Umění meditace původně pochází z dávných tradic orientální moudrosti. Její blahodárné účinky na naše psychické i fyzické zdraví již potvrzuje i moderní věda. Mezi nejdůležitější prvky meditace patří zvládnutí správného dýchání.
Jakmile začneme vnímat svůj dech, pravděpodobně si uvědomíme, jak je povrchní a poměrně rychlý. V dnešní uspěchané době plné stresu to není překvapivé zjištění, ovšem tento způsob dýchání našemu zdraví neprospívá. Většina lidí využívá pouze necelé sedminy objemu svých plic.
Má-li mít jakýkoli druh meditace kýžený efekt, měl by být náš dech především hluboký a pomalý. Tím dosáhneme celkového zklidnění a uvolnění psychiky i těla.
Při meditaci je rovněž důležité využívat plnou kapacitu plic. Vzduch proto během nádechu vdechujeme nejprve do břicha a teprve pak jej necháváme naplnit hrudník. Zatímco při běžném dýchání nadechujeme kolem půl litru vzduchu, tímto způsobem poskytneme plicím kolem tří a půl litru.
Dobré okysličení našeho těla má pozoruhodné léčivé a omlazující účinky. Kromě jiného podporuje činnost mozku, nervové soustavy, zlepšuje výkonnost a náladu.
Doporučuje se rovněž krátké zadržení nadechnutého vzduchu, což krvi umožňuje, aby se zbavila odpadních produktů a absorbovala více kyslíku.
Při vydechování postupujeme v opačném pořadí oproti nádechu. Vydechujeme nejprve z hrudi a poté z břicha. Důležité je zcela plíce vyprázdnit, neboť vydechováním se tělo zbavuje oxidu uhličitého a dalších odpadních produktů mnohem efektivněji.
Při meditaci samozřejmě platí, že nenutíme tělo v rámci dýchání do ničeho násilně. Rozhodně bychom neměli mít pocit stažení či dechové nedostatečnosti. Zejména zpočátku bude nejspíš nutné upravit rytmus dechu tak, aby byl hluboký a uvolněný a abychom se při meditaci zároveň takto cítili i my.
