Jitka(29): Manžel se nechce zapojit do domácích prací. Prý to není pro muže

Jitka je velmi zklamaná ze svého manžela. Od manželství totiž očekávala něco úplně jiného. Přitom když spolu ještě chodili, vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že se její manžel po svatbě takhle zachová. Striktně totiž trvá na rozdělení mužských a ženských rolí v domácnosti a odmítá jí pomáhat. Tohle je pro Jitku velká rána a společnou budoucnost vyhlíží s obavami.

Byla chyba se hned brát, ani jsme spolu nežili

Můj muž Dalibor mě opravdu velmi zklamal. Teď už vím, že byla chyba se hned brát. Vždyť my jsme spolu ani před svatbou nežili! To by ostatně ledacos ukázalo. Kdybych totiž věděla, že je takový, asi bych si ho ani nevzala! Teď když čekáme naše první dítě, mám docela obavy, že veškerou péči o miminko a domácnost včetně vaření nechá na mě! A vůbec nevím, jak ho přesvědčit. Problém bude asi v jeho otci. Nikdy mi nebyl sympatický, ale když si dám dvě a dvě dohromady, ti dva jako by si z oka vypadli.

S Daliborem jsem se seznámila na dovolené u Máchova jezera. Byl tam tehdy se svými rodiči, já s se dvěma kamarádkami. Od začátku po mně pokukoval a jednou večer mě pozval na procházku zdejší krásnou krajinou. Působil vcelku sebejistě a získala jsem z něj dojem, že je to zodpovědný kluk, o kterého se může holka opřít. Líbil se mi. Mohla jsem si už ale tehdy všimnout, jak jim jeho máma podstrojuje a oni s tátou sedí u piva. Když jsem ale zase do kempu tahala těžkou tašku s nákupem, zatímco se holky koupaly, gentlemansky mi nabídl pomoc.

Dana (53): Teprve po padesátce jsem začala mít čas si plnit sny

Byl velkorysý a choval se jako gentleman

Po dovolené jsme se začali scházet a bylo to moc fajn. Pozval mě na večeři, kterou zaplatil. Vždy jsme si měli o čem povídat. Občas mi donesl i kytku. Očividně dělal všechno pro to, aby si mě získal. Nečekaně rychle mě požádal o ruku a já souhlasila. Po svatbě jsme se domluvili, že chceme brzy děti a zakrátko jsem otěhotněla. A protože předtím bydlel u svých rodičů v domku, přestěhovali jsme se spolu až po svatbě do krásného prostorného bytu, který nechal zrekonstruovat po své babičce. Nábytek a zařízení jsme předtím vybírali spolu. Byl velmi velkorysý a nechal mě plně rozhodovat o věcech, které se týkaly kuchyně, domácnosti, zařízení bytu a podobně. Vybrala jsem i kachličky do koupelny, všechno to bylo v mé režii, což se mi líbilo.

Naše společné soužití bylo hezké. Uklízela jsem, nakupovala a vařila, kromě toho jsem měla své zaměstnání. Dalibor chodil do práce, na pivo, za kamarády, ale i pomáhat rodičům na barák, třeba sekat zahradu, štípat dřevo na zimu. Když jsem však jednou v sobotu měla schůzku s kamarádkou a nestihla uvařit, byl oheň na střeše. Dalibor přišel hladový od rodičů, kde od rána natíral střechu. Tehdy jsem to ještě stočila na to, že se moc omlouvám, ale myslela jsem, že bude obědvat u mámy a že jsem si proto domluvila sraz s kamarádkou. Protože jsme byli novomanželé a nechtěli se hádat, Dalibor se usmál a uklidnil. Jenomže příště se to opakovalo.

Naznačovala jsem mu, že by někdy mohl uvařit on

Měla jsem v sobotu zajímavý seminář, který jsem nechtěla vynechat. Proto jsem už v pátek večer naznačovala, že by v sobotu mohl uvařit Dalibor. Můj muž se ale na mě podíval, jako bych spadla z višně: „Miláčku, ale kuchyň je tvoje záležitost. Měla sis udělat nákup a uvařit ještě dnes večer na zítra. Víš přece, že já stejně moc vařit neumím a chtěl jsem si dát trochu oddech po náročném týdnu. Odpoledne mám program a rád bych se předtím dobře najedl. Nemůžeš tu svoji akci zrušit? To musíš pořád někde být? Přes týden si tě moc neužiju.”

