Minulé životy a reinkarnace. Věříte, že existuje život po smrti?

Téma minulých životů se otevřelo spolu s nárůstem ezoterického smýšlení zastánců hnutí New Age a nárůstem svobody myšlení vůbec. Již pro nás neexistují žádná dogmata, ani stran převažujícího křesťanského vlivu ve smyslu z prachu jsi vzešel a v prach se obrátíš, ani socialistické ateistické tendence, že kromě hmoty nic není a jen blázni si myslí, že ano. Otázka existence minulých životů však pro nás stále zůstává nezodpovězena. Jak se zdá, je to otázka víry a náboženství…

Proč lidé potřebují věřit v minulé životy?

Víra v minulé životy vychází především ze základní lidské touhy po nesmrtelnosti. Pud sebezáchovy patří mezi naše nejsilnější pudy. Bojíme se smrti, zkázy a zániku. Představa, že zemřeme a nebudeme existovat, je pro mnohé z nás neakceptovatelná. Z víry v převtělování a zdokonalování lidských duší vychází také některá náboženství, zejména buddhismus a hinduismus. My jsme do naší západní společnosti mnohé tyto vlivy s radostí přijali a infiltrovali. Například učení o karmě a zdokonalování lidské duše, která je nezávislá na fyzickém těle. Zarytí křesťané si však tyto myšlenky nepřipouštějí, protože jediný znovuvzkříšený, kdo se kdy mohl na Zemi znovu vyskytnout, je Ježíš Kristus Spasitel a Vykupitel.

Podle buddhistů končí neustálé převtělování duší dosažením nirvány, čímž se duše zcela osvobozuje. Hinduisté se reinkarnují stále. A teď to nejzajímavější. Právě v oblastech největšího výskytu hinduismu a buddhismu se objevuje i nejvíce důkazů svědčících pro existenci minulých životů. Fenoménem minulých životů se celoživotně zabýval americký psychiatr Ian Stevenson, který sesbíral tisíce případů znovu inkarnovaných dětí, z nich převážná většina žila v oblasti Indie a Východu, kde převažuje hinduistické náboženství.

Kromě buddhismu a hinduismu ale reinkarnaci vždy uznávaly také různé pohanské nebo okultní odnože, například keltští druidové nebo theosofové. Základy veškerého učení o převtělování však můžeme najít už v Antice, například u Pythagora, dále i Platóna a Sokrata. Už slavný filozof a matematik Pythagoras ze Samu, který žil přibližně v letech 570 – 510 př. n. l. věřil reinkarnaci a tvrdil, že byl ve svém minulém životě Aithalidés a dostal od bohů dar všechno si pamatovat, i vzpomínky na svá minulá vtělení.

Terapie pomocí kvantové transformace mysli. Jak nám může pomoci?

Jaká je podstata reinkarnace?

Co vlastně má být podstatou reinkarnace? Aby vůbec lidský život dával smysl, znovu se rodíme proto, abychom se učili a zdokonalovali. Naše minulé životy představují naše minulé zkušenosti a zážitky v tělech jiných lidí, v jiném prostoru a čase. Ale podle učení reinkarnace jsme to stále my, jen nemáme možnost si to pamatovat. Vzpomínky na minulé životy se vynořují teprve ve chvílích závažných životních krizí, psychospirituálních krizí, mystických zážitků, anebo v hypnóze či při správném a podnětném vedení terapeuta na regresi.

Co je cílem regresní terapie a jak souvisí s minulými životy?

Regresní terapie je technika, se kterou pracují psychologové, psychiatři, psychoterapeuté a hypnoterapeuté. Cílem je vrátit člověka v minulosti časem do konkrétních událostí jeho života, nebo také do prenatálního období, případně až někam zcela mimo prostor a čas, do takzvaných minulých životů. V průběhu často velmi bolestného rozvzpomínání se na různé traumatizující zážitky dochází ke znovuprožití a zpracování emocí, často k velké úlevě a pochopení příčin potíží, neúspěchů, strachů, fobií či nemocí v současném životě a dokonce ve vysokém procentu také k jejich úplnému odstranění a vyléčení. Nevýhodou regresní terapie je, že není vhodná úplně pro každého a někteří lidé takzvaně zabloudí mimo prostor a čas s nepříjemnými následky, které se pak obtížně odstraňují.

I když zkušení terapeuté ručí za duševní zdraví svého klienta a ohrazují se tím, že regresní terapie je zcela bezpečná a člověka to takzvaně nepustí tam, kde by mu to ublížilo, praxe ukazuje, že mnozí lidé při tomto silném náporu na psychiku nevyvázli bez následků. Mezi velmi zkušené a uznávané regresní terapeuty, kteří pracují či pracovali u nás s minulými životy, patří například Andrej Dragomirecký, jeho žák Patrik Bálint, Marie Říhová nebo Marta Foučková. Někteří z nich napsali knihy, v nichž popisují své zkušenosti s klienty, například Marta Foučková. Regresní terapeutka Ester Davidová napsala knihy z pohledu vlastní zkušenosti, v nichž se svěřuje také se svými vlastními regresními zážitky i mnohými zážitky svých klientů.

