Marek se dostal do hodně prekérní situace, kterou by asi leckterý chlap jen tak nevydýchal. Jeho přítelkyně je těhotná. Na tom by nebylo nic až tak hrozného, i když jak pro koho. Horší však je to, že otcem dítěte není Marek, ale někdo úplně jiný. Tereza se zachovala naprosto upřímně a všechno Markovi řekla. Ale co teď? Jak to nadále ovlivní jejich vztah? Prý šlo jen o náhodnou známost v době jejich rozchodu. Pak se ale s Markem k sobě vrátili zpátky a rozhodli se být spolu.
Marek teď přemýšlí, jak se k tomu všemu postavit. Kamarád mu řekl, že kdokoli jiný by nad tím vůbec neuvažoval a dávno už by si definitivně sbalil kufry.
Ocenil jsem její naprostou upřímnost
Vím, že tohle je něco, co se nedá jen tak snadno odpustit. Ve prospěch Terezy ale hrají hned dvě věci. V době, kdy se vyspala s oním neznámým mužem, jsme spolu nebyli. Druhou věcí je to, že se nesnažila na mě nic hodit, ale všechno mi upřímně přiznala. Tohle vypovídá o jejím charakteru a přesně takovou ženu pro život bych si představoval. Nemusela to dělat, když je náš vztah stále vratký a už jednou jsme se rozešli. To, že mi přiznala těhotenství s někým jiným, je něco, díky čemuž mohla přijít naprosto o všechno. Kamarád Honza mi jasně řekl, že jsem blbec, pokud ještě nad něčím váhám. On by byl dávno za horami, jak se říká.
Já ale Terezu opustit nechci. Náš vztah byl sice často nahoru dolů, ale takovou lásku a vášeň jsem s nikým nezažil. Tereza by už chtěla děti, je o dva roky mladší než já, a ráda by se usadila. Zatím jsem o tom neuvažoval a měl z toho strach. Ženit jsem se nikdy nechtěl, mám rád svoji svobodu. Poslední dobou jsme se hodně hádali. Asi si už představovala, že se náš vztah po těch letech někam posune a my založíme rodinu. Mně se do toho, upřímně řečeno, ještě nechtělo a při sexu jsem si dával hodně dobrý pozor, aby neotěhotněla. Nakonec naše rozpory vedly k tomu, že Tereza se se mnou rozešla a odešla ke své sestře.
Musela být asi úplně zoufalá
V té době, která trvala sedm dlouhých a osamělých týdnů, se asi po měsíci od rozchodu náhodně vyspala s nějakým starším mužem, kterého poznala v baru na diskotéce, kam se vypravila se svými kamarádkami, aby se trochu odreagovala. Musela být asi úplně zoufalá. Od její kamarádky vím, že rozchod nesla velmi těžce a hodně litovala, že ještě nemá děti. Její kamarádky už totiž buď byly vdané, anebo už rodily jako na běžícím páse. Nevím, proč to udělala. Není to její styl. Nevím, zda byla opilá, anebo cíleně šla s jiným mužem, aby na mě zapomněla. A už vůbec nechápu, proč s někým cizím napoprvé nepoužila kondom.
Když mi vše říkala, tvrdila mi, že se sice poznali v tom baru, ale sešli se až za dva dny na rande, byli oba naprosto střízliví a na závěr toho večera se spolu nečekaně vyspali v autě. Cítila se prý osamělá a smutná z našeho rozchodu, tak mu snadno podlehla. Pak se už dále nescházeli. On sice chtěl, ale ona mu řekla, že si nechce nic vážného začínat, protože je čerstvě po rozchodu. Když mi tohle vyprávěla, nebylo mi z toho dobře a neměl jsem vůbec chuť to poslouchat. Ale s Terezou jsme si vždycky říkali všechno. Snažil jsem se to chápat. Já si taky mohl užít, ale neudělal jsem to! Měl jsem v hlavě jenom ji!
Nešla za ním, ale za mnou!
Kondom prý měli poprvé, podruhé už ne, Ondra prý měl v peněžence jen jeden a nepočítal s tím, že jeho rande takhle brzy skončí sexem v autě na lesní cestě cestou domů při měsíčku. Ale prý si samozřejmě dával pozor. Svoje těhotenství Tereza zjistila hned za tři týdny, kdy se jí zpozdila menstruace a nakonec se nedostavila. Udělala si test a vyšly jí dvě čárky. A víte co udělala? Ona nenapsala tomu chlapovi, ona hned běžela za mnou! Tak nevím, zda mě to má těšit, anebo jak se mám k tomu všemu vlastně postavit. Myslím si ale, že náš vztah je velmi pevný a že jsme i přátelé, rodina. Ona mi důvěřuje. Proto šla za mnou. A to je dobré znamení.
Všechno mi řekla pěkně od plic, pak jsme si padli do náruče a vyznali si znovu lásku. Řekla mi, že ji moc mrzí, že odešla, že by si moc přála, abychom to dítě měli spolu a že jasně chápe, že už jí nikdy nebudu chtít vidět. Ale já věděl, že to není tak jisté. Nemohl jsem se po těch dlouhých sedmi týdnech od ní odtrhnout, ale řekl jsem jí, že si všechno musím napřed rozmyslet. V prvé řadě bude muset jít ke své doktorce na gynekologii, aby jí těhotenství opravdu potvrdila. Pořád můžu doufat, že to není pravda.
Co když je přece jen moje?
S Terezou jsme se dohodli, že se prozatím budeme scházet, mluvit spolu a uvidíme. Nechci zahodit sedm let vztahu. Asi nemůžu doufat, že to dítě je přece jen nakonec moje, to už by musela být na konci druhého měsíce a musela by otěhotnět v době, kdy jsme se rozcházeli. Jenomže ona mi tvrdila, že měla mezitím menstruaci, i když slabou.
Nedělám si naděje, ale uvidíme, co řekne doktorka. Pak je otázka, zda Tereza těhotenství přizná tomu muži, anebo mu o tom nikdy neřekne a dítě bude bráno jako moje, i když moje vlastně nebude. Asi nás čekají perné chvilky, ale já už se rozhodl: Terezu neopustím!
Poznámka redakce: jména osob v příběhu byla na požádání změněná.
