Jak se žije s anankastickou poruchou osobnosti, kdy všechno musí mít svůj pevný řád

Anankastická porucha osobnosti se vyznačuje přísnou zaměřeností na kontrolu, uspořádanost a perfekcionismus. Člověk trpící touto poruchou osobnosti potřebuje puntičkářskou kontrolu i nad takovými detaily svého života, které běžný člověk ani nebere na vědomí. Podívejme se na projevy nemoci i na konkrétní příběh jednoho anankasta.

Anankastická (obsedantně-kompulzivní) porucha osobnosti neboli OCPD

Anankastická porucha osobnosti je v psychiatrických kruzích častěji známá jako obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti (Obsessive-Compulsive Personality Disorder: OCPD). Nicméně je třeba zdůraznit, že se nejedná o mnohem známější obsedantně kompulzivní poruchu (obsessive-compulsive disorder: OCD), neboť tato porucha nespadá do poruch osobnosti, pouze do psychických poruch, popř. poruch chování. V tom je zásadní rozdíl.

A jako by to nebylo už tak docela zamotané, anankastická porucha osobnosti se často vyskytuje společně s obsedantně-kompulzivní poruchou, avšak není to podmínkou. Pojďme se tedy blíže podívat na tuto poruchu osobnosti.

Hypersenzitivita (HSP) se konečně začíná brát vážně. Patříte i vy mezi vysoce citlivé osoby?

Jaké příznaky má anankastická porucha osobnosti

Následující uvedené symptomy se nemusejí projevovat všechny najednou a záleží na dalších přidružených projevech u každého individuálně. Podle webu Healthline, pro nějž jsou symptomy následující:

• jedinec příliš neprojevuje své emoce, je citově zdrženlivý a pro některé se může zdát až emočně chladný a sociopatický
• lpí na striktním dodržování pravidel, má rád pravidla a rutinu, kterou nedokáže překročit
• neustálý požadavek na symetrii, obsesivní touha po dokonalosti v detailech
• perfekcionismus je tak nutkavý, že brání dokončování úkolů
• jedinec si vytváří seznamy úkolů a pořadí jednotlivých činností
• má nutkavou touhu ovládat své vztahy s ostatními
• potíže s empatií a udržováním intimních vztahů
• extrémně se oddává své práci
• má problémy dávat a půjčovat věci druhým
• problémy s vlastní identitou a se směřováním svého života
• dělá jim potíže vzdát se kontroly, popřípadě přenechat své úkoly někomu jinému

Vzhledem k podobnosti symptomů se tato porucha osobnosti může často zaměnit za jiné poruchy, jako je právě OCD, popřípadě také za poruchy autistického spektra jako je například Aspergerův syndrom.

Příčiny anankastické poruchy osobnosti

Jasné příčiny nejsou dosud známy, ale předpokládá se, že vliv má jak genetická predispozice, tak sociální aspekty v raném dětství. Podle retrospektivních studií se ukazuje, že anankastická porucha osobnosti začíná již v dětství, přičemž 13,5 % zkoumané mládeže splnilo kritéria pro OCPD.

V populaci se anankastická porucha osobnosti vyskytuje kolem 8%, jak uvádějí studie. Často se předpokládá, že je častější u mužů, než u žen, nicméně je to spíš tradiční chápání a nezakládá se na věrohodných faktech.

Paranoidní porucha osobnosti je častější u lidí, kteří měli špatné dětství

Diagnostika anankastické poruchy osobnosti

Bohužel neexistují žádné specifické testy, které by mohly snadno diagnostikovat anankastickou poruchu osobnosti. Psychiatr se musí zeptat na příznaky a jejich vliv na váš život. Z nich následně odvozuje další diagnostiku a popřípadě se snaží vyloučit jiné poruchy osobnosti a poruchy chování. V Česku je OCPD pořád ještě dosti neznámá porucha osobnosti a může často docházet k záměně právě za obsedantně-kompulzivní poruchu.

