Život vědkyně Marie Curie Sklodowské nebyl procházka rajskou zahradou. Čekala ji velká nepřízeň osudu, ale rozhodně se nevzdala. Své poslání úspěšně dotáhla až do konce, avšak sama a bez manžela. O její velkou lásku ji totiž připravila životní tragédie a náhlá smrt milovaného muže Pierra.
Pilná studentka neměla ani na jídlo a omdlévala
Marie Sklodowska (1867-1934) se navzdory tomu, že se narodila jako dívka, rozhodla studovat tehdy spíše mužské obory: matematiku, fyziku a chemii. Poté, co na gymnáziu získala zlatý diplom, hledala si učitelské místo a šetřila na studia ve Francii, protože jinde než na Sorbonně svůj vysněný obor jakožto dívka studovat nemohla. Nejprve vystudovala její starší sestra na Sorbonně medicínu, a poté pozvala Marii, aby také přijela do Paříže. Marie několik předchozích let učila v různých rodinách, poslední rok před odjezdem do Francie navštěvovala i laboratoř a prováděla pokusy. Po večerech se sama vzdělávala a těšila se, až si bude moci splnit svůj sen.
Do Paříže odjela až ve svých čtyřiadvaceti letech, po šesti letech učitelské praxe a samostudia. Nejprve bydlela u sestry Broni, ale pak si našla vlastní podnájem. Protože neměla moc peněz a pilně se věnovala studiu, přežívala v nuzných podmínkách a moc toho ani nesnědla. To vše se podepsalo na jejím zdraví a vážnému zhroucení zabránila jen včasná intervence jejího švagra, který byl lékařem stejně jako její sestra. Závěrečné zkoušky z fyziky a matematiky absolvovala v letech 1893 a 1894, poté si pronajala prostor, v němž si zřídila vlastní laboratoř a začala provádět pokusy.
Láska Einsteina a Milevy Maričové měla trhliny. Prvního dítěte se vzdali, nakonec se rozvedli
Budoucího manžela nejprve svéhlavě odmítala
Marie s v mládí nechala slyšet, že se nikdy nevdá a bude naplno věnovat svému poslání. Své sestře ještě před příjezdem do Paříže v dopise napsala: „Někteří lidé si myslí, že přese všechno ochutnám tu horečku, které se říká láska. Ale ta se v mých plánech nevyskytuje. A jestli jsem dříve mohla počítat s jinými perspektivami, ty zmizely jako dým, pohřbila jsem je, pochovala a zapomněla na ně – vždyť víš, hlavou zeď neprorazíš…” V roce 1894 však potkala Pierra Curie (1859 – 1906). Po krátké známosti ji požádal o ruku, Marie ho však zpočátku svéhlavě odmítala.
O tom, jak moc je dívka tvrdohlavá, nikdo neměl ani pochyb. Už Pierrův bratr o ní jednou prohlásil: „Vypadá rozhodně, bude asi tvrdohlavá!” Pierre to však nevzdal, do skromné a tvrdohlavé dívky, která měla ruce rozežrané kyselinou, se totiž mocně zamiloval. Naléhal na Marii, aby se po ukončení studia nevracela zpět do svého rodného Polska, ale aby s ním zůstala ve Francii. Byl si vědom toho, že „geniální ženy jsou vzácné”, jak si poznamenal do svého deníku, a že už třeba žádnou Marii podobnou nikdy nemusí potkat.
Laboratoř měli ve stodole
Marie nakonec podlehla mocnému kouzlu lásky, v roce 1895 se zamilovaní milenci vzali, svatební cestu strávili toulkami na kole po Francii a o dva roky později se jim narodila dcera Irena. Už tři měsíce po porodu začala Marie znovu neúnavně pracovat. Dceru svěřila chůvě a Pierrovu otci. Pierre vždy stál Marii po jejím boku, v práci jí nebránil, naopak ji podporoval a pomáhal jí. Veškeré práce pak publikovali spolu. Když Marie objevila polonium, dala tomuto prvku jméno podle své rodné země. Následně objevila také radium. Veškeré pokusy a objevy si manželé hradili ze své vlastní kapsy a žili velmi skromně.
