Hřib žlučník, hřib žlučový, hřib hořký, hořčák, žlučák – všechny oficiální i lidové názvy této houbě příliš nelichotí. „Žlučák“ přitom nápadně vypadá jako nějaký chutný pravák, takže jeho nesnesitelná hořkost dokáže znepříjemnit radost z nálezu nebo dokonce ze znehodnocené smaženice. Zato však ale může mít tento hřib v malém množství léčivé účinky.
Hřib žlučník – podoba
Hřib žlučník vypadá v podstatě jako obyčejný pravák neboli pravý hřib, například hřib dubový. Krásně hnědý klobouk na světle hnědé nožce ihned přitáhne pozornost houbaře. Je však třeba věnovat pozornost jistým charakteristikám, abychom si domů třeba nepřinesli houbu, jež dokáže naprosto znehodnotit celou várku smaženice. Polokulovitý až polštářovitý klobouk mívá různé odstíny hnědé, od skutečně světlých a lehce nažloutlých až po okrovou a hnědou. Povrch je suchý a matný, jako u běžných praváků.
Specifická je pak pro hřib žlučník barva rourek a pórů na spodní straně klobouku, která je lehce růžová. Ale tady pozor, u mladých jedinců jsou póry ještě bílé. Kyjovitý třeň je obdobně jako klobouk nažloutlý až světle okrový, většinu jeho povrchu pak tvoří výrazná síťka tmavších odstínů hnědé. Dužina v řezu je pak bílá a barevně neměnná.
Hřib dubový je snem všech houbařů, někdy roste i v parcích
Hřib žlučník – výskyt
Hřib žlučník je v našich lesích poměrně častý, kvůli své houževnatosti je někdy dokonce považován za plevelnou houbu. Roste po celé severní polokouli, od Mexika až po Kanadu, od Pákistánu po Koreu. Kdo se s ním nikdy nesetkal, ten nejspíš ani nikdy pořádně nehoubařil. Nejvíce roste zejména pod smrky, kde by i zkušenějším houbařům mohl připomínat hřib smrkový, a také v borových lesích. Najít se však dá téměř v jakémkoli lese od nížin až k podhůří. Plodnice vyrůstají od června do října, s vrcholem v srpnu a září.
Hřib žlučník vařením ještě víc hořkne
Hřib žlučník není jedovatý, jen je kvůli své odporné hořkosti nejedlý. Pokud se vám hřib žlučník náhodou připlete do houbového pokrmu, můžete jej pak rovnou celý spláchnout do záchodu nebo hodit na hnůj. Vařením tento hřib dokonce ještě více hořkne. Existují sice jisté zapadlé recepty z oblastí Německa a Francie, které radí hřib žlučník podusit v nízkotučném mléce pro odstranění hořkosti, málokterý mykolog by vám však takový kulinářský experiment doporučoval.
Jedlý hřib koloděj poznáte podle červené síťky na nožce
Má hřib žlučník léčivé účinky?
Hřib žlučník je používán především v čínské medicíně, kde se používá hlavně v usušené formě rozdrcené na jemný prášek. Hořkost sice úplně nezmizí, dá se však schovat přimícháním do medu nebo nasypáním do kapsle. A účinky? Mykolog Jiří Baier například v rozhovoru pro idnes.cz sdělil, že se mu takovýto houbový lék skvěle osvědčil na žaludeční obtíže a nevolnosti po špatném jídle.
Hřibem žlučovým se však zabývá i západní lékařská věda, ačkoli dosud spíše okrajově. Léčebný potenciál je spatřován zejména v léčbě rakoviny. Zatím nejpodrobnější a nejslibnější studii provedli před takřka 30 lety polští vědci, kteří zkoumali schopnost této houby ničit rakovinové buňky. Je však třeba uvést na pravou míru, že výzkum probíhal zatím jen na myších, kterým byl podáván výtažek z hřibu žlučníku spolu se speciálním druhem bakterií. Výsledky skutečně prokázaly cytotoxické účinky na rakovinové buňky, nicméně klinické studie na lidech dosud neproběhly.
Hřib žlučník a možná záměna
Hřib smrkový a jiné praváky
Hřib smrkový je jedna z těch nejvyhledávanějších hub na našem území, najdete jej hojně ve smrkových lesích takřka kdekoli od nížin až po hory. Hřib Žlučový nejen že se vyskytuje na úplně stejných místech jako „smrčák“, on i dost podobně vypadá. Oba mají světlou nožku a hnědý klobouk obdobného odstínu, který na první pohled rozeznají snad jen ti nejzkušenější houbaři. Navíc také mohou růst hned vedle sebe, takže raději zkoumejte každý kus. Rozdíl poznáte především v barvě rourek, které jsou u hřibu smrkového většinou žluté až žlutoolivové, nikoli růžové. V mládí jsou však u obou hub bílé. Pro naprostou jistotu můžete ochutnat kousíček houby, zda neucítíte nějakou hořkost.
Hřib kovář neboli modrák. Hodí se vůbec k jídlu?
Kozák březový
Nejen pod smrky rostou žlučáky, ale i pod břízami je jejich výskyt velice častý. Zde je možná záměna především za jedlý kozák březový, který sice není hřibem, avšak náleží do čeledi hřibovitých. Je podobně zbarvený. Rozdíl opět poznáte v barvě rourek pod kloboukem, které jsou u této hřibovité houby bílé až světle hnědé. Třeň nemá onu charakteristickou síťku, ale je tmavě šupinatý.
Zdroje: myko.cz, houby-rostou.cz, nahoubach.cz, jimejinak.cz
