Zdroj: Shutterstock
![]()
Zahleděnost do sebe sama, arogance a mizivý zájem o druhého – takoví jsou narcisové. V patologických případech nemají daleko k domácímu násilí a manipulaci. Jak s takovým člověkem komunikovat? Lze s narcisem dlouhodobě žít? A koho si k sobě vybírá?
Narcismus v nás
Když se mluví o narcismu, může se jednat o ledacos. Především to může být tzv. narcistní porucha osobnosti, kterou se zabývá psychologie a psychiatrie. Tento klinický (tj. patologický) narcismus se týká necelého procenta populace a postižení jím mohou hluboce trpět. Nicméně znaky narcismu vykazuje mnohem větší množství lidí, u kterých se nejedná vyloženě o poruchu osobnosti, ale spíše výrazný osobnostní rys. Odhady jejich četnosti se liší podle toho, jak přesně definujeme narcismus a jak jej měříme, Zmiňme pro příklad jeden průzkum (Bartoš 2010) proběhlý na české populaci – tento průzkum identifikoval výraznější narcistní rysy u 17 % obyvatel. U mladých lidí do 29 let byl narcismus dokonce ještě častější a vyskytoval se u každého čtvrtého člověka.
To, že je někdo označován za narcise, však nutně nemusí znamenat psychiatrickou diagnózu nebo hanlivé označení. Často se zmiňuje také „zdravý narcismus“, který je do určité míry základní podmínkou pro fungování v naší západní společnosti. Obzvláště lidé na vedoucích pozicích, ale třeba i umělci a vědečtí pracovníci, se bez silného pocitu vlastní hodnoty a zaměření se na výkon takřka neobejdou. Bez toho by se naše společnost nemohla posouvat kupředu. I to však musí mít své meze. Rozhodně není nic příjemného mít mezi nadřízenými toxického narcise.
Mnozí sociologové a teoretici dokonce neváhají použít konceptu narcismu k popisu dnešní uspěchané společnosti, která nastavuje laťku až příliš vysoko, netoleruje selhání a nutí nás se neustále přetvařovat. Ostatně, sociální sítě tento trend masivně přiživují, ne-li přímo spoluutvářejí.
Nekonečně nafouknuté Já
Narcismus může existovat v různých škálách – od poměrně běžného výskytu až po patologickou formu – v základě jde všem narcisům o získání a udržení velkolepého sebeobrazu. Různí narcisové se pak mohou lišit v tom, jak toho dosahují. Ti, kteří si to díky vyššímu postavení mohou dovolit, svůj narcismus dávají okolí neskrývaně najevo svou silnou arogancí, neustálým shazováním druhých, ustavičným poukazováním na své vlastní výkony a dosažené postavení. Všechno ví nejlépe, a moc dobře umí přehazovat své vlastní chyby na ostatní. Kompromis pro ně neexistuje.
Proč si narcističtí lidé rádi hrají na oběti a dokáží tak s námi snadno manipulovat?
Někteří narcisové zase na venek mohou působit velice přátelsky a charismaticky, ale kvůli zlepšení svého sebeobrazu skrytě manipulují své okolí. Moc dobře vědí, jak se zalíbit a zavděčit. Zároveň dokážou odhalit citlivá místa blízkých lidí, do kterých se strefují uštěpačnými poznámkami či nevhodnými vtipy. Výjimkou není ani pasivní agresivita.
Jak poznat manipulátora? Někdy to zjistíme až po letech vztahu, říká psycholožka
Narcisové mívají pocit odlišnosti a nepotřebují se zahazovat s průměrnými lidmi. Velice charakteristickou vlastností narcisů je také to, že nedokážou odhlédnout od svého vlastního Já a upřímně se zajímat o druhé. Jsou k nim lhostejní, postrádají empatii a nedokážou s nimi navázat zdravý intimní vztah.
Narcismus je následkem traumatického dětství
Co vlastně narcisty vede k jejich zahleděnosti do sebe a nepříjemnému chování? Narcismus není něco, s čím by se daní jedinci narodili, nebo co by si snad dobrovolně vybrali. Narcismus vzniká jako primitivní psychická obrana dítěte, které v rané fázi svého vývoje hluboce trpí. Může se jednat o různá traumata – časté hádky rodičů, úmrtí jednoho z rodičů či sourozenců, popřípadě alkoholismus či braní drog alespoň jednoho z nich. Někdy je jedním z rodičů také narcis.
Často jde o případy, kdy se dítěti nikdo pořádně nevěnuje a dítě tak nedostává nepodmíněnou lásku v době, kdy je to pro jeho zdravý psychický rozvoj nejzásadnější. Takové dítě se velice brzy zatvrdí, aby už nemuselo nadále trpět. Vytvoří si falešné já, které ukazuje světu, aby mohl naplňovat nároky a očekávání svého okolí. To je zárodek onoho budoucího narcistního já, které je zaměřeno jen samo na sebe a na svou velikost. Už v raném věku si takový člověk osvojí negativní vzorce myšlení – především to, že lásku si vždy musí zasloužit jako odměnu, nikoli jako něco přirozeného.
