Hřib koloděj je v našich lesích velmi častý zjev, který po dostatečné tepelné úpravě i skvěle chutná. Často se mu říká i kolář, poněkud zobecněně i modrák, neboť spadá mezi modrající hřiby. Jak jej bezpečně poznat a nesplést si jej například s hořkým hřibem kříštěm?
Hřib koloděj – podoba
Koloděj má velikost i vzhled jako průměrný hřib. Velikost klobouku se pohybuje mezi 5 až 15 centimetry, stejně jako výška jeho třeně. Polokulovitý až polštářovitý klobouk má většinou světle hnědou až lehce nažloutlou barvu, některé variety koloděje však mohou mít i sytě hnědý či červenohnědý klobouk. Jeho povrch je kožovitý, podle čehož také dostal svůj název – našim předkům totiž připomínal zástěru z hovězinové štípenky, kterou používali řemeslní koláři.
Póry na spodní straně klobouku mají žluté, oranžové až červeno-hnědé zbarvení. Třeň koloděje je jako u většiny hřibů typicky kyjovitý, občas však vyroste i souměrně válcovitý. Specifickým znakem hřibu koloděje je červenohnědá síťka „přetažená“ přes žlutý třeň.
Dalším významným poznávacím znakem je, že koloděj vždy v řezu modrá. Póry modrají i jen po jemném pomačkání. Takovýmto hřibům se říká modráky a navzdory poměrně častému přesvědčení toto modrání nijak nesouvisí s jedlostí či jedovatostí houby. Jde jen o proces oxidace.
Hřib kovář neboli modrák. Hodí se vůbec k jídlu?
Kde najdete hřib koloděj
Hřib koloděj může růst prakticky kdekoli od nížin až po podhorské oblasti. Preferuje především listnaté lesy, naleznout jej lze často pod dubem, bukem, lípou, habrem, břízou či jedlí. Objevit se může vzácněji i pod smrkem, kde pak hrozí záměna za mírně podobný, avšak nejedlý hřib kříšť. Roste téměř v celé Evropě, a to i v teplejších oblastech. Houbařské košíky plní již od června a jako většina hřibů pak roste až do konce houbařské sezóny na přelomu října a listopadu.
Hřib koloděj je nutno tepelně upravit
Při vaření nebo ještě před samotným použitím v houbových receptech se hřib koloděj musí dostatečně tepelně upravit. Jedná se o zásadu, která prakticky platí pro všechny modrající hřiby. Zasyrova totiž může být koloděj i mírně jedovatý. Mykolog Jaroslav Klán v rozhovoru pro lidovky doporučuje hřib koloděj nejdříve nakrájet na malé kousky a následně buď smažit nebo vařit minimálně 15 minut. Naopak však odrazuje od grilování těchto hub. U tohoto způsobu úpravy totiž nemáte jistotu, zda se propekl celý hřib a zda někde nezůstala polosyrová část.
Kdy se sbírají houby václavky a proč se jim tak říká?
Hřib koloděj a sušení
Hřib koloděj lze podobně jako ostatní druhy hřibů (snad kromě babek) sušit. Houby se před sušením očistí nožem, zásadně však neoplachujeme vodou. Nejsnadnější možností je elektrická sušička, kde stačí hřiby jen nakrájet na plátky, rozložit na síta tak, aby se překrývaly, a nakonec zapnout sušičku na několik hodin. V troubě zapnuté na horký vzduch lze sušit hřiby rozložené na plechu při nejnižší teplotě (cca 50 °C) a vždy po pár hodinách obracet. A pokud už se venku ochladilo a začala topná sezóna, můžete houby rozložit nejlépe na drátěnou síťku a dát na radiátor.
Možná záměna za podobné hřiby
Hřib kovář
Hřib kovář je hřibu „kolářovi“ velice podobný a lidé tyto dvě houby často zaměňují. Není se co divit, obě totiž hnědým a jakoby koženým povrchem klobouků připomínají zástěry řemeslníků, po kterých dostaly své pojmenování. Hlavní rozdíl mezi nimi spočívá hlavně v oné červené síťce na třeni, kterou kovář zcela postrádá. Kovář navíc roste nejraději ve smrkových lesích, kde se koloděj vyskytne jen výjimečně. Oba hřiby však lze běžně objevit pod bukem či pod jedlí. Případná záměna však nekončí voláním pohotovosti, i kovář je jedlý – i on se však musí dostatečně dlouho tepelně upravovat.
Hřib kříšť
Záměna s tímto hřibem už může skončit bolestí břicha, vzhledem k jeho výrazně hořkosti však spíše znehodnocením celého pokrmu. Pomineme-li vzácnější variety, má hřib kříšť mnohem světlejší klobouk, zpravidla olivově hnědý. I kříšť patří mezi modráky a v řezu výrazně modrá. Kyjovitý třeň přechází od žluté barvy po sytou cihlovou červeň, především pak postrádá onu charakteristickou síťku. Póry kříště bývají výhradně žluté v mládí i dospělosti. Na rozdíl od koloděje navíc kříšť preferuje jehličnaté lesy.
Zdroje: ohoubach.cz, myko.cz, lidovky.cz, primanapady.cz, bydlimekvalitne.cz, wikipedia.org