A tak to bylo pořád. Když jsem mu oznámila, že některý víkend nebudu vařit a ať si něco vezme, hned byl z toho pořádný problém s argumenty, že jeho matka vaří každý den, kdežto já přes týden nemusím, když jsme oba v práci. A že po mně nechce ani teplé večeře a tak bych aspoň o víkendu měla být schopná uvařit dobrý oběd. Pokud jsem hned neumyla nádobí, zůstalo ve dřezu nebo v myčce. Dalibor nikdy neoškrábal ani brambory. Vlastně ani nikdy nevyluxoval. Jen občas prohodil, že už by to chtělo. Nejezdil ani na nákupy. Když jsem jednou měla nějakou střevní chřipku a požádala jsem ho, aby nakoupil, řekl: „Dobře, když jsi nemocná, rád to pro tebe udělám. Ale moc si na to nezvykej, tohle je tvoje práce.”

Jana (39): Moje rodina nesnáší mého manžela. Nesmí překročit práh domu mých rodičů

Řekla jsem mu, že si musíme vážně promluvit

Jednou večer, když nedal ani špinavé prádlo do pračky, ačkoliv jsem ho o to žádala, jsem mu rázně řekla, že si musíme vážně promluvit. To už jsem byla na konci čtvrtého měsíce. Vysvětlila jsem mu, že po něm vyžaduji, aby se zapojoval do domácích prací, protože to sama s dítětem nezvládnu. A ať nepočítá s tím, že ještě budu kolem něho skákat! Zůstal stát celý zkoprnělý, protože takhle rozzlobenou mě asi ještě nikdy neviděl. A hned si nezapomněl přisadit, že to asi bude těmi těhotenskými hormony. Vůbec mě nebral vážně. Měla jsem už toho dost!

„Kdo si myslíš, že ti bude každý den vařit, když budu kojit, prát, přebalovat a koupat naše dítě? A určitě doma nebude takový pořádek, jaký vyžaduješ! Možná dokonce nebudeš mít pečlivě vyžehlené košile do práce a naleštěné boty!” začala jsem zhurta. Dalibor odpověděl, že to se snad dá pochopit. Když budeme mít miminko, všechno se sice bude točit kolem něj, ale jakmile trochu povyroste, hned se vše zase vrátí do normálu. Prý nemám počítat s tím, že bude dělat ženské práce. Jeho táta to taky nikdy nedělal a vždycky bylo perfektně navařeno, napečeno, uklizeno, vytřeno a vypráno.

Většinu mužské práce dělá na chalupě u rodičů

A pak se ještě začal ohrazovat tím, co všechno dělá on. Připomněla jsem mu, že většinu ryze mužské práce, když to tak chce brát, dělá na chalupě u svých rodičů a že to nemá vůbec nic společného s námi. Ohradil se, že je jeho povinností pomáhat svým starým rodičům a já mu na to řekla, že mu mileráda nechám na krku dítě a celou domácnou a pojedu na výpomoc ke své mámě, která je na všechno sama. Na jeho obličeji bylo vidět, že by to asi pro něj byla docela noční můra a je mi jasné, že kdyby toto nastalo, odstěhoval by se nejspíše k rodičům.

„Když to má být fifty fifty, tak dělej mužskou práci u nás doma. A pokud tady v paneláku žádná mužská práce není, pak tě prosím, abys převzal tu více fyzicky náročnou, například mytí oken, tahání těžkých tašek s nákupem, luxování všech pokojů nebo věšení prádla na šňůru na balkón! Já se s tím břichem za chvíli stejně nebudu moct tolik natahovat!” usadila jsem ho.

„Já se ve své práci opravdu nenudím, celé dny běhám kolem zákazníků a myslím si, že aspoň doma o víkendu si můžu odpočinout nebo si vymyslet svůj klidný program mimo domov, než abych skákala kolem plotny!” dodala jsem.

Zaslechla jsem sice o něco o královnách a sloužících, ale Dalibor zmlkl a odešel. Myslím, že se běžel zeptat mámy, jak to vlastně všechno zvládala ona se svými třemi syny, hospodářstvím a manželem, který odmítal dělat ženské práce.

Poznámka redakce: jména účastníků příběhu byla na požádání změněná.