Jak se naučit odpouštět podle psychologů? Ovlivní to váš budoucí život!

Křivdy a minulé nešvary z jakýchkoli vztahů není dobré dusit v sobě, popřípadě se jimi hýčkat a čekat na pomstu – proto je dobré vědět, jak se naučit odpouštět a to třeba i v případě, kdy odpustit dotyčnému nechceme. Je třeba si uvědomit, že živení se negativními pocity neubližujete pachateli, ale především sami sobě. Proto je důležité umění odpouštět, které vás má usmířit se svou negativní zkušeností tak, aby neměla vliv na vaše budoucí konání. V tomto článku se podíváme na metodu odpouštění vytvořenou psychology, kteří se tématu věnují ve své praxi.

Co je to křivda a co znamená odpustit

Jak popisuje Americká psychologická asociace ve své studii Forgiveness, o křivdu se jedná tehdy, jestliže vnímáte a prožíváte pocit nespravedlnosti. Křivda je přitom často spojená s jistým druhem ponížení či pokoření, které dotyčný mohl prožít. Odpuštění pak v souvislostí s ní znamená vědomé zrušení pocitu nespravedlnosti, který trvá i po měsících a rocích po křivdě a často se pojí s požadavkem na pomstu. Jedná se o změnu pocitu z negativní emoce na neutrální či dokonce pozitivní naladění vůči pachateli. Možná si říkáte, že si to dotyčný nezaslouží, ale měli byste myslet na to, že ten, koho to tíží, jste především vy.

Dá se odpustit nevěra a posílit vztah? Některým paroháčům se zahýbání líbí

Umění odpouštět neznamená zapomenout

Často si můžete říkat, že nedokážete dotyčnému/dotyčné odpustit, neboť se to může mylně pojit s myšlenkou, že odpustit znamená zapomenout. Mnoho lidí má skutečně mylné představy, co to odpuštění znamená a z toho důvodu se mu také vyhýbají.

V umění odpouštět je podle profesora Roberta Enrighta, – psychologa, který se jako první začal soustavně zabývat psychologií odpouštění a založil také mezinárodní institut odpuštění (International Forgiveness Institute) – velmi důležité si uvědomit, že odpuštění je především o přání dobra těm, kteří nám ublížili. A to i za předpokladu, že si odpuštění podle nás nezaslouží. Je nutné si přiznat, že v něm nejde o omluvy na účet pachatele, nebo dokonce předstírání, že se nic nestalo. Pokud si toto myslíte, pak patříte právě mezi ty, kdo mylně chápou odpuštění.

Pokud přistoupíte na cestu k odpuštění, bude to pro vás mít obrovské benefity. Nejenom nebudete trpět negativními pocity vůči někomu jinému, ale především vůči sobě. Křivda v nás totiž může vyvolávat i sebedestruktivní tendence, působí na naše sebepojetí a sebeúctu. Může snižovat sebevědomí až do takových krajností, kdy začnete nenávidět sami sebe a v tom případě se mstíte leda tak na své osobě. Proto je myšlenka odpuštění tolik důležitá.

Pojmenujte své negativní pocity a přiznejte si komu odpouštíte

Jak říká PhDr. Josef Sýkora v psychologickém poradenství, opouštění druhému je dvousečná zbraň – když odpouštíte druhému, odpouštíte také sami sobě. Toho jsou však schopni především lidé s přiměřenou sebedůvěrou, kteří jsou schopní přijmou chyby druhých, aniž by to narušilo jejich sebepojetí. Hůře se proto odpouští lidem, kteří jsou přehnaně citliví k osobním zraněním, popřípadě lidé náchylní ke kritice (například lidé s hypersenzitivitou, narcisové apod.) Pro začátek je tedy dobré začít pracovat na zdravém sebevědomí a odpouštění vlastní osobě.

Podle profesora Enrighta je dobré začít u emoční bolesti – pokud zažíváte po prožité nespravedlnosti úzkosti, deprese, nezdravý hněv, nedostatek důvěry, sebenenávist či nízké sebevědomí, mohlo by to pramenit právě z potřeby odpuštění. Někdo si zvládne vnitřní bolest z ublížení pojmenovat sám, druhý potřebuje odbornou pomoc. Připusťte si, že vyhledání pomoci není slabost, ale počátek řešení. Následně adresujte vnitřní rozmluvou či s odborníkem, komu chcete odpustit a čím se na vás provinil.