Narcisům může zásadně pomoci psychoterapie. Je to však velice náročná cesta, přičemž už na jejím začátku stojí jeden velký problém – narcisové totiž ze své podstaty odmítají pomoc zvenčí, nechtějí se stavět do zranitelné polohy. Pokud se nestane nějaká závažná událost, na jejímž základě přistoupí k terapii, budou ji pravděpodobně odmítat či sabotovat.
Jak žít s narcisem?
Po zmíněné charakteristice narcismu musí být patrné, že s narcistním člověkem nelze vycházet snadno. Chce to hodně trpělivosti a hroší kůži. U lidí s narcistní poruchou osobnosti nebo s velmi výraznými narcistními rysy lze většinou jen těžko mluvit o vztahu, neboť ho nejsou schopni, jakkoli se z počátku vztahů dokážou dokonale přetvařovat. Pokud i přesto chcete žít s narcisem, je především nutné nastavit hranice. Ačkoli by zpravidla chtěl mít narcis plnou kontrolu nad vztahem, musí se naučit respektovat jisté věci, které nemůže překročit. Doporučuje se být přímý a nekroužit neurčitě kolem nějaké potřeby či tématu.
Také je vhodné se důkladně seznámit s jeho chováním a vysledovat, co jsou běžné spouštěče jeho ofenzivního chování, tedy čím se podvědomě cítí být ohrožen. Nemá cenu se s ním pouštět do hádky nebo reagovat na jeho všetečné poznámky, neboť to je jeho přirozené pole, kde jej nelze porazit. Je totiž potřeba si uvědomit, z čeho jeho výpady často pramení a proč říká to, co říká. V případě vážnějších neshod však lze doporučit společnou návštěvu párového terapeuta, který může mnoho věcí ve vztahu usnadnit a posunout dopředu.
Manipulace a násilí ve vztazích
Ve vztahu s narcisem je také třeba být obezřetný vůči různým varovným signálům, které by značily manipulaci či psychické násilí. Pro mnohé narcisty je typické, že během seznamování a počáteční fáze vztahu dokážou vytvořit romantický dojem ideálního partnera. Dokážou být pozorní, zábavní a okouzlující. To však může být jen prázdná maska a v dalších fázích vztahu dochází k nečekanému obratu. Narcisové totiž nechtějí, či spíše nedokážou, prohloubit intimní vztah – postrádají k tomu nezbytné duševní vlastnosti, jako je respekt, tolerance a empatie. Učinilo by jej to totiž zranitelným. Už jednou byl totiž hluboce zraněn v raném dětství a tuhle zkušenost si nechce za žádnou cenu zopakovat. Raději ublíží všem kolem sebe, aby měl jistotu, že jej nikdo nemůže znovu zranit.
Oběti narcisů
S velkou pravděpodobností se nadměrní narcisové dávají dohromady s určitými typy partnerů. Těžko by narcis skončil ve vztahu s jiným narcisem, tolik nafouknutého ega by se do jednoho vztahu za žádnou cenu nevešlo. Ani s „normálním“ člověkem by narcis nemusel úplně vyjít, neboť většinou nestojí o rovnocenný vztah dvou dospělých lidí. Mnohem spíše narcisové uzavřou vztah se svým dokonalým opakem – zpravidla je to někdo s velmi nízkým sebevědomím, koho narcis až magicky přitahuje svou dokonalou maskou.
A zatímco je narcis chladný a neprojevuje žádné emoce, jeho protějšek může naopak přetékat všemožnými pocity, mnohdy i nekontrolovatelnými. Nezřídka se jedná o osoby s hraniční poruchou osobnosti, které si v raném dětství prošly podobnými traumaty, jako narcis. Zdálo by se, že si takoví lidé s opačnými nedostatky navzájem pomohou a doplní se. Bohužel tomu bývá přesně naopak a lze v těchto případech mluvit o obětech narcisů, které končí v toxických vztazích.
Hraniční porucha osobnosti. Je možné se s ní naučit spokojeně žít?
Taková oběť s nízkým sebevědomím často nedokáže stát na vlastních nohou a má obrovský strach z opuštění. Tragédií bývá, že je velice dlouho ochotna ve vztahu s narcisem přehlížet a omlouvat různé nevhodné chování, které se v dlouhodobějším vztahu začne objevovat čím dál víc. Dokonce oběť může chybu hledat ve své vlastní osobě, což může být vzorec chování naučený z jejího nešťastného dětství. Narcis toho dokáže dokonale využít a manipulovat svou oběť do dokonalé pasti, z které se jen tak nedostane.
Agrese ve vztahu. Příběh oběti domácího násilí a rady jak z toho ven
Velice dlouho si nemusí uvědomit, že je vlastně obětí manipulace a psychického násilí. Kromě toho je u patologických narcisů poměrně častý i výskyt fyzického a sexuálního násilí. Když už vztah dojde do takovéto krajnosti, je už většinou pozdě a oběti nezbývá nic jiného než útěk, rozvod a soudní tahanice. Někteří narcisové se pak dokonce nezdráhají dávat okolí i oběti jasně najevo, že to oni jsou nakonec ti zranění a ublížení.
Ohodnoťte tento článek:
Diskutovat
