Inteligentní a energický australský ovčák: Ke komu se toto plemeno hodí?

Zvažujete pořízení psa? Australský ovčák pro vás může být to pravé. A nebo také ne. Toto velice populární plemeno si zamilovalo mnoho lidí po celém světě, ale mít ho doma možná není zrovna pro začátečníky. Některé vlastnosti australského ovčáka mohou pro jednoho člověka být plusem, a pro jiného zase mínusem. Posuďte sami.

Australský ovčák bez PP? To smrdí…

Pokud sníte o australském ovčákovi, chovatelské stanice jsou jasná volba. Dejte určitě přednost certifikovanému chovateli, který ví, co dělá, a nedopustí špatné zacházení se zvířaty. Bezohledné množírny totiž, byť se tato tematika v posledních letech čím dál více otevírá, stále existují a mají poptávku.

U australského ovčáka bez PP není tak závažná nejistota ohledně jeho čistokrevnosti – mnohem horší je neexistence důkazu, že štěně bude zdravé a že jeho matka nerodí každý půlrok další vrh.

Malá psí plemena. Jaké si vybrat, když si nemůžete dovolit velkého psa

Opravdu chci čistokrevného psa od chovatele?

Kromě štěňat od chovatelů je k mání i mnoho starších pejsků, kteří přišli o domov. Zvažte také adopci psa z útulku – někteří jsou kvůli traumatům náročnější, ale jiní vás od začátku zahrnou láskou. Útulky často nabízejí možnost si psa na den „půjčit” a otestovat si jeho povahu.

Australské ovčáky útulky moc často nevedou, ale záleží to samozřejmě na konkrétních případech. Máte-li zálusk na toto konkrétní plemeno psa a zároveň chcete udělat dobrý skutek, můžete se porozhlédnout po útulcích v okolí. A možná vás přitom chytí za srdce jiný pejsek, kterého si nakonec odvedete domů.

Jakou má australský ovčák barvu a velikost?

Australský ovčák je kupodivu ne z Austrálie ale z USA, kde byl vyšlechtěn v 19. století ze psů různých pasteveckých plemen, kteří byli z Austrálie přivezeni. Používal se ke hlídání stád ovcí, tudíž důležitými rysy byla jeho energie, pracovitost a inteligence. Oficiálně je plemeno uznané od roku 2007, ale pojem australský ovčák již je tu s námi sto let a standard jeho podoby byl oficiálně určen v roce 1971.

Vzhled australského ovčáka je určitým způsobem podobný koliím. V kohoutku měří feny zhruba půl metru, psi kolem 55 cm. Váha se pohybuje obvykle mezi 20-30 kg. Barevně je toto plemeno velice rozmanité: k vidění jsou australští ovčáci hnědí, rezaví i černí s možnými bílými odznaky či tmavšími fleky.

Často také uvidíte na australském ovčáku blue merle či red merle: jedná se o kresbu na srsti, která vytváří roztroušené fleky, místy světlejší, místy tmavší podle zastoupení bílých a pigmentovaných chlupů. Kresba může být šedá („blue”, ve skutečnosti způsobená černým pigmentem) či rezavá (red). K merle zbarvení často patří jedno či obě modré oči. Nositelem merle je nekompletně dominantní gen. U křížení dvou merle ovčáků je pravděpodobnost 25% narození homozygotního štěněte se dvěma alelami merle genu, kterému hrozí zdravotní obtíže. Proto se takové krytí neprovádí.

Nejlínější psí plemena. Jakého psa vybrat, pokud nemáte rádi dlouhé procházky

Mini australský ovčák

Zmíníme také jedno velmi podobné plemeno, a to je miniaturní australský ovčák – oficiálně nazván miniaturní americký ovčák. Tito psi jsou vysocí jen asi 35–45 cm. U zbarvení srsti platí ty samé možnosti jako u klasických australských ovčáků, temperament se také shoduje. Vyšlechtěni byli ve druhé polovině minulého století jako menší ale stejně houževnatá a schopná alternativa australského ovčáka.