Příběh Lenky: Syn mi dal sílu odpustit manželovi a důstojně se rozvést

Vyvolejte v sobě představu, že někomu odpouštíte

Dalším krokem k odpuštění je podle Enrighta naladění mozkových receptorů na empatii s pachatelem. Jestliže se naladíte na vcítění se do druhého člověka, který vám ublížil, budete moci lépe pochopit jeho chování vůči vám. Nejprve se zkuste naladit na jeho dětství – dostával potřebnou lásku od rodičů, byl ve své životě viditelně šťastný? Pokud uvidíme pachatele ve zranitelném světle, často vůči němu zaujmeme pozitivnější postoj. Uvědomění vnitřních pohnutek někoho jiného vede k otevírání se pozitivnějšímu naladění vůči němu.

Najděte ve svém utrpení, ale i v odpuštění smysl

Jestliže trpíte, může se fráze „všechno je k něčemu dobré“ zdát jako chlácholivá. Avšak hledání smyslu a jeho objevení má vliv na zvládnutí křivdy na cestě k odpuštění. Podle psychologa Daniela Špoka se musíte se naučit vidět širší smysl v celé události, neboť ta měla určitý vliv na vaše následující chování a konání. Umět zkušenost zasadit do perspektivy svého života, znamená přijmout minulé negativní zkušenosti.

Hledání smyslu ve svém utrpení rozhodně neznamená, že hledáte utrpení jako takové, nebo že se snažíte schvalovat špatné činy. Je to spíše pozice, při níž posuzujete, jak vás tato negativní zkušenost změnila. Umožňuje hledat to, co se vlivem vašeho utrpení pozitivně změnilo.

Odpusťte si

Základním kamenem k odpuštění druhým je psychologická maxima: pokud něco nemám já, nemohu to dát druhému. Tak jako se říká, že nemůžete milovat jiné, pokud nemilujete sebe, u odpouštění to platí také. Musíme mít schopnost si odpustit, nebýt na sebe tak tvrdí a uvědomovat si svůj sebe-soucit a nahradit jím sebe-trestání. Ke snadnějšímu odpuštění také může napomoci omluva.

Nejčastější důvody k rozchodu a jak dlouho může trvat partnerská krize?

Má omluva efekt na odpuštění?

Možná se sami sebe ptáte, zda bude mít omluva nějaký vliv na to, abyste dokázali odpustit. Podle studie provedené dvěma psychology z University of Queensland – Catherine Philpot a Matthewem Hornseyem – omluva zvyšuje pozitivní pocity vůči pachateli a také pozitivněji ovlivňuje jeho následné chování. Omluva a projevená lítost mohou podpořit odpuštění, nicméně to není zcela bez podmínek.

Omluva pro oběť totiž může znamenat i to, že se pachatel jen snaží zlepšit svou image před veřejností. Může to také působit tak, že se snaží omluvou vyhnout trestu – často je to polehčující okolnost před zákonem. Avšak v celkovém souhrnu studie uvádí, že omluva zvyšovala pravděpodobnost odpuštění. Na druhou stranu, to že omluva není k odpuštění nezbytná, potvrdila kontrolní studie, jenž efekt odpuštění aplikovala na případy, kdy už se dotyčný oběti omluvit nemůže, například v případě smrti.

Politická dimenze odpuštění

Zajímavé také je, že efekt odpuštění nemusíme hledat pouze u jednotlivců, jako také u velkých společenských procesů. Často se můžeme setkat s tím, že v části společnosti panuje nevraživost ohledně společenské křivdy. V minulosti to mohou být totalitní režimy, různé genocidy, důsledky válek. Dobrým příkladem z minulosti jsou u nás etnické čistky a masakry sudetských Němců, nebo vyrovnávání se se socialistickým režimem. Z dnešních dnů je nejvíce aktuální ostrakizace neočkovaných, kteří nemohou bez očkovacího certifikátu například do restaurace či kavárny a připodobňují toto nucení k fašismu. I oni totiž zažívají pocit křivdy a nespravedlnosti a v tomto případě je důležité odpuštění na obou stranách spektra.

Studie provedené prostřednictvím Vzdělávacího institutu v Massachusetts od Stauba a kol. popsali, jaký má vliv odpuštění na celospolečenské naladění a lepší práci s budoucností národa. Taková společnost se pak lépe politicky orientuje a má menší sklony k radikálním řešením. Vykazuje také méně traumatických symptomů, více je připravena na smíření se s přítomností a dokáže lépe komunikovat o budoucnosti.