Kineziologie: S čím pomůže a kdy může být nebezpečná?

Kineziologie je věda zabývající se studiem pohybu. Sleduje mechanické zákonitosti pohybového aparátu a přichází s poznatky, které se dále využívají i v dalších oborech, například v biomechanice, ortopedii, fyzioterapii, ergoterapii apod. Vedle toho existuje tzv. aplikovaná kineziologie, což je pseudovědecká metoda zacílená na léčení nemocí a duševních poruch. V čem přesně může kineziologie, popřípadě aplikovaná kineziologie pomoci? Jsou s (aplikovanou) kineziologií spojená nějaká nebezpečí?

Co je to kineziologie?

Kineziologie jakožto vědní obor se zabývá studiem pohybu (kinesis = řecky pohyb). Zkoumá jeho mechanické, fyziologické a psychologické aspekty, k čemuž využívá různé metody – například měření svalové a mozkové aktivity, sledování behaviorálních, kognitivních a fyziologických funkcí apod. Konkrétně se může jednat například o zkoumání polohocitu, krevního zásobení svalů při pohybové aktivitě nebo vlivu intelektu na plánování a předvídání pohybu.

V rámci kineziologického vyšetření, které provádí fyzioterapeuti, se hodnotí například pohyblivost kloubů různých částí těla, postavení pánve, celkové držení těla, napětí svalů různých svalových skupin, způsob dýchání, způsob chůze, stav nožních kleneb apod.

Kineziologie vs. aplikovaná kineziologie

Metoda aplikované kineziologie představuje formu terapie, prostřednictvím níž má být možné diagnostikovat různá onemocnění a poruchy a následně je s využitím specifických nápravných technik odstranit. Jejím cílem je nastartovat přirozené léčebné procesy organismu.

Od vědního oboru kineziologie se aplikovaná kineziologie liší. Především v tom, že se jedná o pseudovědeckou disciplínu a metodu alternativní medicíny, pro jejíž tvrzení neexistují vědecké důkazy. Z řady studií (např. studie provedená v roce 2001 nebo studie z roku 2013) naopak vyplývá, že pro diagnostiku onemocnění je aplikovaná kineziologie zcela nepoužitelná.

Diagnostika různých chorob se v rámci aplikované kineziologie provádí tzv. svalovým testem. Ten nejčastěji probíhá tak, že se léčitel klienta ptá na různé otázky a současně tlačí jeho nataženou paži dolů. Pokud se paži podaří stlačit, znamená to kladnou odpověď těla na danou otázku.

Aplikovaná kineziologie předpokládá, že veškeré potenciální zdravotní problémy by byly doprovázeny svalovou slabostí. Na základě této teorie je možné pomocí svalového testu diagnostikovat v podstatě jakékoliv onemocnění.

Testy aplikované kineziologie, se liší od standardních svalových testů využívaných v rámci vědeckého oboru kineziologie.

Stručná historie aplikované kineziologie

Metodu aplikované kineziologie vyvinul v 60. letech minulého století americký chiropraktik George Joseph Goodheart. Zkombinoval přitom postupy chiropraxe, a dále například homeopatie nebo akupunktury. Pomocí zmíněného svalového testování vyhodnocoval účinnost své léčby – test prováděl před jejím zahájením a po něm, aby měl srovnání.

V USA měla tato metoda vcelku úspěch. Ještě v roce 1998 se podle průzkumu Národní rady chiropraktiků využívala ve 43 % chiropraktických ordinací. Kromě chiropraktiků na ni spoléhala také řada odborníků na výživu, masérů či fyzioterapeutů. V současnosti se používá mimo jiné například k odstranění alergií, a to nejen v USA, ale i u nás.

Postupem času vznikly různé specializované formy aplikované kineziologie, z nichž nejznámější je zřejmě metoda One Brain.

S čím kineziologie pomůže?

Kineziologie jakožto věda zkoumá různé zákonitosti a mechanismy týkající se vykonávání pohybu, například to, které svaly se k provedení určitého pohybu používají. Využívá k tomu poznatky molekulární biologie, chemie, biochemie, biomechaniky, biofyziky, fyziologie, anatomie, neurovědy a dalších vědních oborů.

Kromě toho kineziologie popisuje, jak spolu souvisí pohyb a změny v mozku, konkrétně jak vznikají nová nervová spojení na základě provádění určitých druhů pohybu. Hlavním principem, na který v tomto případě kineziologie klade důraz, je neuroplasticita (vývoj změn v mozku).

Výsledkem vědecké práce v oblasti kineziologie jsou různé druhy cvičení, které jsou určené pro sportovce, osoby s různými zdravotními problémy i ostatní lidi. Lze od nich očekávat následující účinky:

• zlepšení fyzické kondice
• zlepšení zdraví i duševní pohody
• zlepšení motorických schopností
• zlepšení nervosvalové kontroly
• větší flexibilitu
• zmírnění příznaků deprese
• snížení rizika kardiovaskulárních onemocnění
• zlepšení spánku
• podporu imunitního systému

Jak již bylo řečeno, kineziologii provádí fyzioterapeut. Cílem je zlepšit zdraví, kondici a psychickou pohodu.

Aplikovaná kineziologie se oproti tomu řídí předpokladem, že každý sval či svalová skupina ovlivňuje vnitřní orgány člověka. Využívá metodu testování svalů a slibuje účinky jako:

• podporu probíhající léčby
• eliminaci stresu
• zmírnění úzkostí, deprese
• zmírnění či odstranění alergií
• odstranění různých druhů strachu
• odstranění závislostí
• odstranění psychických bloků
• zlepšení spánku
• zmírnění dyslexie, dysgrafie
• zlepšení sebevědomí

Cílem aplikované kineziologie je zjednodušeně řečeno odblokování vlastních léčebných sil organismu. Pokud se to podaří, nastane v organismu přirozená rovnováha a zdravotní stav se automaticky zlepší. Důraz se klade především na jednotu těla a ducha (po vzoru různých metod tradičního léčitelství).

Kineziologie a úzkost

Právě úzkost, různá nezpracovaná traumata a deprese jsou často tím, co lidi přivádí ke kineziologům. Aplikovaná kineziologie má klienta zbavit různých strachů, fobií, stresu, panických záchvatů, depresivních stavů apod.

Cvičení řídící se principy vědního oboru kineziologie mají rovněž mírnit příznaky duševních poruch a navodit duševního pohodu.

V případě závažných psychických potíží však nelze doporučit nic jiného než návštěvu odborníka, tedy psychologa či psychiatra.

Hrozí při kineziologii nějaké nebezpečí?

Pokud se kineziologická cvičení provádějí pod dohledem fyzioterapeuta, žádné nebezpečí nehrozí. Užívané techniky navíc nebývají nijak násilné a není tedy třeba mít z návštěvy fyzioterapeuta obavy.

Techniky aplikované kineziologie jsou rovněž považovány za neškodné. Vážné nebezpečí však může nastat v případě, kdy nemocný člověk upřednostní tuto formu terapie před řádnou, odbornou léčbou.

Zdroje: cpzp.cz, celostnimedicina.cz, wikipedia.org, news-medical.net, sisyfos.cz, kinesiology.co.uk, kinesiologyschools.com.au