Láska syna Alfonse Muchy a slavné skladatelky. Vítězslava Kaprálová zemřela dva měsíce po svatbě

Málokterý milostný příběh vzbuzuje takový zájem a takový sladkobol, jako osudová láska Jiřího Muchy a předčasně zesnulé talentované hudební skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové, která ač se dožila pouhých pětadvaceti let, toho v hudebním světě opravdu hodně dokázala. Jaká to byla žena a jakou lásku ve svém životě stačila prožít?

Odmalička hudební drill, píle a vzdělání

Vitulka, jak se Vítězslavě říkalo, se narodila do rodiny významného hudebního skladatele a žáka Leoše Janáčka, Václava Kaprála, 24. ledna 1915 v Brně. Její otec provozoval známou a velice oblíbenou hudební školu. Také matka Vitulky byla hudebně nadaná a věnovala se opernímu zpěvu, který rovněž vyučovala. Malé Vitulce se tak dostalo vynikajícího hudebního vzdělání a velké píle, navíc po obou rodičích zdědila nesmírný talent. Hudbu začala skládat už jako malá holčička. A jednu ze svých prvních skladeb věnovala prezidentu Masarykovi.

V patnácti letech nastoupila ke studiu hudební konzervatoře v Brně, kde se věnovala skladbě u Viléma Petrželky a dirigování u Zdeňka Chalabaly. O pět let později úspěšně absolvovala se svým Klavírním koncertem d moll, který si také sama dirigovala. Ve studiu hudby pak pokračovala v Praze u Vítězslava Nováka, kde se učila i u významného dirigenta Václava Talicha. V roce 1937 studium úspěšně zakončila svou skladbou Vojenskou symfonietou s Českou filharmonií. Následně ji její kroky zavedly do Paříže, kde se chystala na další studium na škole Ecole Normale de Musique de Paris, kam se zapsala do třídy dirigenta Charlese Muncha.

Silná navenek, uvnitř křehká

Její tvorba je plná lásky k přírodě a vlasti. Inspirovalo ji i tajemno. Vítězslava byla silná a průbojná, ale zároveň neobyčejně křehká, romantická a melancholická s velkým kouzlem osobnosti, jímž ovládala řadu mužů, často však trpěla chronickými zdravotními problémy a v průběhu svých studií trávila čas v plicním sanatoriu na Slovensku. V Paříži se dost osamostatnila a do života jí vstoupilo několik mužů. Nejprve udržovala poměr se ženatým Bohuslavem Martinů, u kterého se také učila. Navíc už tehdy byla zasnoubená s Rudolfem Kopeckým, s nímž to ale nedopadlo dobře. Protože sympatizoval s fašisty, lásky byl rázem konec a Vítězslava se s ním na počátku války rozešla.

V roce 1938, před začátkem války, psala rodičům do Brna z Anglie po velkém koncertování na festivalu Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu: „Večer jsem zahajovala koncert hned po hymně. Jeden Mister mně povídal, že to moje číslo bylo dosud nejhezčí a že o mně svět moc a moc uslyší, abych si na to jednou vzpomněla.“ Následně pobývala střídavě v Brně u rodičů a v Paříži. Po smrti Karla Čapka, kterého celý národ oplakával, složila k uctění jeho památky dvě skladby.

Začátek války citlivá a umělecká duše Vítězslavy Kaprálové, která milovala svou zemi, nesla velmi těžce a nacházela útěchu v hudbě. Nedařilo se jí dobře a nemohla se už vrátit domů. A protože se rozešla i se snoubencem a Bohuslav Martinů byl ženatý, cítila se vnitřně osamělá, i když o milence nikdy neměla nouzi. Do partitury skladby Concertino pro housle, klarinet a orchestr si napsala „Job 30:26“, odkazujíc na pasáž z Bible: „Dobro jsem s nadějí očekával, a přišlo zlo, čekal jsem na světlo, a přišla temnota.“

Osudová láska s Jiřím Muchou

Tehdy Vítězslavě Kaprálové osud přihrál do cesty syna slavného malíře Alfonse Muchy, spisovatele a válečného zpravodaje Jiřího Muchu, který byl velice vzdělaný a studoval i medicínu. Byla z toho láska jako trám a o rok později, 23. dubna 1940, se vzali. Vitulka byla v té době opravdu šťastná a napsala z Paříže rodičům dojemný dopis plný citu o tom, že se vdala a že se moc těší, až budou mít s Jirkou děti:

„Prosíme o vaše požehnání a doufáme oba, můj drahý Jirka i já, že vám budeme moci oplatit všechny starosti láskou a pohodlím až do příchodu vnoučků, a i potom. Kluk bude Ondřej po Jirkově dědovi a dceruška po tatínkovi Vendulka (Václava). Ještě ovšem počkáme, nejde to tak jedna dvě. To už budeme u vás, věříme z hloubi duše a těšíme se nesmírně, vaše Vitulka a Jiří Muchovi.“

To ještě nikdo netušil, že se tato krásná představa o životě Vitulce nikdy nesplní a že jí zbývají už jen tři týdny života. Zprávu o úmrtí významné brněnské dirigentky a hudební skladatelky, která za svůj velmi krátký život stačila napsat desítky mimořádných skladeb, vysílal rozhlas BBC. Václav Kaprál se o smrti své dcery dozvěděl na hudebním festivalu v Luhačovicích.

Sbohem, Vitko…

„Cítil jsem, že se vzdaluje, že se jedno po druhém trhá pouto, které ji vázalo k tomuto světu, a zůstávala už jen láska. Držela mne oběma rukama, ale odcházela. Slyšela hudbu. ‚To je Julietta…’ Na okně šuměly vlny deště. Začínalo svítat. Její dech se krátil. Pak ustal nadobro. Položil jsem jí ruku na oči a řekl jsem: ‚Sbohem Vitko‘,“ napsal její milovaný manžel Jiří Mucha. Vítězslava Kaprálová zemřela pravděpodobně na tuberkulózu, kterou celý život trpěla, ovšem to není jednoznačně potvrzeno a spekuluje se například o tyfoidní horečce. O její hudební odkaz pečuje hudební společnost The Kapralova Society se sídlem v Torontu a Česká akademie věd jí v roce 1946 udělila členství in memoriam.

O lásce Jiřího Muchy a Vítězslavy Kaprálové pojednává kniha Jiřího Muchy s názvem Podivné lásky.

Zdroje:

idnes.cz (Inspirativní ženy), wikipedie, Podivné lásky: Jiří Mucha (1988), kapralova.org, vitalplus.org, Dopisy domů Vítězslavy Kaprálové