Jak se naučit plést. Vsaďte na vhodné pletací potřeby pro začátečníky

Pletení tu je s námi už stovky let a zdaleka není jen pro babičky. Zhotovit si stylový kousek oblečení do šatníku může kdokoliv bez rozdílu věku nebo pohlaví. Jakmile se člověk naučí plést, bez problému produktivně zaměstná ruce třeba u televize nebo během posezení s přáteli. Dokonce je to prý zdravé cvičení pro mozek.

5 výhod pleteného oblečení

1. Je elastické a pohodlné

Díky své struktuře se pletená látka přizpůsobí vašemu tělu a dle potřeby natáhne. Bývá také příjemná na dotek, zvolíte-li ten správný měkkoučký materiál.

2. Nekrabatí se

Žehličku by na svetr vztáhl málokdo – a ono to vůbec není třeba.

3. Je v něm teplo

Do jakých teplot můžete v pleteném oděvu jít, sami ovlivníte výběrem tloušťky příze a jehlic (tj. hustoty oček) při jeho výrobě.

4. Radost z tvoření

Pletením se můžete kreativně projevit a zároveň tím získat praktické oblečení i doplňky nejen na zimu pro sebe a své blízké.

5. Krásně vypadá a je originální

Obzvláště látka pletená ručně může nést krásné vzory pečlivě vytvarované systematickým provlékáním, křížením a splétáním ok. Je možno také střídat barvy a vyplétat obrázky. Fantazii se meze nekladou.

Pletací vybavení = jen klubko a dvě jehlice?

Ze začátku určitě ano. Vybavení seženete ve specializované prodejně nebo v galanterii, ale leckdo má toto už doma třeba po babičce.

V případě, že bedna s pletením obsahuje celou řadu různých délek, tlouštěk a tvarů jehlic, nezoufejte a nechte všechno speciální náčiní na později. Teď vám stačí sáhnout po klasických delších rovných jehlicích se zarážkou na konci. Ideálně o tloušťce alespoň půl centimetru nebo klidně více – díky tomu lépe uvidíte, co se s přízí pod vašima rukama děje.

Pro naučení nejzákladnějších úkonů, jako je první oko, nahození počáteční řady a pletení ok, je vhodné vzít si zbytek vlny z menšího klubka, ovšem zbytek dost dlouhý, abyste stihli pletení nacvičit a nemuseli se ještě obtěžovat s navazováním nové příze.

Různé materiály jehlic a přízí – ať oka kloužou, ale svetr nekouše

Pletací jehlice se zpravidla vyrábějí hlavně z hliníku, který je lehký a levný, ale během užívání se může nehezky ohýbat do nízkých vlnek, které se špatně vyrovnávají. To samé se děje i s plastem. Můžete si případně pořídit pevnější jehlice z niklu nebo oceli. Na trhu jsou také jehlice ze dřeva, které jsou příjemnější na dotek, ale jejich povrch může cestování oček zpomalovat. Velmi oblíbené jsou pevné a lehké jehlice z bambusu, které jsou zároveň i dostatečně hladké.

Co se týče příze, problémem může být “kousavost”. Každý má jinou citlivost kůže na materiál oblečení, ale látka, která dře, nepotěší nikoho. Je obecně známo, že kouše čistá ovčí vlna – tu si tedy raději šetřte na kousky, které nebudete nosit na holé kůži. O něco lepší jsou v tomto akrylová vlákna. Nejpříjemnější, nejluxusnější – a zároveň nejdražší – je merino vlna nebo vlna z angorských či kašmírských koz. Pro změkčení pleteniny se doporučuje použít aviváž nebo látku zmrazit a následně pomačkat v rukou.

Přízi je radno vybírat pohmatem, časem si sami dobře vysledujete, jaké materiály vám nejlépe sednou. Také byste měli číst papírovou pásku na koupeném klubku, kde se dozvíte, jak je přízi vhodné prát.

Kde a jak se naučit plést

Abyste se naučili plést, je určitě nejefektivnější metodou domluvit si lekci s někým, kdo se pletením zabývá. Může vám totiž vše vysvětlit, dohlédnout na vaše první kroky a rovnou vám případně vysvětlit, v čem spočívá vzniklá chyba a jak se jí vyvarovat.

Dále samozřejmě existují specializované knihy i stránky na internetu – ideálně s ilustracemi nebo videoukázkami. Ty bývají pro pokročilé pletaře, kteří už hladce a obrace dokonale zvládli, rovněž skvělým zdrojem pletacích vzorů, střihů a různých tipů.

Základ pletení v kostce – jak to celé funguje?

Ruční pletení má tu výhodu, že látka je tvořena z jediného kusu niti, která se stále odvíjí. Pozor, je to zároveň nevýhodou. V případě, že vám uteče oko nebo se pletenina na nějakém místě roztrhne, je složitější ji opravit…

Vlna se provléká oky, která drží na jehlicích. První řada začíná smyčkou ručně uvázanou na přízi, další řady už se nabalují postupně každá na tu předešlou. V okamžiku, kdy je okem protaženo oko nové, je to původní už zafixováno; tehdy se staré oko z jehlice stáhne a to nové se opět musí dočasně zabezpečit navlečením na jehlici. Proto je třeba hotový kus látky zakončit poslední řadou, kde je každé očko protaženo sousedním ze své řady a poslední je zabezpečeno uzlíkem.

V procesu pletení jedné řady se hotová oka přesouvají na druhou jehlici a poslední oko je přehozeno k ostatním bez upletení. Tehdy se totiž jehlice vymění, práce se otočí naruby a toto očko se stává prvním očkem další řady, kde je teprve upleteno – uplést je v obou případech by znamenalo přidat oko navíc.

Pokročilejší vybavení – jehlice oboustranné, zahnuté, kruhové…

Umíte-li základ, můžeme se nyní vrátit do oné bedny po babičce a seznámit se s dalšími speciálními jehlicemi.

Jehlice spojené k sobě ohebným nylonovým drátem se nazývají kruhové a používají se k pletení čepic nebo jiných kusů o uzavřeném kruhovém průřezu. Pletení na nich funguje na principu spirály. Nejobtížnějším krokem je prvotní uzavření nahozené řady oček tak, aby se nezkroutila a aby mezi jejím prvním a posledním okem neplandal příliš dlouhý úsek příze – proto se doporučuje tato dvě očka při uzavření splést k sobě. Jakmile máme kruh uzavřen, pleteme jednoduše jen do jedné strany – na to už snadno přijdete sami.

Krátké jehlice s oběma konci špičatými, které zpravidla uvidíte v sadách po čtyřech nebo pěti kusech, jsou jehlice ponožkové. Ty také slouží na kruhové řady, ale zejména u menších celků, jako jsou ponožky nebo palce rukavic. Jehlice v tomto procesu tvoří uzavřený tvar čtverce nebo trojúhelníku.

Opravdovou specialitou je malá jehlice s obloučkem uprostřed, která se používá na tzv. copánky. Ty se dají plést i s rovnými jehlicemi, ale zahnutí copánkové jehlice usnadňuje křížení ok.