Řešíte dilema, jak vést dobře svůj tým a přitom nenarušit dobré vztahy s vašimi podřízenými? Pojďme se na tento problém podívat skrz tři příkladové situace.
Příklad 1
Andrea říká, že je vedoucí týmu v jedné menší neziskové organizaci, s podřízenými má dobré vztahy a s jednou kolegyní jsou i dlouholeté kamarádky. Společně tuto neziskovku zakládaly a kromě pracovních záležitostí probírají často i ty rodinné. Ostatní kolegyně a kolegové o jejich kamarádství vědí a nepřináší to prý žádné problémy.
Příklad 2
Mirka naopak pracuje ve firmě, kde vedoucí navázala možná přátelský, možná ale také mimomanželský vztah s jedním z kolegů. Veřejně se o ničem neví, ale dotyčný kolega získal v očích ostatních (možná jen domnělá) privilegia, ví víc a možná má i vyšší odměny, aspoň se o tom tak mluví. Mezi sebou mu říkají Richelieu a přemýšlejí nad dosahem jeho vlivu.
Příklad 3
Eva před časem povýšila, takže má pod sebou kolegy, s nimiž dříve byla pracovně na stejné úrovni. Chodívali spolu občas „zapařit“ a tým vždycky dobře fungoval. Co se stala vedoucí, začala ale vnímat některé změny, které dříve nikdy nemusela řešit. Domnívá se, že dvě z jejích podřízených se vzájemně kryjí při absencích. Jako vedoucí se snaží zachovat přátelský vztah s týmem, takže právě přemýšlí, jak si věci vyjasnit a nastavit pravidla a jejich dodržování.
Mohli bychom jistě při chvilce přemýšlení najít i další příklady situací, kdy se někdy po dlouhou dobu budovaná a udržovaná rovnováha v pracovních vztazích promění a co to pak přinese do atmosféry na pracovišti.
První příklad je o stabilním týmu, kde se podařilo skloubit přátelství i vedení ostatních – ne zcela ojedinělý, přesto spíše vzácný jev, jenž na všech stranách vyžaduje určitou zralost a respekt k psaným i nepsaným pravidlům, schopnost oddělovat vztahy pracovní od přátelských, tj. nezneužívat vztahů, které fungují i vjiných kontextech než je ten pracovní. Když to všichni zvládají – a vedoucí musí v tomto ohledu jít příkladem, pak není problém. Jednoduché, snadné a samozřejmé to však nebývá.
Druhý příklad je o změně, která souvisí s vychýlením již nastavené a fungující rovnováhy – proměnou vztahů, jejich nejasností a netransparentností. Začíná pracovat fantazie, přichází nejistota a negativní očekávání – zvlášť pokud v týmu již jsou zárodky nesouladu (například nezvládnutá rivalita) z dřívějška.
Třetí příklad je o tom, že změna v týmu vyžaduje také změnu pravidel a nastavení – již nejsme na stejné úrovni, každý má své odpovědnosti, vedoucí si musí nově nastavit (a potvrdit) pravidla, která bude vyžadovat, podřízení si musejí zvyknout na to, že bývalou kolegyni budou nyní muset respektovat jako šéfovou. Oboustranně to nemusí být vždy příjemné, zvláště v uvedeném příkladu může dojít ke konfrontaci s nedodržováním pravidel, k roli vedoucího však patří i to, že má svůj tým vést se vším, co k tomu patří, a nikoli nechat se jím ovládat.
Jak se se situací vypořádat?
Lze tedy být šéfovou i kamarádkou? Možné to je, důležité jsou však okolnosti, které jsou ve hře. Ne vždy se to podaří a někdy je lepší to nesměšovat, jindy to však jde. Užitečné je být transparentní ve vztahu k týmu (přátelský vztah netajit) a nutnou podmínkou je dokázat i ve vztahu ke kamarádce či kamarádovi uplatnit požadavky vyplývající z role vedoucího. V rozhodování i zvládání řídící role může vedoucímu velmi prospět, pokud má možnost své nápady, myšlenky i pochybnosti probrat např. s koučem, supervizorem nebo jiným nezávislým konzultantem, jenž by mu měl pomoci jeho působení ve vedoucí roli reflektovat a nabídnout i úhly pohledu, které při promýšlení své role zatím opomíjel.