Minulé životy našich dětí aneb když předškolák povídá divné věci…

Které techniky ještě mohou vyvolat vzpomínky na minulé životy?

Takzvané vzpomínky na minulé životy ale můžeme prožívat také ve snech nebo ve změněném stavu vědomí, což nemusí vždy vyloženě souviset s procesem regresní terapie. Děje se tak v případě užití některých halucinogenních drog, šamanských rituálů, například s ayahuascou, při astrálním cestování a lucidním snění, při holotropním dýchání nebo u citlivých osob. V případě velkého rozrušení či jinak navozeného změněného stavu vědomí dochází ke spontánním projevům a zážitkům, které se tváří že nepochází zrovna z tohoto prostoru a času. Ničím neobvyklým není změna vnímání svého pohlaví, proměna osobnosti a chování, porozumění jiným jazykům či hovor v neznámém jazyce.
Kdo se zabýval výzkumem minulých životů?

Psychiatr Ian Stevenson (1918 – 2007), který bohužel nebyl příliš uznáván tradiční vědeckou společností a mnohými svými kolegy, se domníval (a v podstatě to i v mnoha případech prokázal), že děti, které se rodí s konkrétní deformací nebo typickými mateřskými znaménky, ve svém minulém životě zemřely právě takovou smrtí, která tělesně znaménkům či deformacím odpovídala. Například mateřské znaménko na zadní straně krku u chlapce odpovídalo místu smrtelné střelné rány a podobně. Také vypozoroval, že zhruba do věku 8 let děti vypráví spontánní vzpomínky na své minulé životy, což se mnoha rodičům jeví pouze jako bujná dětská fantazie. V pozdějším věku již děti tyto prožitky zapomínají.

Stevenson se snažil ověřovat konkrétní příběhy dětí, které si například vybavovaly zcela jiná místa svých domovů, jiné rodiče, nebo si vzpomněly i na svou vlastní smrt – většinou to bylo jen pár let zpátky před jejich narozením. Takových případů nasbíral tisíce, ale jeho díla, ve kterých předložil svůj celoživotní výzkum, nebyla přeložena do češtiny a u nás prozatím nevyšla. Na jeho práci pak navázal jeho spolupracovník a pokračovatel Jim Tucker a mnozí další, kteří své poznatky sepsali i v knihách.

Některé z dalších důkazů zaznamenali i mnozí regresní terapeuti nebo také profesor Stanislav Grof ve svých knihách, který se celoživotně věnuje zážitkům mimo tělo (OBE), holotropnímu dýchání a léčení těla i duše pomocí LSD. V některých svých knihách (např. Kosmická hra) popisuje své konkrétní zážitky z minulých životů nebo zážitky svých pacientů.

O posmrtném životě, zážitcích NDE (prožitky v blízkosti smrti) v souvislosti s klinickou smrtí a minulých životech se ve svých knihách zmiňuje populární Raymond A. Moody, který vešel do povědomí právě jako zastánce teorie existence minulých životů. Jeho knihy Život před životem, Život mezi životy nebo Život po životě zná snad každý. Spolu s Tibetskou knihou mrtvých patří mezi prvotní literaturu po které sahá ten, kdo se chce dozvědět něco o reinkarnaci a minulých životech.

Odkud se berou vzpomínky na minulé životy?

Jak vysvětlit existenci minulých životů? Jak se zdá, důkazů existuje hodně. Ale stále ještě existuje i mnoho skeptických pohledů. Vysvětlení se i tak nabízí různá. Jedním z nich je existence kolektivního vědomí, v němž jsou obsaženy všechny příběhy světa a archetypy, které se týkají každého znás, neboť nikdo z nás není ostrovem sám pro sebe. Není problém si takové asociace vytvořit či zapůjčit, pokud nám v našich životech mají nějak pomoci. Dalším důvodem může být existence jakési rodové či buněčné paměti. Můžeme si pamatovat silné prožitky či válečné zážitky našich předků, které nás nevědomky poznamenávají.

Velkou míru vlivů, o kterých se dnes již hodně hovoří, má pro nás celý náš prenatální život a samotný porod či rané dětství. To může být dalším vysvětlením pro mnohé naše iracionální strachy. Příkladem může být panická hrůza z vody, kdy se nabízí vysvětlení, že jsme se v minulém životě utopili. Příčina ale může být mnohem jednodušší, možná jsme se jen jako miminka ve chvíli matčiny nepozornosti nalokali ve vaničce vody či se napili plodové vody při těžkém porodu, k tomu jsme nacítili obrovský strach matky – a problém je na světě. Tak jako tak je víra v minulé životy především otázka víry jako takové, obdobně jako je například víra v Boha.

Klinická smrt, zážitky OBE a NDE. Stalo se to i vám?

Ani vlastní zážitky, které se jeví jako vzpomínky na minulé životy, nemusí racionálně smýšlejícího člověka přesvědčit, protože neznáme jejich skutečný původ a vlastně ani není třeba po něm pátrat. Někdy je můžeme považovat za projev bujné fantazie či momentálního pomatení smyslů, při regresní terapii pomáhají a je vlastně úplně jedno, odkud pocházejí a zda si je naše podvědomí vymyslelo či nikoli.