Povaha a temperament australského ovčáka

Již víme, že má australský ovčák povahu velmi aktivní. Vzhledem k tomu, že je schopný shánět a hlídat dobytek, jde o psa organizátora, který potřebuje přísné vedení. Jeho energie musí být vhodně směřována, aby se nezačal nudit a neprojevilo se u něj proto destruktivní chování. Kvůli své povaze organizátora však nesnese být okřikován a buzerován.

Australský ovčák je příliš vyčerpávající pes pro průměrného důchodce – ideální smečka je pro něj mladá sportující rodina s dětmi, které může „chránit”. Rád si hraje a pokud se mu něco nelíbí, nedělá mu problém vám to nahlas sdělit.

Přestože potřebuje jednoho pána, měl by už jako štěně potkat hodně lidí. Takový pes je totiž oddaný své smečce, ale k cizím lidem může cítit velkou nedůvěru. Pravděpodobně se nebude mít moc rád ani s cizími psy, a nejspíš ani s kočkami, přestože lovecký pud nemívá příliš silný.

Pejskaři by měli randit spolu, ale kde toho správného pejskaře ulovit?

Vhodné prostředí a výchova australského ovčáka

Výchova není nutně náročná. Australák rychle pochopí, co se po něm chce a kde je jeho místo. Důležité prostě je to, že si na něj musíte udělat spoustu času: aspoň hodinu fyzické aktivity denně. Pokud rádi běháte po horách, tento pes vám bude s radostí dělat společníka a jen se neunaví. Drží krok i s cyklisty a v létě obvykle rád plave.

Žijete-li na sídlišti, možná bude lepší pořídit si jiné plemeno. Australský ovčák v bytě může trpět kvůli nedostatku volného pohybu. Kompenzace je možná, chodíte-li často ven, musí však jít o více než jen procházky. Ideální je začít provozovat agility nebo canicross. To se koneckonců vztahuje i na australáky žijící na velké zahradě.

Bernský salašnický pes: inteligentní akční parťák do rodiny

Proč australští ovčáci často nemají ocas?

Potkáte-li někdy australského ovčáka bez ocasu, vězte, že to je normální: existuje gen pro extrémně krátký ocas, který se projeví u zhruba 20% těchto psů. Kromě toho byl však krátký nebo téměř žádný ocas původně rysem nutným pro uznání plemene. Ocasy se těm australákům, kteří se s nimi narodili, v raném štěněcím věku zkracovaly.

Huňatý ocas se totiž na pastvinách mohl zaseknout v trní a poranit psa, a také se v něm hromadily osiny a jiné smetí. Kupírování ocasů tedy mělo praktický význam. V dnešní době je australský ovčák uznáván i s dlouhým ocasem.

Zkrácení ocasu se na některých místech dodnes provádí, zejména kvůli tradici. Z praktického hlediska „už” to není nutné, jelikož toto plemeno je dnes chováno hlavně jako mazlíček. Zákrok je legální i u nás, ovšem jen do určitého věku štěněte a pouze je-li proveden veterinářem. V některých zemích se kupírování ocasu nesmí provádět vůbec a australští ovčáci s krátkým ocasem potřebují certifikát o vrozenosti tohoto jevu.

Péče o zdraví australského ovčáka a časté nemoci

Toto plemeno se dožívá kolem 15 let. Na údržbu není příliš náročné. Jeho středně dlouhou srst je třeba cca 2x týdně česat, aby byla bez smetí a neudělaly se na ní dredy.

Australský ovčák může mít časem problémy s loketními a kyčelními klouby. Štěňata je proto nutné nepřetěžovat: žádné skoky z výšky na tvrdou zem ani přehnané běh. Kontrolovat by se měly také oči, na kterých se může vyskytnout dysfunkce vedoucí až ke slepotě. Na slepotu jsou nejnáchylnější jedinci s dvojitým merle genem.

Další onemocnění, která se u australského ovčáka vyskytují častěji než u většiny ostatních plemen, jsou epilepsie a poruchy sluchového ústrojí.