Pokud jeden z partnerů nechce rodinu a ten druhý ano, může to být závažným důvodem k rozchodu. Zatímco Karolina si vždycky dítě přála a už jí vyloženě tikají biologické hodiny, Radkovi už je přes padesát, má z předchozího vztahu dvě dospělé děti a malou dcerku, kterou s manželkou počali nečekaně. Už proto chce být zodpovědný a na stáří mít konečně trochu klidu. Jenomže Karolina to nedokáže překousnout a chce mít vlastní děti. Žijí spolu už pět let a do vztahu se pomalu vkrádají stíny…
Radek je ten pravý a chci s ním dítě
Nevím, co mám dělat. Vždycky jsem si přála rodinu. Ale zatím jsem nepotkala toho pravého. Až ve třiceti nastal v mém životě velký zlom. Na jednom ekologickém semináři jsem potkala Radka. Uchvátil mě tak, jako žádný muž před ním. Vůbec mi nevadilo, že je o osmnáct let starší. Měl pro mě neskutečné kouzlo. Silný, statný muž, přírodní typ se sexy prošedivělými vousy a stále hustými vlasy. Inteligentní, vnímavý, pozorný. Zjistila jsem, že s ním můžu mluvit o všem. Na první pohled jsem se zamilovala a velice brzy jsme spolu začali žít.
Radek má z předchozího vztahu dva dospělé syny a malou dcerku, které v době našeho seznámení byly čtyři roky. Dnes je to devítiletá slečna. I když už s manželkou třetí dítě neplánovali, stalo se to. Měla to být záchrana jejich vztahu, která se však nekonala. Již značně odcizení manželé, kteří už víceméně vedli vlastní život, se po dvou letech od narození dcery dohodli na rozluce a střídavé péči malé Amálky. Radek byl půl roku sám, když mě poznal. A i když už neplánoval nic vážného, opravdu jsme se sestěhovali a já mu pomáhala s malou.
V jeho životě jsou jeho vlastní děti, další nechce
Po těch pěti velmi šťastných letech, kdy se mezitím kvůli mě stihl i rozvést, aby minulost definitivně vyřešil, jsem často mluvila o vlastním dítěti a tajně si jej přála. Ale Radek byl zásadně proti. Mezitím oslavil padesátku, naplno se věnoval práci, finančně podporoval své starší syny, z nichž jeden už je dnes ženatý, a udělal Radka dědečkem, a ten druhý dosud studuje. Také se samozřejmě naplno věnoval své dcerce, a protože je velmi dobrý a zodpovědný otec, Amálka nijak nestrádala. Její matka už pár let žije se svým novým partnerem a Amálce střídání prostředí nevadí.
Radek je prostě úžasný. Všechno doma spraví, svépomocí zařídil Amálce v podkroví vlastní pokoj, který vlastnoručně obložil dřevem, pořídili jsme si labradora, na zahradě udělal houpačku a pískoviště, koupili jsme dětský zahradní domeček. Jen mě mrzí, že tohle nevyužije i naše vlastní dítě. Amálku mám ráda a je pro mě skoro jako vlastní. Říká mi sice jménem, protože svou maminku už má, ale bere mě, a to je důležité. Zvykla si na mě. A bylo by hezké, kdyby měla sourozence. Vždyť už jí bude zanedlouho deset, a ten věkový rozdíl už by byl opravdu hodně velký.
Prý už je starý a nemá na to sílu, ani peníze
Několikrát jsem o tom s Radkem mluvila, ale ten byl nekompromisní. Tvrdil mi, že čtvrté dítě už neuživí, že je starý, a kdyby se to povedlo hned, tak když by nastupovalo do první třídy, jemu by bylo už šedesát. Pořád jsem mu opakovala, že mně je pětatřicet a tyhle roky můžou být poslední šance na to, abych měla vlastní dítě. Vysvětlovala jsem, že si nic jiného nepřeji, než mít to dítě s ním. Ale on mi nabízel, že můžu odejít. Já přece nechci odejít! Nemohla bych někoho jiného milovat, ani mít dítě s jiným, cizím, mužem!
Je to pro mě velice těžká situace. Když odkazuje na Amálku a já začnu o vlastním dítěti, málem se urazí, že nemám ráda jeho dceru. Dobře ví, že mám. Možná jsem sobecká a měla bych být ráda za to, co mám. Ale co on? On už má tři děti. Byl u toho, když jeho ženě rostlo břicho, když kojila jejich děti, vychovával je, viděl je vyrůstat a stále vidí v případě Amálky. Ale co já? Já tohle nikdy nezažila, navíc jsem žena, které zrovna tikají biologické hodiny. Moje kamarádky mají děti nebo jsou těhotné, jezdí s kočárky po ulicích. A já mám zůstat navždy bezdětná, když můžu mít děti? Ani jsem to nezkusila, nezažila…
Připadám si jako páté kolo u vozu
Moc mě to trápí a náš vztah začíná dostávat trhliny. Někdy se už nemůžu na Amálku ani podívat, protože mi připomíná, že není moje a že propojuje mého Radka s jinou ženou, se kterou zůstali dobrými přáteli, stále se stýkají a řeší věci týkající se jejich dětí společně. Někdy si tady připadám jako páté kolo u vozu. Jeho žena třeba i k nám někdy přijde na kafe a pobude. A Radka třeba ani nenapadne, že by si mě mohl vzít. Bohužel si myslím, že jednou mu to stačilo, už si to prožil, a znovu to opakovat nepotřebuje. Jemu to všechno vyhovuje tak, jak to je.
Tak nevím, zda mám od něj odejít… Podvést ho a nechat se jím oplodnit tak, aby o tom nevěděl, by bylo velmi dětinské a podlé. Navíc by se to stejně nemuselo povést. Vlastně ani nevím, jak bych to měla udělat. Spíme spolu poměrně často, pořád nás to baví a Radek si prostě jen dává dobrý pozor. Vím, že přerušovaná soulož není spolehlivá a už jednou mu to v případě Amálky nevyšlo, ale na to spoléhat nechci, to bych se třeba opravdu nedočkala. Určitě v jeho věku i tak ty spermie asi nebudou žádná hitparáda. Zatím vše stále nechávám tak, jak je, ale necítím se šťastná…
Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla na přání změněná.
