Za měsíc jsou zase tady. Co? No přece Vánoce, čas, na kerý se všichni těšíme. Aspoň v televizi to říkají, když ukazují, co všechno můžeme svým blízkým pořídit jako dárky. Přesto ne všichni se těší. A mají pro to své dost dobré důvody. Podívejme se na několik z nich.
Smrt v rodině
Marie se Vánoc obává, protože jí nedávno náhle umřela maminka a ona se s tím ještě nedokázala vyrovnat. Je jí smutno, má zlost na celý svět a opravdu si nedovede představit, jak by měla oslavovat „v kruhu rodinném“, když žily s maminkou samy. Žádnou vážnou známost nemá a teď ani hledat nikoho nechce, nemá na to sílu ani myšlenky. Říká, že musí řešit hlavně starosti s vyřizováním pozůstalosti.
Rozchod s partnerem
Pro Míšu budou tyto Vánoce po dlouhé době první, kdy bude bez partnera, rozešla se s ním nedávno, sice z vlastního rozhodnutí, ale i tak to není pro ni snadné. Kromě něj přišla také o některé společné kamarády a je jí dost smutno. Sice nepochybuje, že udělala správné rozhodnutí, ale lehko jí není a hlavně nesnáší utěšování a povzbuzování, že brzy bude líp.
Potrat
Linda má jiný smutek – nedávno přišla již v pokročilém stádiu těhotenství o nenarozené miminko a toto budou Vánoce, které si dlouho s manželem představovali úplně jinak – měly to být „první rodičovské“. Když si vzpomene na to, jak se těšila a jak to dopadlo, udělá se jí z toho slabo a je jí na omdlení.
Manipulace v rodině
Darja zase tajně sní o svátcích, které by mohla strávit po svém s partou známých někde na horách. Nedokáže odjet, když jí matka říká, že by se bez její pomoci neobešla, že správná dcera dělá to, co nemocný rodič potřebuje. Darja dávno ví, že matka přehání, ví, že jde o manipulaci, ale stále ještě nenašla dost sil, aby si poprvé prosadila to své. Částečně jí je matky líto, částečně si nevěří, že by to dokázala a také si není jistá, jestli opravdu může matku“opustit“, když ji opustili už všichni ostatní příbuzní a přátelé.
Chci Vánoce trávit podle sebe
Jistě bychom našli i další příklady, kdy lidé Vánoce neslaví nebo je příliš nezajímají (např. ti, kdo k nám přišli z jiných kultur a slaví jiné svátky než my). V uvedených příkladech jde v zásadě o dvě situace, do kterých se můžeme dostat: Vánoce bychom rádi slavili, ale nějaká okolnost – vyšší moc, způsobila, že původní oslavy se nyní staly něčím, co by nám mohlo přinést spíše utrpení. Druhou situací je, že někdo pro nás natolik významný prosazuje jiný způsob trávení Vánoc, než bychom preferovali my sami. Tato situace je obvyklá např. pro dospívající – člověk si začíná vytvářet vlastní přátele a také chce začít rozhodovat o trávení svého času včetně různých svátků sám.
Nenechme se mýlit tím, že (kalendářně) dospělí lidé toto už neřeší, řada z nich „uvízne“ v některých ohledech v roli dítěte, ačkoli jím věkem již dávno nejsou. To je situace, v níž se nachází Darja, která žije s matkou podle matčiných přání, nikoli podle toho, co by ráda ona sama. Neznamená to matku opustit, ale prosadit si svou představu života. Možná i za cenu konfliktů, bez nich to pravděpodobně nepůjde, rozhodně ale citové vydírání a manipulace nesvědčí o zdravých vztazích.
Jaké jsou cesty, pro pohodové zvládnutí svátků?
Lindu a Marii čekají první Vánoce po tragické události, Míša byla tím, kdo o ukončení vztahu rozhodl sám, přesto i ona řeší, jak svátky přežít. Často lidé v podobné situaci přemýšlejí, jak Vánoce“překlepat“ a často mají i nápady, co by jim pomohlo. Například neklást na sebe požadavek, že se rozhodně musejí radovat stejně jako ti ostatní – naopak ujištění, že jim smí být smutno, že mohou plakat, může přinést úlevu. A po pláči také může přijít i veselejší chvilka, kdy si rozvzpomenou na něco z pěkného společného života nebo si uvědomí, že tohle ještě není konec a že někde v budoucnu na ně čeká někdo, kdo je bude mít rád, něco, nač se mohou těšit. Zkrátka pomůže uvědomit si, že nemá cenu se nutit do něčeho, co je jim od začátku protivné.
Míšu tak napadlo, že by mohla vyrazit na nějaký zájezd úplně pryč, buď za sluníčkem, nebo alespoň někam na hory. Uvažuje, že by mohla jet i sama… Udělat si Vánoce po svém je možná jeden z dobrých receptů – přestat se ohlížet jen na to, jaká mají očekávání ostatní („správné přece je, když…, vždycky jsme to přece slavili tak, že…“) a zařídit se podle toho, jak dotyčný cítí, že to bude dobré pro něj podle jeho kritérií. Linda se tak může rozhodnout, že na Štědrý den ráno zajde na hřbitov a všechno mámě řekne (počítá s tím, že si tam i popláče) a pak zajde za kamarádkou a na návštěvu k blízké sestřenici.
Marie s manželem se dohodli, že požádají příbuzné, aby se při obvyklých návštěvách vyhýbali tématu potratu a následného další snažení se, protože jim to v tuhle chvíli nedělá dobře. Jinak chtějí mít obvyklý program, kdy mezi svátky budou chodit do práce a na Silvestra hodlají s jinými bezdětnými přáteli vyrazit za zábavou.
Darja zvažuje, že by hned 25. prosince mohla odjet s kamarádkou na seznamovací pobyt, ale ještě o tom matce neřekla, pořád se bojí, že se jí tím přitíží, i když zároveň racionálně chápe, že takhle to je celý život – nemoc je pro matku způsob, jak dosáhnout svého. Jestli sebere odvahu a dokáže si něco poprvé v životě prosadit, vůbec není jisté.
Z pozice blízkého okolí těch, kteří se rozhodli strávit Vánoce jinak, než je většinově obvyklé či v dané rodině léta „zavedené“, je dobré, když ke svým příbuzným či přátelům přistupujeme s respektem – pravděpodobně mají pro své rozhodnutí dobrý důvod, jenž možná nemusí být vždy hned zřetelný (ne každý chce o všem včetně případného trápení vyprávět všem) nebo každému pochopitelný, určitě však neexistuje pravidlo, které by určovalo, jak „správně“ mají všichni Vánoce prožít.
4 fotky 
