Komunikace s pubertálním potomkem obvykle není snadná. Přesto se dá zvládnout. V následujících řádcích vám poradíme, jak na to.
Důležitá je vzájemná důvěra
Na tom, aby vám vaše dítě důvěřovalo, jste pracovala celá léta. Teď jde o to důvěru neztratit. Spíš než přísnou autoritou za každou cenu buďte svému dospívajícímu potomkovi parťákem. Na opravu vašich výchovných chyb už je totiž pozdě. A pokud jste až doposud vkládala do dítěte jen to dobré, máte pravděpodobně vybudovány docela solidní základy, na nichž můžete dál stavět.
Učte se naslouchat
Nezapomínejte udělat si na vašeho puberťáka vždycky čas a naslouchejte mu. To, že přijde se svým problémem – byť třeba z vašeho pohledu banálním – za vámi, berte jako váš velký rodičovský úspěch. Pokud si ale poprvé či podruhé čas nenajdete, anebo budete problém bagatelizovat, vězte, že potřetí za vámi už nikdo nepřijde.
Nepodceňujte
Jedna z nejtěžších chvil pro vás pravděpodobně nastane, když přijde čas přenechat potomkovi určitou samostatnost a vlastní zodpovědnost. Právě to prověří, nakolik mu skutečně důvěřujete.
Pokud se jej budete snažit stále tak trochu hlídat a kontrolovat, moc si neprospějete. Takže pokud jste se například dohodla s vaší patnáctiletou dcerou, že pojede poprvé sama s kamarádkami na hory, nezačínejte před cestou panikařit, udílet všechny zaručeně dobře myšlené příkazy a zákazy a ani nevolejte hned po příjezdu, jestli jsou všichni v pořádku.
Naopak, pokud dáte dceři najevo, že ji považujete již za téměř dospělou, bude se tak ona také vůči vám i sobě snažit chovat.
Respektujte
Další zatěžkávací zkoušku pro vás bude nejspíše představovat rozdílný pohled na hudbu, účes či styl oblékání. Každá generace hledá cestu, jak se odlišit od svých rodičů – je to normální a vlastně docela žádoucí. Ve své době byli i Beatles či Elvis Presley pro tak zvaně slušné lidi nepřijatelní.
Navíc, módní výstřelky jsou obvykle jen dočasnou záležitostí. Respektujte proto právo dítěte na utváření vlastní osobitosti a hledání vnitřní identity. Rozhodně se vyvarujte absolutních zákazů či posměchu typu „Co to máš zas na sobě?! „Lépe uděláte, když se společně domluvíte na tom, co je ještě přijatelné a co již nikoli. Svůj postoj ale musíte vždycky vysvětlit.
Kdy být autoritativní?
Přísné mantinely nastavujte teprve tehdy, vznikne-li závažný problém. Ten s potomkem v klidu a věcně prodiskutujte, až z vás vyprchá prvotní nával rozčilení. S řešením a případným trestem by měl souhlasit i váš puberťák (protože chápe všechny okolnosti, nikoli protože se cítí zahnaný do úzkých) a oba rodiče by pak měli dohodu důsledně dodržovat.
Není se zač stydět, pokud budete potřebovat radu či pomoc odborníka, třeba v podobě školního psychologa nebo jen vhodné literatury. Je lepší jakýkoli problém otevřeně vyřešit hned na začátku, než čekat, až se jich nakupí více.