Při diagnostice se zohledňuje, zda příznaky dotyčnému narušují běžné fungování, popřípadě vztahy s lidmi a blízkým okolím, jak uvádí další recenzovaný lékařský web verywellmind:

• oddanost práci, která je u dotyčného tak velká, že zanedbává rodinu či přátele
• perfekcionismus a neúnavná kontrola na životem – okolním prostředím, vztahy, činnostmi
• neschopnost štědrosti k ostatním
• lpění na opotřebovaných věcech, které už neslouží účelu
• neúnavná všudypřítomná svědomitost a lpění na úkolu
• rigidní zaujatost detaily, pravidly, seznamy a řády
• neflexibilnost s ohledem na morálku, etiku a hodnoty
• vyhýbání se intimitě a intimním vztahům
• snížené emoční projevy

Léčba anankastické poruchy osobnosti

Pro účinnou léčbu anankastické poruchy ještě neexistuje mnoho relevantních výzkumů. Často se však přistupuje k léčbě, která je podobná jako u obsedantně-kompulzivní poruchy a zaměřuje se na zpětné vychytávání serotoninu. Mnohdy se také se přistupuje k léčbě úzkostí a depresí, které se někdy přidružují k OCPD. Kognitivně-behaviorální terapie se zdá doposud jako nejúčinější možností léčby.

Kazuistika anankastické poruchy osobnosti

Petr si již od dětství připadá jiný oproti ostatním, svou poruchu dosud nemá diagnostikovanou psychiatrem. Na základě vlastního průzkumu je ale přesvědčený, že poruchou osobnosti trpí a vykazuje takřka všechny rysy typické pro OCPD. V dětství zažil fyzické i psychické týrání jak sebe, tak i své maminky. Dvakrát se pokusil o sebevraždu. Na gymnáziu má perfektní známky, byť mu prý dělá problém přístup některých učitelů k výuce. Má několik dobrých přátel, kteří se na něj obrací, pokud potřebují radu od někoho uvažujícího logicky a bez nadbytečných emocí.

Petr má vlastnosti, které mu neustále znepříjemňují život. Nedokáže se jich však zbavit a od určitého věku je vnímá jako přednost. Musel se totiž s nimi naučit žít, aby vůbec dokázal fungovat. Je pro něj problematické tyto vlastnosti popsat, jelikož je nevnímá jako podivné či jiné – spíš je to jen pocit a také dojem, který z něj mají ostatní. Má například nutkavé tendence provádět určité úkony pořád stejným způsobem. Pokud by je měl měnit, tak už jen pomyšlení na to Petrovi působí silnou úzkost. Dlouhou dobu mu trvá než si na něco zvykne, ale jakmile se tak stane, obtížně zavedené rutiny mění. Také má tendence s lidmi mluvit tak, aby na ně zapůsobil a zalíbil se jim, byť k nim nechce mít žádný blízký vztah.

24 rad jak udržet pořádek v kuchyni. Naučte se nepořádku předcházet

Jak se Petrovi žije s anankastickou poruchou osobnosti

Ve vztahu k druhým lidem je obezřetný a nedokáže příliš rozlišit ironii, humor a běžné konstatování. Hodně věcí si bere osobně, z vlastní zkušenosti prý postrádá empatii a vcítění se do druhých. Od svých přátel se také dozvídá, že neprojevuje emoce. Pokud například pociťuje radost, není to na něm vidět. Podle svých slov si také opožděně uvědomuje emoce, jak uvádí na příkladu: když se mu něco povede, bere to jako logickou věc a spokojenost se dostaví z ničeho nic třeba až druhý den.

Vztahy s rodiči jsou prý komplikované. Otec s nimi již delší dobu nežije a dokonce se s ním má zakázáno stýkat kvůli domácímu násilí. Petrova matka vůči němu pociťuje silné mateřské emoce a Petr přiznává, že mu maminka občas říká, že jeho chlad a nepřístupnost jí ubližuje. Přátele má, ale nedokáže mít partnerský vztah. Kdysi chodil s dívkou, ale tento vztah dlouho netrval, neboť měl Petr problémy jak na fyzické rovině, tak i se sdílením vnitřních pocitů. Často je jeho chování silně pragmatické a egoistické. Občas jej někdo přirovnává k seriálovému Sherlockovi či Dexterovi.

Petr se snaží zaměřit sám na sebe a zjistit, co vlastně od života chce. Má pár zálib, které dělá opravdu důsledně – takhle se například naučil dva cizí jazyky, kterým věnoval celý svůj volný čas. O své budoucnosti příliš nepřemýšlí, neboť to navozuje očekávání, která když se nesplní, vyvolávají v něm akorát úzkosti.