Janin syn Lukáš není zase tak jiný než ostatní kluci jeho věku. Až na jednu věc. Vůbec ho nezajímají holky. Raději tráví čas hraním počítačových her. Jana se několikrát snažila s ním o tom mluvit, ale moc nepochodila. Radila se s kamarádkami a dozvěděla se, že někteří jejich synové jsou na tom dost podobně. Ber to tak, každý je jiný, řekla jí kamarádka, buď ráda, že nechodí po barech a nebere drogy. Jana si přesto dělá starosti. Byla by raději, kdyby byl její syn normální. Jenomže, co to znamená normální?
Z pokoje nevyleze
Lukáš je moc fajn kluk. Inteligentní, rozumný, přemýšlivý. Jsem na něho sama, tak jsem ráda, že nedělá problémy a že se vždy choval zodpovědně. Je mu ale už devatenáct, studuje vysokou a mohl by si už trochu užívat života. Samozřejmě v mezích. Jenomže on přijde domů z přednášek, zavře se do pokoje a hraje počítačové hry nebo prostě dělá cokoliv jiného na počítači. Těžko můžu vědět, co vlastně. Trochu mě to začíná znepokojovat.
Odmaturoval na výbornou, hned šel studovat informační technologie. Já přece vím, že můj syn je ajťák. Ale co třeba další zájmy a koníčky? Jsem ráda, že chodívá za dědou, mým tátou, hrát šachy. Jenomže on se vůbec nestýká se svými vrstevníky. Proč třeba nezkusí
badminton nebo nenaplánuje krátký výlet? Určitě by přes nějaké zájmové skupiny sehnal někoho do páru nebo celou partu nadšenců a seznámil se s novými lidmi. Ani na gymplu neměl skoro žádné kamarády, jenom ty, se kterými mohl hrát. Vždycky mi říká, mami já mám přece spoustu kámošů z celé republiky nebo zahraničí, často streamujeme, píšeme si, voláme nebo hrajeme.
Ale copak tohle je normální život? To za mých mladých let rozhodně nebylo! Mně ještě není padesát a ráda si zajdu s kamarádkami zatancovat do baru, ale rozhodně bych raději svého syna viděla někde na diskotéce s rukou kolem pasu nějaké holky, než věčně zavřeného v zatemnělém pokoji u počítače. A kdoví, jak dlouho ho budu mít na krku!
Chci, aby se osamostatnil
Lukáš sice studuje, to je pravda, ale může studovat dalších pět let nebo i déle. Pak si zřejmě najde práci v nějaké IT firmě. Ale pokud se neodstěhuje, bude pořád se mnou. A já mu vyperu, navařím, uklidím. A co bude dělat on? Sedět u počítače od rána do večera? Občas mi zajde na nákup, vyluxuje pokoj nebo odhází v zimě sníh, to ano. Ale co dál?
Syndrom Petra Pana aneb co dělat, když chlapec nevyroste v muže
Jeho táta odešel, když mu byly čtyři, od té doby jsme spolu sami. Oni se moc nestýkají, nerozumí si a odcizili se. Je to škoda, jeho otec není špatný člověk, jen se prostě zamiloval, tak mi to upřímně řekl a odešel. Dneska je s ní ženatý a mají další tři děti. Já bych mohla být zahořklá a stěžovat si, ale mám se docela dobře. Cestuju, jezdím na snowboardu, mám ráda svou práci, občas mám přítele nebo milence. Kvůli Lukáše jsem žádného k sobě nenastěhovala, nechtěla jsem klukovi plést hlavu, když jsem sama nevěděla, jak dlouho nám to vůbec vydrží. Už jsem zkrátka nikdy nikoho nemilovala tak, abych s ním chtěla zestárnout. A tak mám syna.
A nevadí mi, kdyby odešel, měl vlastní život a já i vnuky. Je to můj jediný syn a další děti už mít nebudu.
Nikdy s žádnou holkou nechodil
Ale bojím se, že to třeba ani nikdy nenastane. Myslím si, že je Lukáš panic. Dříve mi říkal úplně všechno, poslední dobou nechce a uzavírá se. Říká, ať ho nechám. Nikdy s žádnou holkou nechodil, tvrdil, že chce být sám a mít klid. To říkají kluci v devatenácti? Byla jsem z toho docela v šoku. Myslím si, že je možná jen stydlivý a neví, jak se seznámit, proto to uhrává na to, že vlastně žádnou nechce. Jenomže jak se asi má s někým seznámit, když tráví většinu času doma u počítače? A internetové seznamky neuznává, to mi sám řekl.
Pomýšlela jsem i na to, jestli není gay. Určitě bych to vzala, i když by mi bylo líto, že nejspíše nebudu mít vnuky, ale to bych třeba neměla ani tak jako tak. Ale myslím si, že můj syn je na holky, všechno tomu nasvědčuje. Jen tvrdí, že o žádnou nestojí. Jednou i říkal, že jsou to jen zmalované slepice a nemají nic v hlavě, tak možná bude jen trochu víc náročný.
Kamarádka mi řekla, ať na něj netlačím, že devatenáct není zase tak kritický věk a ať počkám, ta pravá prý přijde. Tak to jsem opravdu zvědavá. Pro začátek se snažím vymyslet, jak ho dostat z pokoje od počítače, aby taky dělal něco jiného a chodil více mezi lidi.
Snažím se ho dostat více mezi lidi
Občas spolu zajdeme do kina, teď jsem ho nově dotlačila k tomu, aby si našel brigádu a něco si pro sebe přivydělal. Jeho otec mu sice posílá peníze, ale tohle se určitě hodí a je to skvělá cesta k jeho samostatnosti. Chtěla jsem, aby teď kromě studia dělal něco jiného než třeba tvorbu webů a správu sítí, chtěla jsem ho dostat ven. Tak jsem mu domluvila doučování angličtiny dětí a on kupodivu souhlasil. Dále mám v plánu pořídit si psa, do kterého se zamiluje a chci, aby ho chodil venčit. Tak mi držte palce! Třeba se s někým seznámí v parku!
Poznámka redakce: jména osob byla na přání změněná.
