Lukáš patří mezi ty nešťastné muže, kteří si připadají jako v pohádce Oslíčku, otřes se. A tím oslíčkem bohužel není nikdo jiný než muž, kterého přítelkyně neustále obírá o peníze a ještě si stěžuje na jeho výhrady, neboť si připadá v právu. Je to skutečně i v dnešní době tak, že muž je živitel a žena má na jeho peníze samozřejmý nárok, i když třeba zatím nejsou manželé?
Můj otec se vždycky postaral
U nás v rodině to vždycky bylo tak, že táta se o všechno po finanční stránce postaral, máma v podstatě ani nemusela do práce, starala se o domácnost a o nás, tři sourozence. Samozřejmě do práce šla, ale proto, že sama chtěla přispět do domácnosti a nechtěla všechno nechávat na tátovi, její práce ve školství ji baví, a navíc by si doma připadala neseberealizovaná. Já jsem na to byl takhle zvyklý. A upřímně řečeno se mi ani trochu nelíbí to, že by měl živit rodinu jenom muž.
Moje přítelkyně Lenka, se kterou asi rok sdílíme společnou domácnost, nepracuje. A očekává, že všechno budu po finanční stránce řešit já, protože jsem její partner a protože spolu žijeme. To je asi úplně jedno, že nejsme papírově manželé, je to zkrátka moje žena. Ale dnes máme snad rovnoprávnost a muž nemusí být jen tím, kdo pracuje a živí rodinu.
Platím přítelkyni úplně všechno
Tohle naše uspořádání mi ani trochu nevyhovuje. Já sice chápu, že já pracuji v IT firmě a vydělávám, kdežto ona studuje vysokou školu. Jenomže ona není ani trochu skromná. A vůbec se nesnaží. Od rodičů dostává příspěvek na studium, ale sama nemá žádnou snahu jít někam na brigádu. Myslí si, že když žije se mnou, o všechno se postarám. Zadarmo bydlí, zadarmo jí. A ještě chce po mně peníze na svoje aktivity a drahé značkové oblečení i kosmetiku. Za co utrácí peníze od svých rodičů, to ani nemám tušení. Já ještě živím našeho psa, tedy spíše jejího psa, kterého si přímo vydupala.
Já mám docela pěkný plat. Ale co z toho mám? Máme sice jen garsonku, která je vlastně moje, protože ona se ke mně jen přistěhovala, ale Lenka se pořád tváří, že by časem chtěla víc. A dokonce i plánuje děti. Kdo to všechno finančně utáhne? Já jsem za celý rok, co spolu žijeme, od ní neviděl ani korunu, leda mi koupila dárek na Vánoce a k narozeninám. I předtím byla zvyklá na to, že všechno platím já. Když jsme někam šli, rande, večeře v restauraci, výlet nebo různé pozornosti a dárky pro ni, všechno jsem platil zcela automaticky já.
Vymlouvá se na to, že ještě studuje
Lenka studuje čtvrtým rokem učitelství pro mateřské školy, zatím nikde nepracovala, jen byla na praxi v jeslích a ve školce. A vlastně to ani neplánuje. Navíc ona už to studium přetahuje. Řekla mi, že si chce ještě odložit státnice a jakmile pak odstátnicuje, což bude bůhví kdy, chce se mnou dítě. Jak to tak vypadá, do práce se vůbec nechystá. Pořád říká, jak miluje děti, proto si taky vybrala tenhle obor, ale místo dětí se stále mazlí se psem, kterého si vynutila. A to i přesto, že jsem jí oznámil, že mám alergii na kočičí chlupy a roztoče, od čehož, jak víme, ke psím chlupům není daleko. Pes je s námi na garsonce a stejně se většinu času o něj starám já, protože ona když je ve škole, a poté chodí za kamarádkami a na různé semináře a ženské kruhy, tak ho s sebou samozřejmě nebere. Ona má velkou potřebu se o někoho starat, ale kdyby se starala taky někdy o mě!
Pomalu mám pocit, že jsem se pro ni stal jen dojnou krávou a otrokem. Kdyby aspoň něco doma uvařila, napekla nebo mi alespoň někdy výjimečně dala pocítit, že jsem pro ni důležitý a že si váží toho, co pro ni dělám. Ale to ona ne. Je rozlítaná, věčně nafrněná a protivná, nic jí není dost dobré. I ty její semináře platím já! Asi budu muset říct jednou taky dost…
Chce rovnou po státnicích dítě!
Zkoušel jsem si s ní o tom několikrát promluvit. Ale ona se pokaždé rozbrečí, že ji nemám rád. Pak řekne, že nechápe, co bych po ní chtěl, že studuje, že je jí sotva jednadvacet a že snad může mít své sny a plány do budoucna, za kterými si jde. Jednou mi donesla demonstrativně dva tisíce korun od svých rodičů, tak jsem za ně zaplatil výjimečně telefon – tarify pro nás oba, protože jsem jí zřídil studentský tarif u svého operátora. Nevím, jestli si vůbec něco platí sama, možná snad leda tak speciální zrcátko při prohlídce na gynekologii jednou ročně.
Co se týká brigády, řekla mi, že nikde pinglovat, ani ke kase, nepůjde a že do školky ji vezmou až dostuduje. Když studuje denní studium, tak prý nemá smysl, aby někde pracovala. Pak zase řeč stočila na dítě, a dokonce i na svatbu a větší byt! Její kamarádky jsou dobře situované a bohatě provdané, a vozí kočárky už v jednadvaceti. Kdybych ji neměl rád, tak bych s ní už asi dávno nebyl. Ale kolikrát uvažuji o tom, že by mi bylo lépe samotnému. To by byl na té garsonce takový klid a pohoda! Ani ten pes by tam nebyl…A mohl bych s penězi naložit podle svého…
Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla na přání změněná.
