O porodu už bylo odvyprávěno mnoho strašidelných i dojemných příběhů, které v drtivé většině případů spojuje šťastný konec. Kdo ho nezažil, má z něj hrůzu, kdo už ho má za sebou, může potvrdit, že se porod zbytečně moc prožívá a hrůzostrašné historky bývají značně nadsazené. Přežily to všechny, a i když si ho mnohdy protrpěly, velmi rychle na něj zapomněly a rodí vesele dál. Přinášíme vám příběhy dvou žen, které minulý rok rodily poprvé a rozhodly se s námi o své zážitky podělit.
Terezin porod nepatřil k těm nejkratším, ale jelikož vychovává téměř ročního zdravého syna a mluví o dalším dítěti, nevypadá to, že by v ní porod zanechal nějak hlubokou negativní stopu. V jejím případě se nejednalo o špatný zážitek spojený přímo s porodními bolestmi nebo komplikacemi u porodu, ale s despektem mluví o naprosto neprofesionálním personálu, kvůli kterému se ten krásný okamžik, kterým mělo být narození prvního dítěte, změnil na traumatizující zážitek. Dnes už o něm vypráví s humorem, před pár měsíci to ještě nešlo.
Třikrát do porodnice a zpět
Syna přenášela týden, a proto, když v sedm večer pocítila bolesti, se kterými se během celého těhotenství nesetkala, nepřišlo jí zvláštní, že by se mohlo jednat o porodní bolesti. Vydala se s manželem do porodnice, kde ji odbyli s tím, že se jedná o poslíčky a až bude rodit, že to prý pozná. Problém byl ale v tom, že bolesti nepřestávaly a po probděné noci strávené doma v posteli, Tereza stále nevěděla, na čem je. Jelikož se bolesti stupňovaly, odpoledne se vypravila do porodnice znovu. „Arogantního lékaře vystřídala arogantní lékařka, která nechápala, co tam dělám podruhé, když už mi bylo jasně vysvětleno, že kontrakce jsou na porod slabé. Dostala jsem čípek proti bolestem a byla jsem poslána se domů vyspat.“
Jakmile ale Tereza dorazila podruhé domů, kontrakce už začaly být tak nesnesitelné, že doslova skučela bolestí. „Žila jsem v domnění, že se jedná o falešné kontrakce. Manžel už byl vzteky bez sebe a chtěl volat sanitku, ale já jsem si nedokázala představit, že bych se znovu měla setkat s tou nepříjemnou doktorkou, která mi jinými slovy naznačila, že ji nemám takovými ,prkotinami‘ obtěžovat. Modlila jsem se, aby mi praskla voda, abych měla konečně důvod do porodnice jet.“
Dají se kontrakce předstírat?
Když už se ale nemohla pohnout bolestí, bylo nutné sanitku zavolat. Paní doktorka s naštvaným výrazem Terezu druhý den v osm večer konečně přijala s tím, že by tam jinak jezdila celou noc. „Byla jsem přemístěna na čekatelský pokoj, kde si mě do jedné hodiny v noci nikdo nevšímal! Já jsem se svíjela bolestí a absolutně netušila, co se bude dít, jestli rodím, nerodím, jestli se jedná o poslíčky nebo kontrakce. Za celých pět hodin za mnou nikdo nepřišel, protože jsem v očích personálu vypadala jako problémová pacientka, která navíc asi předstírá kontrakce!“
A je to venku!
V jednu hodinu v noci už značně bolestmi vyčerpanou matku navštívila porodní asistentka, která k překvapení všech zjistila, že už je nejvyšší čas jít na sál. „Pak už to byla celkem rychlovka, mohl přijet manžel, píchli mi oxytocin, abych si porod mohla užít se vším všudy a za čtyři hodiny byl syn na světě. Že porod málem nepřežil, protože se nalokal plodové vody, už neřeším, to nebyla chyba personálu. Jejich chyba byla, že se mnou jednali jako s kusem hadru, nikdo mi neoznámil, co se se mnou děje, dokud nebyl syn na světě, všichni mě ignorovali.“ Tereza nedostala epidural, nemohla se vysprchovat, zacvičit si na míči, nic, co by jí ulevilo od bolestí. „Zcela jsem u personálu postrádala lidský přístup. Všichni očekávali, že i když rodím poprvé, měla bych poznat, jak vypadají kontrakce. Ty nepoznám ani příště,“ říká se smíchem Tereza.
Bolest si nepamatujete
Naše druhá maminka Lenka má na porod jen samé hezké vzpomínky. „Vše proběhlo tak rychle, že jsem ani pořádně nezaregistrovala nějaké kontrakce.“ Voda jí praskla tři dny před termínem, což bylo pro ni celkem překvapením. V porodnici s ní celou dobu mohl být partner, který jé pomáhal ulevovat od bolesti, které trvaly jen dvě hodiny, než šla na sál. „Dcera byla venku za pět hodin od té doby, co mi odešla voda. Nemůžu si vynachválit personál, všichni byli strašně milí a ochotní, měla jsem k dispozici všechno, co jsem potřebovala. S přítelem plánujeme co nejdříve další dítě a z porodu nemám nejmenší strach.“
Lenka i Tereza vychovávají krásné zdravé děti a na porod vzpomínají rády, přestože v jednom případě nedopadl přesně podle maminčiných představ. Lenka o porodu říká: “Narození mé dcery byl jednoznačně nejhezčí zážitek v mém životě! Na bolest okamžitě zapomenete a začnete si užívat té euforie, která vás přepadne hned, jak vám miminko přinesou. V tu chvíli pro vás nic jiného neexistuje, najednou jste matka a začínáte žít pro někoho jiného, to jsem do té doby nepoznala.“
