdělku pro jejich pořadatele, a dost často i živná půda pro nejrůznější manipulaci. Profesora Grofa ale uznávám a holotropní dýchání jsem opakovaně zažila zcela spontánně při hyperventilaci při sexu. Moje vlastní zážitky byly velmi silné a vize autentické. Zároveň jsem neztratila kontakt s realitou, připadala jsem si jako zároveň ve dvou světech, každou nohou v jednom. Uvědomovala jsem si silné emocionální prožitky, které způsobovaly vize, které jsem měla, téměř jsem ztratila dech a měla jsem pocit, že dokážu vůbec nedýchat, ale byla jsem si vědoma toho, co se děje tam venku a kdo je tam se mnou. Také to, že nechci toho druhého člověka, který mi zároveň poskytoval možnost komunikace a podpory, vyděsit.

Přivtělené duše prý způsobují schizofrenii. Co o nich víme a jak se před nimi chránit?

Věděla jsem, že se mohu kdykoliv vrátit zcela zpět do reality, což vždy byl ale pozvolný adaptivní proces. Většinou se mi ale nechtělo, bylo mi takhle dobře i přes mnohdy silné zážitky, které nebyly vždy příjemné. Ale já věděla, že si je mám prožít pro větší pochopení sebe sama a svého života,” svěřila se anonymně čtyřicetiletá žena se svými zkušenostmi. Ve svých vizích se například viděla jako středověký muž v lese probodnutý mečem nebo jindy jako šlechtična na opuštěném hradě podřezaná najatým vrahem, který se jí měl zbavit. „Vše bylo velmi silné a autentické. Plakala jsem a v hlavě se mi odehrávaly vzpomínky i uvědomění, co jsem měla udělat, jak jsem žila, zlost, lítost, bolest nebo vztek. Takových prožitků jsem měla víc, některé byly příjemnější, protože se nejednalo o prožitek dávné násilné smrti. Též se mi ukazovaly důležité obrazy týkající se osoby, která byla momentálně vedle mě, například z války a podobně.“ 

Zdroje: dílo Stanislava Grofa, Sisyfos: Bronzový bludný balvan 2000, www.holotropic.com, terapie.zdrave.cz, holotropniterapie.cz, What Is Holotropic Breathwork and How Is It Used?