Často pracovali za ztížených podmínek, svou první laboratoř měli ve stodole. Marie psala domů své rodině: „Neměli jsme peníze, ani laboratoř, ani pomocníky, abychom mohli dobře splnit důležitý a obtížný úkol… celý rok jsme nezašli do divadla ani na koncert, nebyli jsme ani na jedné návštěvě…, ale i v obtížných pracovních podmínkách jsme se cítili šťastni…” Později pak přizvali na pomoc i další vědce, kapacity ve svém oboru. V roce 1903 napsala v dopise svému bratru Josefovi: „…Udělili nám polovinu Nobelovy ceny, nevím, kolik to dělá, snad sedmdesát tisíc franků…”
Vlastenka Ema Destinová měla na noze vytetovaného hada, zajímala se o okultismus a zpívala lvům v klecích
Tragická smrt pod koly nákladního povozu
Oba vyčerpané manžely sužovala únava a zdravotní problémy. Po předchozím potratu se Marii v roce 1904 za dramatických okolností narodila dcera Eva. Porod byl poměrně těžký, ale všechno dobře dopadlo. Zdá se, že se na rodinu konečně usmálo štěstí. Pierre mohl začít přednášet na Sorbonně a Marie se stala ředitelkou fyzikálních prací laboratoře na jeho katedře. Jejich štěstí ale netrvalo dlouho. Jen dva roky po narození druhé dcery Evy Marii postihla neskutečná tragédie. Dne 19. dubna 1906 Pierre zahynul pod koly nákladního povozu.
„Pierre…, kdyby jeden z nás zemřel…druhý by ho neměl přežít. My přece nemůžeme žít jeden bez druhého!“ řekla Marie svému muži před jeho náhlou smrtí. Její muž však tehdy odpověděl: „Mýlíš se. Ať se stane cokoli, i kdyby byl člověk jako tělo bez duše, musí pracovat dál!“ A Marie si z toho rozhodně vzala příklad. Převzala jeho profesorské místo na Sorbonně a v roce 1906 obhájila disertační práci s názvem Výzkumy radioaktivních látek. Přednášela a neúnavně pracovala dál, bez Pierra.
Románek se ženatým fyzikem
V roce 1911 se po nešťastné aférce se ženatým fyzikem Paulem Langevinem a velkém emočním vypětí i stresu krátce po udělení druhé Nobelovy ceny Marie Curie zhroutila a následně vážně onemocněla. Indispozice a riziko ohrožení života ji vyřadily z provozu na celé dlouhé dva roky. Předcházely tomu i výhružky Langevinovy manželky, která v roce 1911 Marii vyhrožovala, jejich milostnou aférku zmedializovala a poštvala proti Marii lidi, jež jí začali nadávat do přivandrovalých a záludných Židovek. Agresoři dokonce tehdy na ni čekali i před jejím domem. Takový stres Marii úplně odrovnal.
Teprve v roce 1913 se Mariin stav trochu zlepšil. Tehdy trávila hodně času se svým kamarádem Albertem Einsteinem, který o ní prohlašoval: „Paní Curieová je ze všech slavných osobností jediná, kterou nezkazila sláva…”
Curiečky pro vojáky
Sotva se Marie zotavila, začala 1. světová válka. Marie ale chtěla pomoct, proto postupně zřídila přes dvě stě rentgenových stanic a rentgenových aut, které za války usnadnily lékařům práci. Těmto stanicím se tehdy začalo říkat curiečky. Do práce zapojila i svou sedmnáctiletou dceru Irenu, budoucí radioložku. Díky tomuto vynálezu tak byla umožněna včasná diagnostika milionu vojáků.
Isadora Duncanová milovala ženy a tančila jako víla. V jejím tragickém životě však bylo až příliš podivných náhod
Zemřela na následky své celoživotní práce
„Život není pro nikoho z nás lehký! Ale co, hlavně mít vytrvalost a sebedůvěru. Je třeba věřit, že něco dokážeme, a dokázat to za každou cenu,” vždycky říkávala své rodině. Žila však nadmíru skromně a ani ve stáří se netěšila z žádného přepychu. „Radium nemá koho obohatit. Je to prvek, patří celému světu,“ tvrdila slavná vědkyně.
Marie Curie si na stáří užila dost poct a ocenění, samozřejmě kromě dvou Nobelových cen. Například tři roky po válce získala i ocenění v Bílém domě a symbolický gram radia, který věnovala laboratoři. Překvapivě Francie, pro kterou toho tolik udělala, zůstávala v nabídce ocenění významné fyzičky oproti jiným zemím velmi výrazně pozadu. V roce 1934 Marie Curie zemřela na zhoubnou anémii, zřejmě jako důsledek dlouhodobého ozáření. Bylo jí 67 let. Svůj život ale prožila bez svého milovaného Pierra a její manželství trvalo pouhých 11 let.
Zdroje: edu.techmania.cz; akropolis.cz; History Revue; kniha Velikáni francouzské vědy, autor Sartori E. ; kniha Paní Curieová, autor Curie E.
2 fotky 
