Lidské feromony – mýtus nebo fakt? A mohou feromonové parfémy fungovat?

Když se řekne feromon, většina z nás si představí ony tajemné substance, které mají okouzlit druhé pohlaví. Někteří si vzpomenou i na feromonové pasti lákající hmyz, feromonové spreje užívané při chovu prasat, nebo třeba na hodiny biologie ve škole. To všechno, a nejen to, jsou feromony. Ale existují feromony i u člověka? Jsou zázračné parfémy ze sexshopů skutečnými feromony, nebo jde jen o marketingový tah?

Honba za feromony – od motýlů k člověku

Podívejme se nejdříve do zvířecí říše. Milníkem ve výzkumu feromonů je rok 1959, kdy vědci Karlson a Lüscher objevili feromon u samičky bource morušového (motýl, z jehož zámotků se vyrábí hedvábí). Tento feromon prokazatelně lákal samce stejného druhu motýla. Brzy na to se začaly hledat feromony v celé zvířecí říši a jsou dnes už prokázány u mnoha živočišných druhů. Je logické, že vědci brzy začali hledat feromony i u člověka.

Co je to feromon?

Termín „feromon“ pochází z řeckého pherein (přenášet) a hormon (vzrušovat, stimulovat) – tedy v překladu něco jako „nosič vzrušení“. Navzdory tomuto názvu se nejedná o skutečné hormony, ačkoli jsou jim chemicky velmi podobné – feromony jsou steroidní látky. A navzdory běžným představám, feromony nesouvisí pouze s přitahováním samic a samců v rámci rozmnožování. Feromonů je celá řada a mohou fungovat i jako označení teritoria, vyznačení cesty, výstražné znamení pro ostatní jedince a podobně. Liší se to druh od druhu. Jinými slovy, feromony jsou speciální formou komunikace mezi jedinci stejného živočišného druhu.

Aby nějaký živočišný druh mohl „komunikovat“ pomocí feromonů, jsou potřeba dvě věci: žlázy, které feromon vypouštějí, a receptory, které feromon rozpoznají. Feromon je většinou vypouštěn v potu, ve slinách, nebo třeba i v moči. Proto se například medvědi vyválí ve vlastní moči a pak se třou o stromy, aby roznesli své feromony. Samotné feromony jsou bez zápachu a k jejich přijetí obvykle neslouží běžné čichové receptory – většina savců detekuje feromony pomocí tzv. vomeronasálního orgánu (známý též jako Jacobsonův orgán), který je vlastně takovým „druhým nosem“. Experimenty dokázaly, že když se zvířatům tento orgán odoperuje, vytratí se u nich reproduktivní chování.

Pátrání po lidských feromonech. Kde se nacházejí?

Předně je třeba říct, že u člověka nebyla existence feromonů vědecky dokázána. Máme však oprávněné důvody jejich existenci předpokládat. Hlavním důvodem je fakt, že jsme savci – je tedy pravděpodobné, že bychom feromony mít mohli. Jediným problémem je však to, že u člověka dosud nebyla prokázána existence onoho Jacobsonova orgánu, kterým bychom případné feromony mohli přijímat. Je docela možné, že jsme o něj během evoluce přišli. Vždyť náš čich je ve srovnání se zvířaty dost mizerný a pro fungování ve světě používáme především zrak a sluch. Podle některých vědců bychom však mohli feromony přijímat i obyčejnými čichovými receptory. Tady se zkrátka názory různí.

Každopádně máme žlázy, které by potenciálně mohly feromony vylučovat. Vysokou koncentraci těchto žláz máme především v podpaží, a v jejich prospěch svědčí i fakt, že plně funkčními se stávají až v pubertě. Dokonce jsou velmi podobné feromonním systémům u ostatních savců. Bohužel však naše podpaží vypouští stovky různých látek a najít mezi nimi tu správnou molekulu není zrovna lehký úkol. Kdyby však taková molekula byla nalezena a syntetizována, dokázala by zcela změnit náš svět i pohled na člověka. Vždyť kdyby si takovou molekulu mohl obstarat kdokoli z nás, pak bychom ani nevěděli, zda nás daný protějšek přitahuje přirozeně, nebo jen uměle pomocí feromonů.

Feromony a podezřelé molekuly v moči těhotných žen

Celkem čtyři molekuly byly v minulosti považovány za možné lidské feromony. Tři mužské, které mají přitahovat ženy (androstenon, androstenol a androstadienon) a jeden ženský (estratetraenol). Zatímco ty mužské byly nalezeny právě v podpaží, ten ženský byl překvapivě nalezen v moči těhotných žen. Ačkoli experimenty s těmito molekulami probíhají už od 70. let, nebyl dosud podán žádný přesvědčivý důkaz, že se jedná o lidské feromony.

