Je AIDS stále strašák moderní doby a jak žít s virem HIV?

AIDS je onemocnění, které způsobují retroviry HIV-1 a HIV-2. Tyto viry postupem času poškozují imunitní systém, až dochází k totálnímu selhání obranyschopnosti organismu. Naděje na úplné vyléčení jsou stále v nedohlednu právě kvůli tomu, že virus HIV vniká do buněk, které nás mají před tímto virem chránit. Navzdory tomu však je léčba tak pokročilá, že nakažení mohou žít plnohodnotný život i padesát a více let po nákaze. Jaké jsou tedy počátky onemocnění a co jej způsobuje? Jaký je průběh onemocnění a jeho fáze? A může HIV-pozitivní žena otěhotnět, aniž by nakazila své dítě?

AIDS – původ onemocnění a kde se nákaza vyskytla poprvé?

Odkud pochází nákaza HIV? První zprávy se datují k roku 1981, kdy americký lékař popsal pět vzácných případů zápalu plic u homosexuálních mužů ve věku 29-36 let, kteří se navzájem neznali. Jiný lékař byl velmi zaujat touto nově popsanou chorobou a rozhodl se ji blíže prozkoumat. Tehdy se také objevila hypotéza, že se jedná o pohlavně přenosné onemocnění. Rozjela se pátrací akce v rámci gay komunity. Muži, kteří trpěli vzácným specifickým zápalem plic a u některých se vyskytovalo také nádorové onemocnění kůže (Kaposiho sarkom), byli vyšetřeni a u všech se záhy potvrdil rozvrat imunity a imunitní odpovědi organismu.

Panenská blána a její protrhávání. Proč většina žen při prvním styku nekrvácí?

HIV není jen onemocnění homosexuálů

Z počátku se HIV považovalo za onemocnění gayů, než nastalo zjištění, že postihuje také ženy. Jednou z dalších skupin, u nichž byla zjištěna nákaza, byli jednak Haiťané, a jednak uživatelé drog, kteří sdíleli jehlu. U narkomanů se dále potvrdilo, že tato nemoc se přenáší z matky na dítě. Když byly u HIV lépe popsány příznaky a cesta přenosu, další rizikovou skupinou se stali příjemci krevních transfuzí – hemofilici (lidé s vrozenou poruchou srážlivosti krve). V první polovině osmdesátých let bylo diagnostikováno téměř 40 osob.

Pátrání po přenašeči nula

Člověk, který by se dal chápat jako přenašeč nula, je ze skupiny hemofiliků. Na základě zpětných vyšetření kontrolních vzorků sér podávaných hemofilikům, byl zjištěn v USA první přenos již z roku 1978. Jak se onemocnění stávalo známějším, zasévalo ve společnosti nenávist ke gayům a mezi lidmi postupovala panika. Nakonec začaly na veřejnost prosakovat zprávy, že popsaná choroba se objevuje také v některých částech Afriky.

Po zjištění, že se virus HIV neomezuje na gaye, ale postihuje i ženy, přenáší se mezi uživateli drog a v neposlední řadě postihuje též příjemce krevních transfuzí, bylo pro onemocnění přijato pojmenování „syndrom získaného selhání imunity“ jinak dnes všeobecně známé jako AIDS (acquired immunodeficiency syndrome).

S HPV virem se za život setká skoro každý. Jak moc nás ve skutečnosti ohrožují?

Povinné testování dárců krve pro transfuze

Dva týmy (francouzský a americký) nezávisle na sobě začaly pátrat po původci onemocnění. Byl objeven virus, který způsobuje AIDS, a to „retrovirus lidské imunodeficience“, neboli HIV (human immunodeficiency virus). Mezi těmito vědci byl také československý profesor Mikuláš Popovič, který vyvinul úplně první test na prokázání protilátek proti HIV. Byl tak prvním medikem, s jehož pomocí se dalo onemocnění prokazatelně potvrdit na základě dostupného vyšetření krve.

Dále se uzákonilo, že bude povinné testování dárců krve pro transfuze – podobný zákon platí od této doby i v Česku. Na počátku devadesátých let je evidováno po celém světě nově odhalených HIV pozitivních přes 160 tisíc osob, nicméně reálný odhad nakažených činil mnohem více, a to 5-10 milionů.

HIV-1 a HIV-2 pochází z opic

Jak už to tak u virů bývá (současný příkladem je i covid-19), o základním přenosu se přemýšlí v rámci přenosu ze zvířete na člověka. Jakmile prosákly zvěsti o prvotním šíření viru HIV z Afriky, započal předpoklad, že HIV patří k retrovirům pocházejícím od opic. Jak se později ukázalo, tato hypotéza byla pravdivá.

