Incest – genetická sexuální přitažlivost nebo zvrhlost?

Vztahy mezi pokrevními příbuznými jsou tím nejrozšířenějším tabu na celém světě. V naší západní civilizaci říkáme těmto vztahům „incest“ a už samotný původ tohoto slova naznačuje, že šlo spíše o něco nežádaného – incestus v latině znamená nečistý, necudný. I tak se ale v minulosti i současnosti najde mnoho výjimek. Dříve byl incest především výsadou šlechty, dnes je naopak záležitostí trochu jiné sorty lidí. Co lidi vede k intimním vztahům s příbuznými? Jak je častý? A co za to hrozí z právního hlediska?

Incestem degenerovaní vládci

Už ze starého Egypta máme zprávy, že incest byl v královských rodinách poměrně častý, ba dokonce i vyžadovaný kvůli zachování čisté královské krve. Výjimkou nebyly sňatky přímo mezi sourozenci či rodičů a dětí. Z jednoho takového sňatku vzešel například i slavný král Tutanchamon, který už byl po všech těch generacích incestů natolik zdeformovaný, že se dožil pouhých 19 let.

Incest byl pak běžný i mezi evropskými rody. Sice se netolerovaly sňatky mezi sourozenci, ale kvůli zachování rodové linie a moci docházelo k sňatkům mezi bratranci a sestřenicemi. Zvlášť známo je to u Habsburků, podle nichž je pojmenován i jeden z ošklivých znaků incestní degenerace – tzv. habsburská čelist. Zvlášť patrná je u Karla II. Španělského, který je přímo učebnicovým příkladem škodlivosti incestu – byl velice slabý na těle i na rozumu a nedokázal už zplodit žádného nástupce.

Už jste slyšeli o genetická sexuální přitažlivosti?

Pokud se ošíváte nad myšlenkou, že máte intimní poměr se svým příbuzným, je to naprosto přirozené. Je to kvůli tomu, že jste spolu vyrůstali a zvykli si na sebe. Říká se tomu Westmarckův efekt a popsán byl již na sklonku 19. století. Stejně tak se i všechna zvířata, alespoň pokud mají na výběr, incestu přirozeně vyhýbají.

Co když se ale poprvé se svým příbuzným shledáváte až v dospělosti? Příčin nepoznané příbuznosti přitom může být docela dost – adopce, zatajená nevěra či třeba dárcovství spermií vašeho otce. Podle některých názorů jsou pak k sobě tito dlouho odloučení příbuzní silně přitahováni. Tento fenomén byl nazván „genetická sexuální přitažlivost“ a byl popsán teprve v osmdesátých letech minulého století.

Podobné se přitahuje

Hlavním argumentem zastánců je, že lidé jsou sexuálně přitahováni jedinci, kteří se jim fyzicky i psychicky nejvíce podobají – tedy těmi, s kterými nejvíce sdílíme geny. Aby bylo jasno, s naším rodičem i s úplným sourozencem sdílíme 50% genů, s polovičním sourozencem 25% genů a s nejbližším bratrancem/sestřenicí 12,5% (tzn. že máme společné jedny prarodiče).

Většina vědecké komunity však genetickou přitažlivost považuje za nepodloženou pseudovědu. Laickému uchu to sice může dávat smysl, ale žádná studie to nedokázala ověřit. Celá tato hypotéza vychází spíše z osobních zkušeností a příběhů několika málo incestních párů. Podle kritiků se zastánci hypotézy snaží jen „vědecky“ obhájit svůj abnormální incestní poměr.

Barbara Gonyo a její syn

Termín genetická sexuální přitažlivost dokonce ani nevzešel z odborné komunity, ale od vcelku obyčejné Američanky Barbary Gonyo. Ta otěhotněla již ve svých 16 letech a hned po porodu byla nucena dát svého chlapce k adopci. Následně si prošla dvěma manželstvími, porodila další tři děti a její život se vinul dál.

Po více než dvaceti letech se však rozhodla, že chce najít svého ztraceného adoptovaného syna a s pomocí jisté organizace se jí to i podařilo. Nakonec se s ním setkala, to byl už dospělý muž, a začala se s ním pravidelně scházet. Po několika měsících si uvědomila, že k němu cítí sexuální přitažlivost. Nikdy mezi nimi k ničemu nedošlo. Barbara Gonyo však začala tento podivuhodný fenomén popularizovat a zvyšovat o něm povědomí. Těžko říct, zda ve snaze pomoci dalším lidem, nebo jednoduše jen kvůli slávě. Získala si zájem médií, vystupovala v různých televizních pořadech a o svém příběhu dokonce napsala i knihu. A skutečně – příběhy podobných párů se brzy začaly objevovat po celém světě.

Který incest je nejčastější?

Z mnoha důvodů se četnost incestu v populaci velmi těžko posuzuje a jednotlivé odhady se mohou podstatně lišit. Každopádně se předpokládá, že nejčastěji se vyskytuje incest mezi otcem a dcerou a většinou jde o zneužívání dítěte. Podle nejvážnějších odhadů se incest vyskytuje (od lehčích forem až po násilný styk) až v pěti procentech rodin, přičemž u nevlastních otců a dcer je výskyt mnohem pravděpodobnější.

Druhým nejčastějším poměrem je pak incest bratr-sestra, ale nezřídka se vyskytuje i vztah dvou sester. Sexuální vztah matky a syna naopak patří mezi ty nejvzácnější. Mnohem běžnější jsou navíc fantazie či sny o incestu než incest samotný.

Incest ve snu. Proč se nám zdá o sexu s vlastní matkou?

Za incest až tři roky vězení

Incest je v českém zákoníku ošetřen jako „soulož mezi příbuznými v pokolení přímém nebo se sourozencem“ (§ 188) a hrozí za něj až tři roky vězení. Pokud se k tomu připočte i znásilnění či pohlavní zneužití dítěte, pak je trest samozřejmě mnohem přísnější.

Kolik lidí má takovýto incest? Podle veřejně přístupných statistik vyplývá, že takovýmto trestným činem se Policie ČR zabývá poměrně vzácně – měsíčně to bývají pouhé jednotky případů a za rok jich pak není ani stovka. Tato statistika ale pochopitelně neodráží skutečný stav věcí, neboť pokud s incestním vztahem obě strany souhlasí, pochopitelně se o tom policie nemusí vůbec dozvědět. Avšak i v případě nesouhlasu se styk nemusí dostat do záznamů, neboť tresty za znásilnění jsou v Česku obzvláště nízké a sama oběť znásilnění se setkává s napadáním a nedůvěrou.

V Itálii je incest legální – dokud nezpůsobí veřejný skandál

V různých státech Evropy i světa se k incestu přistupuje naprosto rozdílně. V Saudské Arábii či v Iránu je za incest trest smrti. Ve většině zemí světa je ale trestán podobně jako u nás odnětím svobody, v rozmezí od půl roku až po doživotí.

Díky Napoleonovi je incest naprosto legální ve Francii, Belgii a Lucembursku už 200 let. Kromě toho je konsenzuální příbuzenský vztah legální i ve Španělsku, Rusku nebo třeba v Japonsku. Pochopitelně však s výjimkou svateb.

A na závěr ještě dva kuriózní případy. V Itálii je incest sice legální, ale pouze tehdy, pokud nezpůsobí veřejný skandál. V Irsku a Německu je zase incest nelegální pouze mezi heterosexuálními páry – homosexuální incest je zde překvapivě povolen. Nejspíš proto, že z něj nevzejde postižené dítě.