Iveta byla vždycky pyšná na svůj vzhled a postavu. Na svůj věk vypadala naprosto skvěle a chlapi po ní šíleli. Po rozvodu si nabrnkla mladšího muže a nijak jí nevadilo, že má věkově blíže spíše k její dceři. S přítelem se sestěhovali a žili spokojeně asi pět let. Pak se dozvěděla něco, co jí totálně sebralo vítr z plachet.
Mladší přítel mi zvednul sebevědomí
Mirka jsem poznala na jednom hudebním festivalu. Tančila jsem bosá s rozpuštěnými vlasy a kelímkem piva v ruce. To ho prý úplně očarovalo. Tehdy jsme vůbec nic neřešili a ještě tu noc se spolu pomilovali. Potřebovala jsem to už jako sůl, byla jsem po rozvodu dva roky sama a už jsem nevěřila tomu, že mi ještě někdy něco může zvednout sebevědomí. Původně jsem si myslela, že to bude vztah na jednu noc. Na festivalu se mnou tehdy byly i moje dvě dospívající děti, které si později večer odvedl jejich otec, u něhož měly přespat. Měla jsem tedy volný byt a pozvala Mirka k sobě.
Ráno jsem si myslela, že Mirkovi prozradím, kolik mi vlastně je. Jeho to ale nezajímalo a začali jsme spolu regulérně chodit. Oba jsme se do sebe zamilovali až po uši a nikdo z nás neřešil, že jsem o patnáct let starší.
Mám mladšího přítele, je to problém? Nemusí být!
Poslední rok jsme spolu spali málo
Měli jsme toho hodně společného. Milovali jsme hory a muziku, nechovala jsem se vůbec usedle a byla jsem pro každou legraci. Žili jsme ale zodpovědně a Mirek si oblíbil i moje děti. Po půl roce jsme se sestěhovali a nastal pro mě ráj na zemi. Vztah byl harmonický, byli jsme stále zamilovaní a vše klapalo. Jen ten poslední rok už byl takový divný. Všechno najednou vyprchalo. Já jsem cítila, že stárnu a potřebuji více klidu. Pořád jsem řešila, jestli jsem ještě pro něj dost hezká a atraktivní. Měla jsem toho i hodně v práci. Vztah upadl do stereotypu a častěji jsme se hádali.
Poslední rok jsme spolu spali málo. Mirek prostě nechtěl. A já jsem si myslela, že se mu prostě už nelíbím. Pořád to byl totiž mladý kluk, kterému ještě není třicet, zato mně už bylo přes čtyřicet. Děti jsme spolu neměli. Tak jsme se dohodli, já už další děti nechtěla.
Netušila jsem, jaká je skutečná pravda
Před dvěma roky se můj dospělý syn Jakub odstěhoval do podnájmu za svou přítelkyní. Mladší dcera Veronika nastoupila na vysokou a často pobývala na studentském bytě v Olomouci. Jezdila domů spíše jen na víkendy, ale to často někam vyrážela s kamarády a poslední dobou i s Mirkem. Mně se nechtělo, byla jsem unavená z práce po noční a chtěla jsem mít svůj klid. Bohužel jsem tehdy netušila, jaká je skutečná pravda. Tu jsem se dozvěděla teprve nedávno a utrpěla jsem pořádný šok. Můj pětadvacetiletý syn ke mně jednou přišel na kafe a tvářil se divně. Pak mi oznámil, že mi něco potřebuje říct. Krve by se ve mně nedořezal.
Zůstala jsem jako opařená. Tohle jsem tedy opravdu nečekala! Začala jsem si zpětně procházet poslední rok a všechny ty situace, které mohly něčemu nasvědčovat. Mohla jsem si rvát vlasy na hlavě, jak jsem byla hloupá, slepá a naivní! Můj syn Jakub mi totiž velmi opatrně řekl, že moje dcera se už asi skoro rok stýká s mým přítelem Mirkem. Kuba se to prý dozvěděl až před třemi měsíci, což je už dost dlouhá doba na to, aby mi laskavě takovou věc oznámil. Moc se omlouval, že nevěděl, jak mě má o tom informovat a měl strach, aby mi to neublížilo. Ze stejného důvodu se mi k tomu nepřiznala moje dcera Veronika, která si původně myslela, že s Mirkem to bude jen úlet. Prý jen úlet!
Jana (39): Moje rodina nesnáší mého manžela. Nesmí překročit práh domu mých rodičů
Zatím to nedokážu dceři odpustit
Tohle byla totální podpásovka. Považovala jsem to za absolutní zradu. Obě moje děti mi celou dobu něco tajily a lhaly, navíc dcera mi bezostyšně přebrala přítele a ještě se mi u toho dívala do očí! V první chvíli jsem syna vyhodila, že potřebuji být sama. Pak jsem mu odpustila. Je to jediný blízký člověk, kterého mám. Dceři totiž zatím odpustit nedokážu.
Dozvěděla jsem se to před dvěma měsíci. Ještě ten den, kdy mi to syn řekl, jsem příteli sbalila kufry a postavila je za dveře, vyměnila zámek u dveří a dceři jsme vzkázala, ať domů nejezdí a zůstane na studentském bytě. S přítelem jsem to skoncovala rychle. Neměl šanci mi cokoliv vysvětlovat a nikdy v životě už ho nechci vidět. Dceru ale zavrhnout nedokážu. Přesto je to ještě čerstvé a hodně se zlobím. Odmítám s ní mluvit. I když se o to pokoušela a brečela mi do telefonu, zatím jsem se s tím ještě nesrovnala a musela jsem vyhledat pomoc psychoterapeutky. Posílám jí peníze na studia, ale nechci ji vidět.
Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla na požádání změněná.