Virus HIV se rozdělil na dva druhy: HIV-1 se vyvinul z viru postihující šimpanze, HIV-2 se vyvinul z viru pocházejícího od makaků (infekce u člověka je v 95% případů vyvolána HIV-1, v 5% je to HIV-2 a tato varianta má pomalejší průběh). K přenosu na člověka došlo při lovu opic či jejich porcování prostřednictvím krve. Nejstarší dochovaný infikovaný vzorek krve pochází od lovce opic z roku 1959.

HIV a průběh nemoci AIDS

Infekce HIV v organismu vede postupem času ke zhoršování, pokud není léčena. Po době asi 8-12 let se choroba zhoršuje až do rozvinutí posledního stádia AIDS, na něž pacient umírá. Jestliže je onemocnění včas zachyceno, jsou vyhlídky na léčbu a plnohodnotný život vysoké. Z tohoto důvodu se HIV diagnóza dělí na skupinu, u níž byla infekce zjištěna v rané fázi nákazy (nadpoloviční většina nemocných), druhou skupinu zastupují nakažení s pozdními symptomy, poslední skupina jsou lidé se stádiem AIDS.

5 mužů, které láska k něžnému pohlaví přivedla do boje za ženská práva

Jak dlouho trvá primoinfekce a jak se projevuje?

Akutní primární infekce, jinak též nazývaná primoinfekce, se krátce po nákaze (2-6 týdnů) projevuje zvětšenými uzlinami, a to na více místech po těle. Dále je typická horečka kolem 38 °C a zánět hltanu. Méně časté příznaky HIV infekce jsou pak vyrážka, která trvá několik hodin (opakovaně se objevuje a mizí), ta trvá až několik týdnů. Pokud se projevuje jeden příznak, není to hned důkaz HIV, při akutní infekci se symptomy objevují souběžně. Primoinfekce trvá 1–2 týdny a potom odezní. Při této fázi HIV pozitivity je člověk nejnakažlivější, neboť jeho krev obsahuje největší nálož viru. Odhadem asi 50% se nakazí od osob s primoinfekcí.

Asymptomatická fáze trvá od 2 do 8 let

Po odeznění akutní infekce nastupuje bezpříznakové období, které trvá od dvou do osmi let. Po primární infekci se v těle tvoří specifické protilátky. Až po této době je možné infekci spolehlivě zachytit pomocí konfirmačního vyšetření. Následuje vyšetření speciální, které stanoví množství HIV viru v krvi, čímž se také sleduje vývoj infekce a její průběh.

V asymptomatické fázi je nespecifickým příznakem především ztráta tělesné hmotnosti. Postupem času se prohlubuje porucha imunitní odpovědi. Pokud se přistoupí k rychlé léčbě retrovirotiky, je léčba ve většině případů úspěšná a pacient žije třeba i dalších padesát let pouze s mírnými příznaky a nedochází k rozvoji AIDS.

Symptomatická fáze souvisí s plísňovým a herpetickým onemocněním

Symptomanická fáze u HIV je období, kdy se již snižuje imunitní odpověď organismu. Pro tuto fázi je typický výskyt virových infekcí a plísňových onemocnění. Jedná se především o navracející se pásový opar či bělavé povlaky v ústech. Z dalších projevů jsou to přetrvávající průjmy a horečky. Část nakažených tuto fázi překonává bezpříznakově a diagnózu HIV pozitivity získávají až při rozvoji nemoci AIDS.

Tiché sexuálně přenosné nemoci. O kterých pohlavních onemocnění možná nevíte, že je máte?

Jak vypadají léze u HIV a Kaposiho sarkom

Fáze AIDS v drtivé většině případů nastává u neléčeného HIV onemocnění. Funkce imunitního systému je již značně narušená, proto se objevují oportunní infekce – jsou to různá parazitická, bakteriální či plísňová onemocnění, která jsou pro zdravého jedince neinfekční.

Dalším častým projevem je přítomnost nádorů – z nich nejvíce Kaposiho sarkom a lymfomy (nádor lymfatických uzlin). Kaposiho sarkom je kožní skvrna zbarvená do fialových či hnědých tónů, u AIDS se také vžil pojem „léze“. Nepostihuje pouze kůži nemocného, ale také vnitřní orgány. Léze je způsobená herpesviry. Za normálních okolností je dokáže imunitní systém zlikvidovat, což ovšem neplatí u pacientů s rozvinutým virem HIV a u jiných onemocnění se selhávající imunitou.

V pozdní fázi AIDS dochází vlivem množení viru k poškození nervové soustavy, a to od ztráty paměti až po psychotické chování.