Vědecké experimenty většinou probíhaly tak, že testované subjekty nosily roušky napuštěné buď předpokládaným feromonem, nebo kontrolní kapalinou bez feromonu. Pak jim byl zadán úkol v podobě vyplňování nudného dotazníku, nebo posuzování fotografií žen a mužů. Některé experimenty skutečně ukázaly, že subjekty pod vlivem domnělého feromonu pozitivněji vyplňují dotazník a kladněji hodnotí fotografie žen. Bývají však kritizovány kvůli malému vzorku testovaných lidí, nepřirozeně vysoké koncentraci feromonů nebo jsou považovány za takzvaně falešně pozitivní. Nutno také dodat, že mnohé experimenty neprokázaly vůbec žádný vliv těchto molekul.

Menstruační synchronie a kojení – feromony nemusí být jen sexuální!

Zájem vědců se v minulosti převážně upínal k hledání oněch „sexuálních feromonů“, které mají měnit náladu a vztah k druhým lidem. Feromony však nejsou jen o tom. Někteří vědci se pokusili pomocí feromonů vysvětlit menstruační synchronii – jedná se o fenomén, kdy se ženám žijícím spolu po čase sjednotí menstruační cyklus. Ani tady však studie a experimenty nepřinesly kýžené výsledky.
Mnohem perspektivněji se pak jeví potenciální „feromon kojení“. Ten by mohla vyluzovat některá ze žláz v prsních dvorcích (tzv. areoly) a přitahovat novorozené dítě k bradavce. Když se například sekrece z prsních žláz přiloží k nosu spícího novorozence, vyvolá to v něm reflexy sání a hledání prsu. I takhle může fungovat feromon. Sice dosud nebyla objevena ta správná molekula, kdyby se však nalezla a syntetizovala, mělo by to význačné lékařské využití. Například v případech, kdy dítě prs odmítá.

Je libo předražený parfém?

Na sexualitě se vždy dobře a snadno vydělávalo. Všichni dnes známe ty otravné internetové reklamy na zvětšení penisu a všemožné zázračné pilulky. Kdo by ostatně nechtěl feromon, který nám slibuje snadné ulovení partnera někde v baru, a k tomu třeba ještě i úspěch u pracovního pohovoru? Trochu to připomíná bájné nápoje lásky, které známe z pohádek a starých mýtů. Dnes už samozřejmě na čarodějnice a alchymisty věří jen málokdo, na parfém vyvinutý vědou už by se však věřit dalo. Nebo ne?

Jak už jsme řekli výše, žádný seriózní a nestranný vědec vám skutečný lidský feromon nabídnout nemůže, protože jej zkrátka nemá. Ani není příliš pravděpodobné, že by jej vlastnily soukromé korporace a utajovaly ho před konkurencí i veřejnou vědeckou komunitou. „Feromony“, které se běžně prodávají, lze rozdělit do dvou skupin: parfémy a substance bez zápachu. Zaměřme se nejdříve na ty první. Ano, tyto parfémy mohou pěkně vonět a tato jejich vůně může být dokonce i přitažlivá. Skutečné lidské feromony však nejspíš neobsahují – už jsme ostatně zmiňovali, že feromony nevyluzují žádný pach a na člověka působí podvědomě.

Takovýto parfém si tedy raději můžete koupit v obyčejné parfumerii na základě vlastního výběru a vkusu, nemusíte si hned kupovat „zaručeně vyzkoušený feromon“ z nějakého e-shopu, ke kterému ani nemáte možnost si předem přičichnout.

Feromony jako placebo?

Pak je tu ona druhá skupina prodávaných „feromonů“, které jsou skutečně bez zápachu. Některé z nich se jaksi neobtěžují uvést, jaký že feromon to vlastně obsahují. To nezní moc věrohodně. Ostatně, „feromony“ nejsou potravina – výrobce ani prodejce tedy nic nezavazuje k tomu, aby výrobek s tímto označením skutečně feromony obsahoval. Pak jsou tu ale i výrobci, kteří jdou takříkajíc s kůží na trh, a uvedou ten jejich zázračný „feromon“. Obvykle i bývají dražší. Často se pak jedná o jeden ze čtyř výše zmíněných molekul, například androstenol. Takové výrobky tedy nabízejí alespoň nějakou naději na funkčnost, ačkoli žádná z těchto molekul nebyla vědecky prokázána jako skutečný lidský feromon.

Podívejme se však nyní na všechny ty prodávané „feromony“ z psychologického pohledu. Představme si nějakého člověka, například mladého muže, který vyplázne celou tisícovku za malinkou lahvičku, obsahující pouhé 2 ml oné zázračné substance. Tento muž si nanese pár kapek na krk a s velkým očekáváním půjde někam do baru, nebo třeba na obchodní jednání. A bude mít úspěch. Ne však proto, že by mu pomohly uměle dodané feromony, nýbrž proto, že si uměle zvýšil sebevědomí – draze zaplacené „feromony“ zafungují jako placebo. Je ostatně prokázané, že zdravé sebevědomí zvyšuje šanci na úspěch, ačkoli ani s ním se to nesmí přehánět.