Gamblerství, gambling, patologické hráčství – pojmy, pod kterými si asi většina lidí představí závislost na hracích výherních automatech. Málokdo ovšem ví, že hrací automaty představují pouze nejčastější druh závislosti. Dalšími jsou bingo, fortuna, karetní hry, ruleta, sázky na dostihy a sportovní události.
Dnešní doba skýtá možnost hraní přes internet, což může představovat mnohem větší riziko. Peníze jsou fiktivní, platí se kartou a dotyčný tak ztrácí přehled o tom, co už skutečně prohrál. Také riziko prozrazení identity hráče je téměř nulové.
Vzhledem k tomu, že patologické hráčství je řazeno mezi závislosti a impulzivní chování (opakované náruživé hráčské epizody, neovladatelné puzení ke hře), bývá léčba celoživotním procesem. Ani v tomto případě nemá závislost dopad pouze na daného jedince, ale také na jeho rodinu, práci, společenský život a v neposlední řadě také na jeho i rodinný majetek.
Léčba závislého probíhá pod odborným dohledem (ambulantně nebo lůžkově) a vyžaduje spolupráci a osobní nasazení dotyčného. Probíhá v několika krocích:
První fáze
V první fázi, časově ohraničené týdny a měsíci si dotyčný uvědomuje reálný stav a střízlivě pohlédne na svou situaci. Přestane hrát a fantazírovat o hře a výhrách, vyhledává pomoc a pokud je to možné, vrací se do zaměstnání a vytváří plán splácení dluhů.
Druhá fáze
V o něco delší druhé fázi, trvá měsíce až roky, je snaha o uklidnění rodinné situace a postupného splácení dluhů. Postiženému velmi pomáhá znovunalezení zájmů a koníčků, které měl před propadnutím závislosti. Postupně se mu navrací klid a sebeúcta, které byly vlastní závislostí hodně narušeny. V této fázi může být rodina svým přístupem hodně nápomocná.
Třetí fáze
Závislost s sebou nese celoživotní boj pro každého postiženého. Říká se: „Jsi uzdravený, ale ne vyléčený“, což platí i zde. Abstinence je klíčem k novému a kvalitnějšímu způsobu života. Mnohým lidem pomáhá mluvit o své zkušenosti, a tak pomáhat druhým, cítit se užitečný. Poznávat problémy druhých a zároveň tak řešit ty své.
Smutné je, že k patologickému hráčství dovede spoustu lidí jejich osobní nebo rodinná, často finanční situace. U některých lidí je to útěk před realitou a u mladých a mladistvých pak často snaha někam zapadnout, zažít a vyzkoušet něco nového a vzrušujícího.
A tak nejlepší léčbou zůstává prevence – sdílení, společenství, nabídnutí pomocné ruky a čas strávený s blízkým člověkem při vhodných aktivitách (sport, kultura, …). Možná pak ubude takto závislých a přibude spokojených lidí.