Léčba AIDS je dnes úspěšná

Po vynalezení testů na odhalení viru HIV je revoluční i objevení dlouhodobé léčby pomocí antiretrovirové terapie. Ta je opět připisována Čechovi, tentokrát Antonínu Holému. V roce 2001 bylo schváleno klinické užití léku Tenofoviru. Dostupné léky jsou v tabletách a užívají se každý den v 24hodinových intervalech vždy ve stejný čas. To je podmínkou úspěšné léčby.

Cílem léčby je pomocí podávaných léků zamezit virovému množení. Pokud se to podaří, zastavuje se také proces poruchy imunity a léčba se považuje za efektní. Takový stav je pro nakaženého dlouhodobý a antivirová léčba je trvalá a účinná v boji proti HIV, čímž přestává být infekce rozsudkem smrti.

Sex s HIV pozitivním člověkem je méně rizikový než sdílení společné jehly

Pozitivně diagnostikovaný je povinen informovat o HIV nákaze svého partnera. Také podepisuje v HIV centru formulář, kterým stvrzuje, že při pohlavním styku bude používat kondom. Kromě sexuálních partnerů jsou HIV pozitivní také ze zákona povinni informovat svého ošetřujícího lékaře.

Pravděpodobnost přenosu viru HIV je i tak relativně nízká. Při sexu s nakaženou osobou se jedná o méně procent, než v případě sdílené jehly s HIV nakaženým narkomanem. V případě narkomanů je to přibližně 0,5%. Riziko přenosu je vyšší, pokud žena při sexu menstruuje, naopak orální sex sice není bez rizika, ale za předpokladu, že se sperma nedostane do úst, je riziko minimální. Ve srovnání například s hepatitidou B nebo C je přenos HIV nižší.

Spermicidy. Jak se používají a dají se nahradit přírodní alternativou?

HIV v těhotenství a porod HIV pozitivní ženy

Těhotné ženy, obdobně jako dárci krve, jsou povinně testované na přítomnost viru HIV. Jsou známy údaje o ženách, které se o své nákaze dozvěděly až při povinném testování v těhotenství, nicméně většina o své nákaze věděla ještě před otěhotněním. Jsou zde tři rizikové faktory, jak se virus HIV může přenést z matky na dítě, a to během těhotenství, porodu, nebo při kojení.

V těhotenství je riziko nákazy z matky na dítě asi 20% při neléčeném průběhu, avšak pokud těhotná žena užívá po 3. měsíci těhotenství do porodu antivirotika, snižuje se přenos infekce na minimum. V nejlepším případě porod probíhá císařským řezem, aby se předešlo styku krve matky s krví dítěte.

Díky přísným zásadám a pravidlům se v České republice narodilo celkem 158 dětí HIV pozitivním matkám, z toho naštěstí pět novorozeňat bylo diagnostikováno jako HIV-pozitivní, a to ještě proto, že jejich matky nedodržovaly rady lékařů.

Mužská antikoncepční pilulka se vyvíjí už padesát let. Dočkáme se jí v blízké době?

Péče o dítě HIV pozitivní matky. Hrozí mu nákaza?

Žena po porodu zásadně nekojí, neboť virus je obsažen v mateřském mléce, a zvýšilo by to možnost nákazy dítěte až o 14%. Krátce po porodu je každému novorozenci nastavena preventivní léčba v podobě antivirového sirupu. Po konci šestinedělí, kdy je ukončeno i podávání sirupu, je dítě testováno na anti-HIV protilátky. Toto testování probíhá ve věku 1, 3, 6, a 12 měsíců. Během těchto měsíců může být HIV-pozitivita přechodná, teprve po osmnáctém měsíci je potvrzená negativita HIV definitivní.

První dítě HIV-pozitivní narozené v Česku je ročník 97. Je tu i případ dítěte, které se nakazilo krevní transfuzí v roce 1987. Oba tyto případy jsou dosud stabilizované a ze zdravotního hlediska ve správné kondici. Na závěr ještě jeden pozitivní příběh nakažené ženy, který je uveřejněn v knize HIV infekce: současné trendy v diagnostice, léčbě a ošetřovatelství z roku 2014 od Veroniky Kulířové a Davida Jilicha. Z této knihy také pochází většina číselných údajů a tvrzení v tomto článku.

„Výsledek mi stroze sdělila gynekoložka během těhotenství, ale již mne odmítla dále sledovat ve své ambulanci. Týden jsem probrečela, protože jsem nevěděla, co bude dál se mnou i s dítětem. V HIV centru mi naštěstí vše vysvětlili a dali naději a vzali si mne do své péče. U manžela se také následně zjistila HIV pozitivita. Život ale neskončil. Dnes máme dva zdravé kluky (7 a 4 roky), oba jsou HIV-negativní, náš zdravotní stav je stabilizovaný a pevně věříme, že své syny vychováme. Naše rodina nám pomáhá.“ (Marta, 29 let)