Lidé, které ovládají jejich představy. Jak se žije s obsedantně kompulzivní poruchou

Patříte mezi ty, kteří si raději před odchodem z domu několikrát zkontrolují, zda mají vypnutý sporák, vytáhnutou žehličku ze zásuvky či zamknuté vchodové dveře? Na tom by asi ještě nebylo nic divného. Horší ovšem je, pokud vám tyto nutkavé myšlenky obtěžují život několikrát denně, a to s velmi naléhavou intenzitou. Co je to vlastně obsedantně kompulzivní porucha (OCD) a jak se s ní žije?

Co je OCD?

Obsedantně kompulzivní porucha, u které se dnes používá i anglická zkratka OCD – obsessive-compulsive disorder, patří mezi neurózy, pro které je typické úzkostné chování. Právě úzkost vás dožene k tomu, že se raději pětkrát vrátíte domů něco zkontrolovat či se přesvědčit o tom, zda jste něco důležitého nezapomněli. Možností projevů OCD je spousta. Někteří lidé mají fobii ze špíny, proto si například pečlivě drhnou ruce dvacetkrát denně. Mají zkrátka nutkavé chování, které je nenechá v klidu. Život s touto poruchou je náročný, ale dá se zvládnout.

OCD se projevuje dvěma způsoby. Obsedantně kompulzivní porucha totiž v sobě obsahuje dvě slova, a sice obsese a kompulze. Obsese je nutkavá a obtěžující představa, jakási posedlost něčím. Kompulze je nutkavé chování, které vychází z obtěžujících představ. Příkladem může být obsese, tedy vtíravá myšlenka, že bychom měli před každým použitím ještě jednou vypláchnout nádobí v čisté vodě, protože by mohlo být přece jen špinavé nebo je v něm špatná energie. Kompulze znamená, že to prostě vykonáme.

Rituály a pravidelnost u OCD

Úzkostný člověk s obsedantně kompulzivní poruchou se potřebuje především cítit bezpečně. Právě to mu poskytují opakované rituály, které znají už malé děti. Stereotypní a pravidelné opakování nějaké činnosti uklidňuje. Například děti milují a potřebují rituály. Všechno má své místo, pohádka má svůj průběh, maminka jim před spaním dává pusinku na levé líčko a podobně. Jakmile něco změníte, dojde k narušení bezpečí a pohodlí. V tu chvíli to dítě vyruší z jeho klidu. Také pohádky před spaním děti často vyžadují číst stále dokola, anebo mají pouze jednu oblíbenou, a i když už ji znají nazpaměť, potřebují ji slyšet znovu.

Obdobně je to u osob trpících obsedantně kompulzivní poruchou. Jejich chování a jednání je často nepochopitelné pro okolí, avšak pro ně jsou to významné rituály, bez kterých by třeba nemohli začít svůj den. Může jít o vstávání pravou nohou, trojí kliknutí na vypínač, konkrétní polohy při usínání, přesné umístění nádobí či oblečení, kontrola spotřebičů a zámků, mytí rukou, vyhýbání se konkrétním místům, opakované obcházení kamínků na chodníku a podobně. Konkrétní rituály ale mohou být i podobné jako u různých forem autismu. Je třeba tedy rozlišit, zda se jedná třeba o příklad vysoce funkčního autismu, kterým je Aspergerův syndrom, anebo zda je chování člověka typické pro poruchu OCD.

Příčiny OCD

Proč vznikají obsese? Odborníci se domnívají, že příčinou je nadměrná potřeba kontroly a touha po perfekcionismu vznikající už v raném dětství, a to v anální vývojové fázi podle Freuda. V tomto období se dítě zaobírá svými exkrementy, dítě se učí chodit na nočník a kontrolovat své vylučování. Anální vývojová fáze nastupuje po orální fázi a setkáváme se s ní u batolat ve věku přibližně 1,5 – 3 roky. Anální stádium nesouvisí pouze se zaujetím a nadšením dítěte k prozkoumávání svých exkrementů, ale také s pocitem kontroly, čistoty, studu a naplnění nároků a požadavků rodičů – a později i společnosti.

Pokud si tedy něco dobře nezabezpečíme a nenaplníme své představy vycházející z kontroly mysli, která kontroluje tělo, dojde k potížím – skutečným problémům a špatnému pocitu, že jsme neudělali to, co bylo potřeba a co se patří. Zde vznikají obsese jako nároky vedoucí k naplnění chorobných požadavků mysli zatížené nadměrnou kontrolou.

Léčba obsedantně kompulzivní poruchy

Úzkostné a neurotické projevy obsedantně kompulzivní poruchy mohou být pro postiženého člověka nepříjemné, a někdy samozřejmě i pro jeho okolí. Převážně ale tento člověk nikomu neubližuje a žije si svůj život se svými rituály sám pro sebe. Pokud jeho obsese překročí určitou hranici, je to obtěžující především pro něho samotného. Někdo už své rituály provádí automaticky a neuvědoměle. Svým podivným chováním je ale člověk často vystaven nepochopení ze strany svého okolí, případně i výsměchu, což ho izoluje od většinové společnosti. Člověk s OCD pak může dopadnout i tak, že se stává samotářským podivínem se zvláštním chováním, kterému se druzí lidé vyhýbají.

Aby toto nenastalo, je vhodné začít účinnou a dlouhodobou psychoterapií, někdy i s medikací, pokud je to nezbytné. Jestliže člověka trápí nějaké fobie a úzkosti, které ho ženou k nutkavému chování, je třeba se při terapii na toto zaměřit. Například může jít o strach ze špíny, bakterií a podobně. Osobnosti s OCD se často objevují i v různých filmech nebo seriálech. Díky jejich zvláštnímu chování se jedná o snadno zapamatovatelné postavy. Například je můžeme vidět v seriálech Můj přítel Monk, anebo v Teorii velkého třesku, kde se jedná o postavu Sheldona Coopera.